Převzato z http://www.euroskop.cz/files/10/E3077923-652D-49A3-BE5E-5F748741D716.pdf


Messinská deklarace (1955)

Vlády Spolkové republiky Německa, Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska a Nizozemska jsou přesvědčeny, že nastal  čas  učinit  další  krok  na  cestě  budování  Evropy.  Domnívají  se,  že tohoto cíle     je třeba dosáhnout především v ekonomické sféře.

Jsou  přesvědčeny,  že  musí  spojenou  Evropu  vytvářet  budováním  společných  institucí, postupným  propojováním  národních  ekonomik,  vytvářením společného  trhu  a  postupnou harmonizací sociální politiky.

Takový program považují za nezbytný, má-li si Evropa zachovat postavení, které ve světě má, obnovit svůj vliv a prestiž  a plynule zlepšovat životní úroveň svých obyvatel.

K naplnění těchto záměrů se šestice ministrů shodla na následujících cílech:

  1. Růst obchodu a migrace obyvatelstva vyžadují společný rozvoj hlavních komunikačních kanálů.  S tímto  cílem  bude  provedena  společná  studie  rozvojových  plánů zaměřených  na založení evropské sítě kanálů, dálnic a elektrifikovaných železnic, na standardizaci zařízení a na výzkum pro lepší koordinaci  letecké dopravy.
  2. Podstatným  prvkem  hospodářského  pokroku  je  hojnější  přísun  levnější  energie  do evropských  ekonomik.  Proto  je  třeba  učinit  veškerá  opatření  k rozvinutí  výměny  plynu  a elektřiny, která bude dostačovat ke zvýšení rentability investic a snížení přepravních nákladů. Budou provedeny studie se zkoumáním metod koordinace vývojových perspektiv pro výrobu a spotřebu energie a budou sestaveny všeobecné směrnice celkové politiky.
  3. Rozvoj atomové energie pro využití  k mírovým  účelům ve velmi  blízké  budoucnosti otevře  perspektivu  nové  průmyslové  revoluce,  která  bude  mimo  veškeré srovnání s průmyslovou revolucí posledních  sto let. Signatářské  státy  se  domnívají,  že  bude  třeba prostudovat možnosti pro vytvoření společné organizace, které by byla svěřena odpovědnost a prostředky k zajištění  mírového  rozvoje  atomové  energie  s patřičným  ohledem  na  zvláštní závazky určitých vlád vůči třetím stranám.
V rámci takto svěřených prostředků by mělo jít o: Cíl "společného trhu"

Šestice vlád potvrzuje, že ustavení evropského společného trhu bez vnitřních cel a veškerých kvantitativních  omezení  je  cílem  jejich  kroků  v oblasti  hospodářské politiky. Vlády se domnívají, že tento trh je třeba budovat postupnými kroky. K realizaci tohoto cíle je třeba prozkoumat tyto otázky:

Budou prostudovány možnosti vytvoření evropského investičního fondu. Tento fond by měl mít za cíl společnou realizaci evropských ekonomických projektů a především rozvíjení méně zvýhodněných regionů účastnických států.

Pokud  jde  o  sociální  oblast,  domnívá  se  šestice  vlád,  že  je  nezbytné  studovat  postupnou harmonizaci  předpisů, které  jsou v současné  době  v platnosti v jednotlivých státech, a  to především  těch, které  se týkají  délky  pracovního  dne  a  poskytování  dalších  výhod  a  dávek (placené přesčasy, odměna za práci  o nedělích a svátcích, délka dovolené a náhrada mzdy za dovolenou).

Šestice vlád se rozhodla přijmout následující postup:

  1. Budou  svolány  konference,  které  budou  mít  za  úkol  vypracovat  smlouvy  a  úmluvy  o posuzovaných záležitostech;
  2. Přípravou textů příslušných zpráv a znění smluv bude pověřen výbor zástupců jednotlivých vlád, kteří  budou  pracovat  za  pomoci  expertů  a  za  předsednictví  politické  osobnosti,  která bude zajišťovat koordinaci jednotlivých úkolů;
  3. Výbor  se  o  potřebné  spolupráci  bude  radit  s Vysokým  úřadem  Evropského  společenství uhlí a oceli  a s generálními sekretariáty Rady Evropy a Evropského výboru ministrů dopravy;
  4. Úplná zpráva tohoto výboru bude předložena ministrům zahraničních věcí nejpozději do 1. října 1955;
  5. Před tímto termínem se ministři zahraničních věcí znovu  sejdou  k posouzení  průběžných zpráv zpracovaných výborem a dají výboru potřebné pokyny;
  6. K účasti na těchto zasedáních bude přizvána vláda Spojeného království Velké Británie a Severního Irska;
  7. Ministři zahraničních věcí v dohodnutou dobu rozhodnou o tom, že pozvánky na příslušnou konferenci  nebo  na  další  konference,  o  nichž je  zmínka  v prvním  odstavci,  budou  případně zaslány i dalším státům.