2 VODA

2.2 PITNÁ VODA

2.2.1 Zásobování obyvatelstva pitnou vodou z veřejné vodovodní sítě

Veřejnou vodovodní síť a k ní příslušející úpravny pitné vody pro zásobování odběratelů pitnou vodou od počátku roku 1998 spravuje Pražská vodohospodářská společnost a.s. Provozovatelem vodovodního systému je organizace Pražské vodovody a kanalizace a.s.

A) ÚPRAVNY VODY

V porovnání s rokem 1996 nedošlo v oblasti zásobování pitnou vodou k žádným podstatným změnám v kapacitě úpraven vody.

Vodárna v Praze - Podolí je v současné době v II. etapě rekonstrukce, která probíhá opět za provozu.

V období 1992 - 1995 zde proběhla I. etapa rekonstrukce, která zahrnovala tyto objekty: ČS surové vody, ČS upravené vody, stará filtrace, kotelna (včetně plynofikace), stará strojovna - výměna kompresorů a dmychadel. II. etapa rekonstrukce zahrnuje vápenné hospodářství, chlorování, dávkování chemikálií a kalové hospodářství a její ukončení je předpokládáno koncem roku 1998.

Zdrojem vody pro vodárnu v Praze - Podolí je řeka Vltava. Řeka není dodnes vyhlášena vodárenským tokem, což má negativní vliv na kvalitu surové vody. Vzhledem k této skutečnosti se uvažuje o doplnění technologie o další technologické stupně, avšak potřebné finanční krytí zatím není zajištěno.

V roce 1997 vyrobila vodárna v Podolí 24,311 mil. m3 pitné vody, což představuje podíl 12,14 % z celkové výroby vody.

Vodárna v Káraném je umístěna na soutoku Jizery s Labem a od Prahy je vzdálena přibližně 25 km. Zdrojem vody pro tuto vodárnu je částečně podzemní voda z okolních štěrkopískových vrstev a artéských vrtů, částečně povrchová voda z řeky Jizery, upravená umělou infiltrací. Předností vody z této úpravny je její dobrá kvalita, nevýhodou je dlouhodobá i krátkodobá závislost na klimatických podmínkách. Časový průběh kapacity klasických (podzemních) zdrojů je patrný z obr. 2.3. Z uvedeného časového průběhu je patrno, že v 1. pololetí 1998 došlo k mírnému poklesu kapacity klasických zdrojů v porovnání se stejným obdobím roku 1997.

V roce 1997 vyrobila vodárna v Káraném celkem 49,018 mil. m3 pitné vody (v součtu ze zdrojů klasických a z umělé infiltrace), což představuje 24,47 % z celkové výroby vody.

Vodárna Želivka je kapacitně nejvýznamnějším zdrojem pitné vody pro Prahu a část středních Čech. Zdrojem vody pro tuto vodárnu je surová voda z řeky Želivky, akumulovaná ve vodárenské nádrži Švihov. Vodárenská nádrž byla vyprojektována a postavena jako víceletá s využitelným objemem zásobního prostoru 246 mil. m3 mezi kótou 377,00 m n.m. a 343,10 m n.m. Výška hladiny vodárenské nádrže Švihov je patrná z obr. 2.4. Od začátku roku 1995 je patrný trvalý trend zvyšování hladiny a od ledna 1996 je nádrž zcela naplněna. Toho bylo dosaženo jednak příznivým vývojem srážek v tomto období, jednak snížením výroby pitné vody ve vodárně Želivka v posledních letech. Celkem bylo v roce 1997 vyrobeno ve vodárně Želivka 124,935 mil. m3 pitné vody, což představuje 62,36 % z celkové výroby vody.

Kromě výše uvedených zdrojů pitné vody provozuje a.s. Pražské vodovody a kanalizace Průmyslový vodovod, sloužící k zásobení podniků v severovýchodní části Prahy průmyslovou vodou. Úpravna vody je situována na Libeňském ostrově a zdrojem vody pro ni je řeka Vltava.

