Hitlerův dopis Mussolinimu 21. června 1941

21. června 1941

Duce!

   Píši Vám tento dopis v době, kdy měsíce úzkostlivého rozvažování a nepřetržitého nervy napínajícího čekání končí nejzávažnějším rozhodnutím mého života. Věřím, že - po shlédnutí poslední ruské situační mapy a po vyhodnocení mnoha dalších zpráv - už nemohu nést odpovědnost za další čekání, a navíc veřím, že zde není jiné možnosti, jak se zbavit tohoto nebezpečí - jedině dalším čekáním, které by ale nezbytně vedlo do katastrofy v tomto nebo nejpozději v příštím roce.

   Situace: Anglie prohrála válku. Stejně jako potápějící se člověk se chytá každého stébla, které by podle jejích představ mohlo sloužit jako záchranné lano. Nicméně některé z jejích nadějí nejsou samozřejmě bez určité logiky. Anglie vždy vedla své války s pomocí kontinentu. Zkáza Francie - vlastně eliminace všech západoevropských pozic - vede pohledy britských válečných štváčů trvale k místu, ze kterého se pokoušeli rozpoutat válku: k Sovětskému Rusku.

   Obě tyto země, Sovětské Rusko a Anglie, jsou stejně zainteresovány na Evropě uvržené do zkázy, sražené k zemi dlouhou válkou. V pozadí za těmito dvěma zeměmi stojí Severoamerická unie, která je povzbuzuje a ostražitě vyčkává. Od likvidace Polska je v Sovětském Rusku evidentní důsledný trend, který, i když obratně a opatrně, ale přesto pevně směřujě zpět k staré bolševické snaze o rozšíření sovětského státu. Prodloužení války, které je nezbytné k tomuto účelu, má být zajištěno vázaním německých sil na Východě, tím pádem - zvláště ve vzduchu - německé velení nemůže nadále zajistit útok velkého rozsahu na Západě. Nedávno jsem Vám, Duce, oznámil, že úspěch experimentu na Krétě nám ukázal, jak nezbytné je nasazení každého jednotlivého letounu v mnohem větší akci proti Anglii. Mohlo by se stát, že v této rozhodující bitvě bychom vyhráli s převahou jenom několika málo eskader. Neváhal bych ani chvíli vzít na sebe tuto odpovědnost, kdybych, stranou všech ostatních okolností, měl alespoň jednu jistotu - že nebudu náhle přepaden nebo ohrožován z Východu.

   Koncentrace ruských sil - nařídil jsem generálu Jodlovi předat nejnovější mapu Vašemu zdejšímu atašé generálu Marasovi - je ohromná. Opravdu, veškeré dostupné ruské síly jsou na naší hranici. Navíc od příchodu teplého počasí probíhají práce na spoustě obranných zařízení. Pokud by mi okolnosti dovolily nasadit německou Luftwaffe proti Anglii, je zde nebezpečí, že Rusko potom zahájí svou strategii vydírání na Jihu a na Severu, které bych musel v tichosti ustupovat, jednoduše z důvodu naší letecké slabosti.

   Navíc by pro mě potom nebylo možné bez adekvátní podpory leteckých sil zaútočit na ruská opevnění s divizemi umístěnými na Východě. Pokud se nechci vystavit tomuto nebezpečí, potom asi celý rok 1941 proběhne beze změny v celkové situaci. Na druhou stranu ale Anglie bude ještě méně ochotna k míru, když bude mít možnost vztahovat své naděje k ruskému partnerovi. Tato naděje musí přirozeně určitě ještě vzrůst s postupující přípraveností sovětských ozbrojených sil. Anglie navíc doufá, že v roce 1942 dostane z Ameriky velké dodávky válečného materiálu.

   Kromě toho, Duce, není vůbec jisté, jestli v této době, s tak gigantickým soustředěním vojsk na obou stranách - byl jsem přinucen umísťovat stále více a více obrněných jednotek na východní hranici a také upozornit Finsko a Rumunsko na nebezpečí - zde není možnost, že střelba začne spontánně v kterýkoli okamžik. Stažení z naší strany by ale pro nás mělo za následek vážnou ztrátu prestiže. Zvlášt nepříjemné by to bylo také vzhledem k důsledkům v Japonsku. Proto jsem, po dlouhém sužování mysli, dospěl konečně k rozhodnutí: odříznout oprátku dříve než bude pevně utažena. Věřím, Duce, že tímto vykonávám pravděpodobně nejlepší možnou službu našemu společnému vedení války v tomto roce. Můj celkový pohled je nyní následující:

   1. Francii, jako vždy, není možno důvěřovat. Absolutní jistota, že [francouzská] severní Afrika nás náhle neopustí, neexistuje.

   2. [Francouzská] Severní Afrika, stejně jako Vaše kolonie, Duce, jsou pravděpodobně mimo nebezpečí do konce roku. Domnívám se, že Britové při svém posledním útoku chtěli uvolnit Tobruk. Nevěřím, že by byli schopni v brzké době to zopakovat.

   3. Španělsko je nerozhodné a - obávám se - zaujme pozici pouze pokud bude výsledek války rozhodnut.

   4. V Sýrii francouzský [vychistický] odpor může být jen těžko trvale udržen, ať už s naší pomocí nebo bez ní.

   5. Útok na Egypt je před podzimem vůbec mimo hru. Pokládám ovšem za nezbytné, pokud vezmeme v úvahu celkovou situaci, uvažovat o vytvoření operační jednotky v Tripolisu, která by v případě potřeby mohla být vyslána na západ. Samozřejmě, Duce, o tomto musí být zachována nejpřísnější mlčenlivost, jinak bychom nemohli očekávat, že Francie nadále povolí využívání svých přístavů pro transport zbraní a munice. 