Tab. 2.7 Výroba vody v jednotlivých úpravnách Pražských vodáren st.p. v roce 1997
 
Úpravna 
Dodávka v mil. m3
Podíl v % 
Želivka 
124,935 
62,36 
Káraný 
49,018 
24,47 
Podolí 
24,311 
12,14 
Prům. vodovod 
2,057 
1,03 
Celkem 
200,321 
100,00 

Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace a.s.
B) DISTRIBUCE

Distribuce vody na území Prahy je pro složitou konfiguraci terénu technicky velmi náročná. Pro dopravu vody je k dispozici 3099 km vodovodních řadů, 642 km vodovodních přípojek, 40 čerpacích stanic a 65 vodojemů o celkovém objemu 840 000 m3.

Vodovodní síť vykazuje vzhledem ke svému stáří, podmínkám uložení, korozním vlivům, materiálové skladbě a dalším vlivům poměrně značnou poruchovost. Z celkové délky pražské vodovodní sítě je 810 km starší šedesáti let, což představuje 26,1 %. Počet havarijních výkopů, které musely být provedeny pro zajištění provozu pražské vodovodní sítě v roce 1997, činil 7837.

Pro snížení výskytu vyššího obsahu železa v pitné vodě v okrajových částech Prahy a pro snížení úniků vody z potrubí se i nadále provádělo ošetření vnitřního povrchu potrubí cementovou vystýlkou.

C) SPOTŘEBA VODY A JEJÍ KRYTÍ

V roce 1997 bylo vyrobeno celkem 200 321 282 m3 vody, z toho pitné vody bylo vyrobeno 198 264 118 m3. Z tohoto množství bylo předáno mimopražským odběratelům 14 547 880 m3.

Vývoj výroby pitné vody od roku 1986 a podíl jednotlivých vodáren na výrobě je patrný z obr. 2.5.

Obr. 2.3 Voda z klasických zdrojů v Káraném
2-03.gif

Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace a.s.
Obr. 2.4 Vývoj výšky hladiny ve vodárenské nádrži Švihov
2-04.gif
Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace a.s.
Obr. 2.5 Podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody
2-05.gif
Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace a.s.
obr. 2.6Obr. 2.6 Schéma rozvodu vody v Praze a mimopražské odběry
Zdroj: PVK, a.s.

2.2.2 Kvalita pitné vody

V roce 1997 byly Pražské vodárny st.p. těsně před privatizací. Tento fakt neměl vliv na zásobování Prahy ani na kvalitu dodávané pitné vody.

Pražská vodovodní síť je zásobována ze tří hlavních zdrojů - Káraný, Podolí, Želivka a pitnou vodou je zásobováno přibližně 99 % obyvatel Prahy.

Vodárna Káraný, stejně jako v minulých letech, dodávala během roku 1997 podle odborné i laické veřejnosti do Prahy nejkvalitnější vodu. Je to dáno vhodným minerálním složením a také šetrnou technologií úpravy v Káraném. Upravená výsledná voda z Káraného zahrnuje dílem přirozenou (břehovou) infiltraci, dílem umělou infiltraci, dílem artéskou odželezněnou vodu a dílem dolnolabské zdroje. Artéská voda je hlubinná podzemní voda, jejíž část je balena jako voda stolní. Voda z přirozené (břehové) a umělé infiltrace umožňuje získat vodu, která svou jakostí téměř odpovídá vodě podzemní.

Voda získávaná z umělé infiltrace je podzemní voda zvodněná předupravenou jizerskou vodou. Současná technologie předúpravy - prostou rychlofiltrací přes pískové filtry - je adekvátní kvalitě vody v Jizeře po sanaci povodí Jizery v roce 1968, kdy byl zahájen provoz umělé infiltrace. Při takovéto předúpravě dochází k průniku mikrobiálního oživení a také k průniku živin do vody ve vsakovacích vanách, a to především ve vegetačním období. Zasakování takto nedokonale předupravené vody vede postupně ke kolmataci štěrkopískového filtračního lože a následně ke snižování vydatnosti tohoto nejkvalitnějšího zdroje. Druhým ovlivňujícím faktorem kolmatace dna vsakovacích nádrží je postupné zhoršování kvality vody v Jizeře.

V souvislosti s uvedeným vývojem byla ve vodárně Káraný řešena možnost předúpravy surové jizerské vody formou optimalizačních zkoušek.

V roce 1997 byla provedena 2. etapa poloprovozních zkoušek „Optimalizace umělé infiltrace v Káraném“ včetně jejich hodnocení. Závěrem bylo konstatováno, že z dlouhodobého hlediska potřeby zachování velmi kvalitního zdroje podzemní vody pro Prahu a okolí pokládá řešitel (v souladu s názorem předních odborníků i s výsledky poloprovozu) za potřebné optimalizovat předúpravu surové jizerské vody technologií ověřovanou zmíněnými poloprovozními zkouškami.

Vodárna Podolí je vzhledem k maximální kapacitě v pořadí druhým zdrojem pro hl. m. Prahu. Význam spočívá především v její poloze, protože je umístěna téměř v centru spotřeby, a v zabezpečení zdroje. Vltava je v dolním toku dostatečně vodná a potřebu surové vody je možno zajistit neomezeně podle potřeb úpravny Podolí.

V roce 1991 po přehodnocení výkonu úpravny vody Podolí bylo vydáno rozhodnutí, že výkon úpravny vody Podolí bude do budoucnosti uvažován ve výši 2200 l.s-1. Vzhledem k tomu, že úpravna vody v Podolí je v současné době v II. etapě rekonstrukce, je výkon dočasně omezen na průměrných 800 l.s-1 (do doby kolaudace stavebních úprav kalového hospodářství).

V minulosti byla v úpravně vody Podolí realizována řada technologických opatření, která trvale doháněla zhoršující se kvalitu vody ve Vltavě, aniž by se vytvářela rezerva do budoucnosti. Tím vznikaly podmínky pro opakující se potíže s kvalitou upravené vody. Zlepšení kvality surové vody, snížení a stabilizace výkonu a trvalé dávkování pouze jednoho koagulantu (od 1. 7. 1990 je trvale používán Fe2(SO4)3) - to vše se projevilo ve zlepšení kvality upravené vody. Nemalou měrou ke zlepšování kvality upravené vody přispívá rekonstrukce, která byla zahájena počátkem devadesátých let.

V roce 1997 částečně trval problém při plnění ČSN 75 7111 „Pitná voda“ v obsahu biosestonu na úpravně vody Podolí. V období maximálního oživení surové vltavské vody (tj. při výkyvech, nikoli v průměru) zůstává i přes velmi vysokou účinnost podolské vodárny tento ukazatel nesplnitelný. Postupnou realizací rekonstrukce úpravny vody v Podolí a zlepšováním kvality surové vody lze předpokládat další zlepšení i v ukazateli bioseston.

V neposlední etapě rekonstrukce vodárny Podolí je uvažováno o doplnění technologie úpravy vody o oxidaci a filtraci přes GAU (granulované aktivní uhlí). V roce 1997 byla řešena možnost provádění modelových testů oxidace (ozonem nebo chlordioxidem) a filtrace přes GAU. K realizaci provozování modelových testů v roce 1997 nedošlo.