   6. Jestli Amerika vstoupí do války nebo ne, je věcí lhostejnou, vzhledem k tomu že podporuje naše protivníky s veškerou silou, kterou je schopna zmobilizovat.

   7. Situace v Anglii je špatná, zajištění potravin a základních surovin se stává stále obtížnějším. Bojový duch k vedení války je živen pouze z nadějí. Tyto naděje jsou založeny na dvou předpokladech: Rusko a Amerika. Nemáme možnost eliminovat Ameriku. Je ale v naší moci vyřadit Rusko. Vyřazení Ruska znamená zároveň velkou úlevu pro Japonsko na Dálném Východě, a tím pádem možnost mnohem silnějšího japonského tlaku na americké aktivity.

   Rozhodl jsem se tedy, vzhledem k těmto okolnostem které jsem zmínil, učinit konec pokryteckému jednání Kremlu. Domnívám se, mohu říci, že jsem přesvědčen, že Finsko stejně jako Rumunsko se připojí k tomuto konfliktu, který Evropu konečně zbaví velkého nebezpečí i do budoucna. General Maras nás informoval, že Vy, Duce, si také přejete dát k dispozici alespoň jeden sbor. Pokud máte tento záměr, Duce - který samozřejmě přijímám se srdcem naplněným vděčností - čas pro vypravení tohoto sboru bude ještě dostatečně velký, pro toto obrovské dějiště války nemohou být všechny jednotky sestavovány ve stejné době. Vy, Duce, můžete ovšem poskytnout rozhodující pomoc posílením svých sil v severní Africe, sledováním situace od Tripolisu na západ, dále také postupným vybudováním jednotky, i když nejprve třeba jenom malé, která by mohla napochodovat do Francie v případě, že Francouzi poruší podmínky smlouvy. A konečně, pokračováním války ve vzduchu a ponorkové války ve větším stupni ve Středomoří.

   Co se týká bezpečnosti území na Západě, od Norska po Francii, jsme zde dostatečně silní - vojenské jednotky jsou zde schopny reagovat na jakoukoli okolnost s bleskovou rychlostí. Co se týká vzdušné války s Anglií, zde na čas zůstaneme v defenzivě - ale to neznamená, že bychom nebyli schopni odrazit případný britský útok na Německo, naopak budeme v případě nutnosti schopni zahájit nemilosrdné bombové útoky na britské území. Také naše stíhací obrana bude dostatečná, je složena z našich nejlepších eskader.

   Co se týká války na Východě, Duce, bude jistě velmi obtížná, ale nemám pochybnosti o jejím velkém úspěchu. Navíc doufám, že potom bude možné zajistit pro nás na jistý čas společnou potravinovou základnu na Ukrajině poskytující nám dodatečné dodávky, které můžeme potřebovat v budoucnosti. Navíc k tomuto bodu mohu prohlásit, že tento rok bude německá sklizeň velmi dobrá. Je možné, že Rusko se pokusí zničit rumunská ropná pole. Vybudovali jsme zde obranu, která - jak se domnívám - zabrání nejhoršímu. Mimoto je povinností armády tuto hrozbu co nejrychleji odstranit.

   Čekal jsem až do tohoto okamžiku, Duce, abych Vám zaslal tuto zprávu, je to proto, že samotné finální rozhodnutí nebude učiněno dříve než v 7 hodin večer. Vážně Vás prosím, abyste se zdržel jakéhokoli vysvětlení Vašemu velvyslanci v Moskvě, protože nemáme absolutní jistotu, že naše kódované zprávy nemohou být rozluštěny. Já sám také počkám, až do posledního okamžiku, než informuji svého velvyslance o učiněném rozhodnutí.

   Materiál, který nyní zamýšlím postupně zveřejnit, je tak vyčerpávající, že svět bude mít příležitost přemýšlet spíše o naší dosavadní zdrženlivosti než o našem rozhodnutí, samozřejmě kromě té části světa, která stojí principiálně proti nám a pro kterou argumenty nic neznamenají.

   Ať se nyní stane cokoli, Duce, tak naše situace se tímto rozhodnutím nemůže zhoršit, může se pouze zlepšit. I když budu na konci roku přinucen zanechat 60 nebo 70 divizí v Rusku, tak je to stále pouze zlomek sil, které mám nyní na východní frontě. A pokud si Anglie neudělá žádný závěr z faktů, které mluví sami za sebe, potom se můžeme s krytými zády zaměřit se zvětšenou silou na vyřízení tohoto našeho protivníka. Mohu Vám slíbit, Duce, že co je v naší německé moci, to bude uděláno.

   Pokud máte jakákoli přání, návrhy nebo nabídky pomoci, o kterých byste mě, Duce, chtěl informovat, uvítal bych, abyste je směřoval přímo mně osobně nebo předal přímo našim vojenským orgánům.

   Závěrem mi dovolte říci ještě jednu věc, Duce. Když jsem se probojoval k tomuto rozhodnutí, cítím se opět myšlenkově svobodný. Partnerství se Sovětským svazem, i přes naše naprosto upřímné snahy o dosažení konečného smíru, bylo pro mně často velmi nepřirozené, v mnoha případech se mi zdálo, že je v rozporu s celým mým založením, mými představami a mými dřívějšími ujištěními. Jsem štasten, že jsem nyní zbaven těchto duševních trápení.

Se srdečnými a přátelskými pozdravy,

Váš
Adolf Hitler



Zdroj: Nazi-Soviet Relations 1939-1941. Documents from the Archives of the German Foreign Office, Government Printing Office, Washington 1948, s. 349-353


Převzato z http://valka.kgb.cz/ww2/docs/do_hitlmus21.php