Vodárna Želivka je kapacitně nejvýznamnějším zdrojem pitné vody pro Prahu a část Středních Čech. Praha je zásobována zhruba ze 60 % z úpravny Želivka. Za období 1991 až 1995 byl v nádrži surové vody pozorován nadprůměrně vysoký rozvoj fytoplanktonu v jarních měsících, kdy hladina nádrže byla snížena o cca 6 - 9 metrů. Tento fakt významně ovlivnil i kvalitu vyráběné vody především v ukazateli biologický obraz - bioseston. Pokud věnujeme pozornost právě ukazateli bioseston je patrno, že největší kvalitativní problémy bylo nutno řešit v období poklesu hladiny nádrže a při jejím napouštění - „znovuzapracování“. V současné době je nádrž zcela naplněna, ovšem vzhledem ke krátké době znovunaplnění nelze odhadnout, zda nastoupený trend eutrofizace bude pokračovat stejným tempem nebo dojde ke zpomalení a případně zastavení a ústupu eutrofizace.

Chemická úprava odstraňuje ze surové vody převážnou část suspendovaných látek, některé rozpuštěné látky a koloidy. Většina rozpuštěných látek prochází úpravou beze změny koncentrace. Klasickým příkladem jsou dusičnany.

I přes optimálně vedený proces úpravy při současných možnostech úpravny Želivka dochází v období zvýšeného výskytu organismů i ve vodárenských odběrových horizontech k jejich průniku do upravené vody. V roce 1997 nastaly tyto problémy z hlediska upravitelnosti pouze v jarním období. V žádném případě nedošlo k překročení limitu ČSN 75 7111 „Pitná voda“ v ukazateli biologický obraz - mrtvé organismy.

V období ztížené upravitelnosti vody z nádrže Švihov je technologie úpravy ve vodárně Želivka doplněna o dávkování kyseliny sírové. V roce 1997 byla technologie úpravy ve vodárně Želivka doplňována také ozonizací. Ozonizace byla ve zkušebním provozu a při provozování docházelo ke kratším či delším odstávkám. Ke konci roku 1997 byl provoz ozonizace na Želivce téměř plynulý a dosud provedené zkoušky jednoznačně ukazují na pozitivní přínos ozonizace na kvalitu vyráběné vody. Na tomto místě je nutné se zmínit o výrazném snížení prekursorů THM (trihalogenmetany) v ozonizované vodě vedle dalších významných účinků.

Kvalita pitné vody je hodnocena dle dosud platné ČSN 75 7111, která byla zavedena od 1. 1. 1991. Tato norma vychází ze směrnice WHO (Světová zdravotnická organizace) a je plně srovnatelná s ostatními evropskými předpisy a standardy.

Kvalita pitné vody je kontrolována jednak na výstupu z úpraven vody Káraný, Podolí a Želivka v provozních laboratořích jednotlivých závodů v souladu s ČSN 75 7212 „Kontrola jakosti vod při úpravě na pitnou vodu“ a dále pak ve vodojemech a u spotřebitelů (v distribuční síti). Kontrola kvality vody v distribuční síti je zajišťována Útvarem laboratorní kontroly a technologie, technologem distribuční sítě ve spolupráci s oddělením kontroly distribuce vody a oddělením mikrobiologických a biologických analýz. V průměru bylo v roce 1997 v distribuční síti měsíčně provedeno 6743 stanovení, a to u celkového ročního počtu 2294 vzorků. V pražské distribuční síti byly v roce 1997, stejně jako v roce předcházejícím, odebírány vzorky ve 170 stálých a ve 170 variabilních místech, dále pak byly detailně vzorkovány ty lokality Prahy, kde si to situace v distribuční síti neplánovaně vyžádala (při opravách a při veškeré manipulaci v trubní síti). Kvalita vody v distribuční síti je sledována v souladu s ČSN 75 7211 „Kontrola jakosti při dopravě, akumulaci a distribuci“.

Z hlediska organických polutantů, těžkých kovů a dalších přístrojově náročných stanovení je kvalita pitné vody z pražských vodáren centrálně kontrolována v oddělení Speciálních analýz a kontroly, které spadá do Útvaru laboratorní kontroly a technologie.

Obsah organických polutantů i obsah těžkých kovů v roce 1997 v upravené vodě pražských vodáren (stejně jako v předchozích letech) vyhověl ČSN 75 7111.

Při distribuci vody se pražské vodárny potýkaly s občasným nárůstem obsahu železa (při výkyvech do maxima, nikoli v průměru). K jeho zvýšenému obsahu přispěla koroze kovových trubních řadů bez vnitřní ochrany povrchu v kombinaci s velmi nízkou rychlostí proudění vody v řadech. Snižování rychlosti proudění vody v řadech je způsobeno neustálým poklesem spotřeby vody. Při zjištění takovéto skutečnosti byla okamžitě prováděna náprava v dané oblasti (proplachy, odkalení apod.) s následnou kontrolou její účinnosti. Potlačení korozivity kovových trubních řadů povede ke snižování obsahu železa v distribuční síti.

Kvalita pitné vody je nezávisle kontrolována Hygienickou stanicí hl. m. Prahy v rámci superkontroly, a to ve zdrojích zásobujících Prahu i z pražské distribuční sítě. Měsíčně bylo analyzováno 200 až 250 vzorků. V roce 1997 byl zjištěn pouze zvýšený obsah železa u tří vzorků v měsíci březnu. Ze strany Pražských vodáren st.p. byla okamžitě zjednána náprava. Ostatní vzorky odebrané Hygienickou stanicí hl. m. Prahy byly po celý rok 1997 v souladu s ČSN 75 7111 v rozsahu chemických, bakteriologických a biologických ukazatelů, které Hygienická stanice Prahy sleduje.

V tab. 2.8 jsou uvedeny průměrné roční hodnoty vybraných ukazatelů, a to z jednotlivých zdrojů pražských vodáren a z vodojemů a trubní sítě. Hodnoty jsou uvedeny za posledních šest let, aby bylo možné posoudit vývoj kvality vody. Dále je pak pro názornost uvedeno grafické porovnání úpraven vody a vodovodní sítě z hlediska některých vybraných ukazatelů.

Tab. 2.8 Průměrné roční hodnoty vybraných ukazatelů
 
Želivka - upravená voda 
Káraný - upravená voda 
Ukazatel 
1992 
1993 
1994 
1995 
1996 
1997 
Ukazatel 
1992 
1993 
1994 
1995 
1996 
1997 
CHSK Mn
[mg.l-1
2,00 
1,80 
1,70 
1,70 
1,80 
1,69 
CHSK Mn
[mg.l-1
0,90 
0,90 
1,00 
0,80 
0,80 
0,80 
dusičnany
[mg.l-1
36,6 
32,8 
32,7 
33,6 
34,8 
29,6 
dusičnany
[mg.l-1
17,6 
17,0 
25,6 
22,1 
24,3 
21,4 
dusitany
[mg.l-1
0,000 
0,000 
0,000 
0,000 
0,000 
0,0004 
dusitany
[mg.l-1
0,000 
0,000 
0,018 
0,002 
0,001 
0,002 
amon. ionty
[mg.l-1
0,05 
0,05 
0,05 
0,05 
0,03 
0,0065 
amon. ionty
[mg.l-1
0,00 
0,00 
0,01 
0,00 
0,00 
0,005 
chloridy
[mg.l-1
28,4 
28,2 
28,7 
26,9 
23 
21,34 
chloridy
[mg.l-1
23,0 
22,2 
22,9 
22,9 
23,5 
22,7 
p
8,0 
8,0 
8,1 
8,0 
7,8 
7,93 
p
7,7 
7,5 
7,3 
7,3 
7,3 
7,33 
fosforeč.
[mg.l-1
0,004 
0,003 
0,003 
*0,005 
*0,006 
0,0113 
fosforeč.
[mg.l-1
0,060 
0,030 
0,050 
0,090 
0,110 
0,125 
vápník
[mg.l-1
39,7 
39,1 
38,9 
38,1 
37,7 
35,56 
tvrdost
[mmol.l-1
2,4 
2,3 
3,5 
2,6 
2,6 
2,56 
vodivost
[mS.m-1
34,8 
35,1 
35,1 
34,5 
33,7 
31,06 
vodivost
[mS.m-1
47,3 
44,0 
53,6 
50,1 
54,1 
47,1 
mrtvé org.
[jedinci.ml-1
7,0 
0,0 
13,0 
4,0 
4,0 
2,2 
mrtvé org.
[jedinci.ml-1
0,0 
0,0 
0,0 
0,0 
0,0 
0,0 
hliník
[mg.l-1]
zbytkový
koag. 
0,04 
0,04 
0,03 
0,03 
0,03 
0,0357 
železo
[mg.l-1
0,00 
0,05 
0,12 
0,02 
0,03 
0,03 
Podolí - upravená voda 
Vodojemy a sítě - spotřebitel 
Ukazatel 
1992 
1993 
1994 
1995 
1996 
1997 
Ukazatel 
1992 
1993 
1994 
1995 
1996 
1997 
CHSK Mn
[mg.l-1
1,54 
1,76 
1,3 
1,43 
1,6 
1,5 
CHSK Mn
[mg.l-1
1,66 
1,35 
1,38 
1,61 
1,78 
1,33 
dusičnany
[mg.l-1
22,7 
18,6 
19,0 
17,7 
18,1 
15,8 
dusičnany
[mg.l-1
30,8 
27,5 
30,9 
28,6 
30,3 
26,6 
dusitany
[mg.l-1
0,000 
0,050 
0,000 
0,000 
0,000 
0,000 
dusitany
[mg.l-1
0,01 
0,03 
0,040 
0,020 
0,020 
0,020 
amon. ionty
[mg.l-1
0,02 
0,05 
0,02 
0,03 
0,05 
0,02 
amon. ionty
[mg.l-1
0,04 
0,09 
0,07 
0,09 
0,04 
0,01 
chloridy
[mg.l-1
26,5 
26,2 
23,0 
20,5 
19,4 
18,9 
chloridy
[mg.l-1
26,6 
27,2 
27,4 
25,6 
23,9 
21,48 
p
7,1 
7,1 
7,1 
7,1 
7,2 
7,2 
p
7,7 
7,8 
7,9 
7,7 
7,7 
7,75 
fosforeč.
[mg.l-1
0,010 
0,020 
0,010 
0,010 
0,060 
0,010 
tvrdost
[mmol.l-1
1,47 
1,55 
1,47 
1,54 
1,51 
1,49 
tvrdost
[mmol.l-1
2,00 
1,90 
1,80 
1,50 
1,60 
1,59 
vodivost
[mS.m-1
37,8 
37,6 
39,3 
39,6 
35,5 
34,4 
vodivost
[mS.m-1
35,4 
34,2 
34,3 
31,7 
31,3 
31,0 
mrtvé org.
[jedinci.ml-1
21,1 
0,4 
2,6 
1,4 
4,9 
mrtvé org.
[jedinci.ml-1
18,0 
25,0 
26,0 
19,0 
10,0 
16,0 
živé org.
[jedinci.ml-1
0,10 
0,00 
0,00 
0,10 
0,02 
0,10 
železo
[mg.l-1]
zbytkový
koag. 
0,07 
0,06 
0,05 
0,03 
0,01 
železo
[mg.l-1
0,13 
0,16 
0,18 
0,14 
0,11 
0,14 
mangan
[mg.l-1
0,03 
0,06 
0,05 
0,02 
0,01 
0,03 
mangan
[mg.l-1
0,040 
0,009 
0,017 
0,011 
0,019 
0,018 

* celkový fosfor

Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace a.s.

 
obr. 2.7 Obr. 2.7 Porovnání úpraven a vodovodní sítě z hlediska vybraných ukazatelů
a) ChSK - Mn
b) pH
c) Dusičnany
d) Amonné ionty
e) Vodivost
f) Mikroskopický obraz - mrtvé organismy
Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace a.s.

AUTOŘI
KONTAKTY
ZKRATKY


OBSAH
voda
VODA