2 VODA

2.3 ODPADNÍ VODA

Odpadní vody definuje § 22 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, jako „vody použité v sídlištích, obcích, domech, závodech, ve zdravotnických zařízeních a jiných objektech či zařízeních, pokud po použití mají změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod“.

Na území Prahy existují dva kanalizační systémy: oddílný systém, který nesměšuje splaškové a dešťové vody a odvádí je odděleně a jednotný systém, který odvádí splaškové a dešťové vody jedním potrubím. Centrální kanalizační síť byla v Praze založena na počátku tohoto století jako jednotná. Profil stok se v této síti zvětšuje až k tzv. oddělovací komoře, (obvykle nazývané „dešťové oddělovače“), která při dosažení předem stanoveného ředění (určeného poměrem splašků k dešťové vodě) umožní vypustit část této směsi přímo do povrchových toků a zmenšit profil stoky vedoucí k čistírně. Dle původní koncepce odkanalizování byl tento poměr ředění 1:2, jenž se však vlivem dostavby města změnil na poměr 1:1 u Vltavy a 1:4 u drobných vodních toků. Protože do dnešní doby nebyla voda z oddělovačů deště chápána jako voda odpadní, sledování vypouštěného znečištění z oddělovačů do toků prakticky neexistuje a úplaty za vypouštěné znečištění se platí podle odborného odhadu pouze u těch oddělovačů, které nesplňují ředicí poměry.

Směrnice Rady Evropského hospodářského společenství z 21. 5. 1991 „o čištění městských odpadních vod“ (91/271/EHS) považuje zcela taxativně směs splašků a dešťových vod za „městské odpadní vody“ a i když stanoví, že členské státy zajistí, aby městské odpadní vody byly před vypouštěním podrobeny sekundárnímu čištění (do 31. 12. 2000 u všech aglomerací s populačním ekvivalentem 15 000), na druhou stranu dodává: „Vzhledem k tomu, že není možné vybudovat sběrný systém tak, aby bylo možno čistit všechny odpadní vody během ta kových situací jako jsou neobvykle silné deště, rozhodnou členské státy o opatřeních omezujících znečištění z dešťových přívalů. Takovéto opatření může být založeno na poměrech zřeďování nebo kapacitách vzhledem k průtoku za suchého počasí, nebo může definovat určitý přijatelný počet přelití za rok.“

Ministerstvo zemědělství ČR, které zabezpečuje ze zákona č. 458/1992 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství (úplné znění zákona č. 130/1974 Sb. ve znění pozdějších předpisů) dlouhodobou koncepci, základní a aplikovaný výzkum pro systémy veřejných kanalizací, dalo již v roce 1996 zpracovat metodický pokyn „Podmínky a způsob vypouštění odpadních vod během dešťového odtoku“. Dle tohoto pokynu se posuzování vlivu na vodní tok určuje jednak podmínkami emisními, tj. počtem přepadů za rok, které se volí na základě vodnosti recipientu (max. 3-7krát za rok pro nevodárenské toky), jednak imisními podmínkami (pro vodárenské toky při velikosti odvodňované lokality s více než 25 tisíci ekvivalentních obyvatel). I když se o vhodnosti tohoto metodického pokynu stále vedou odborné diskuse, předpokládá se, že by měl vejít v platnost nejpozději s novým zákonem o vodách, a je třeba s ním v nových koncepčních pracích již počítat.

Z uvedeného je patrné, že filozofie nové koncepce odvodnění, kterou reprezentuje nově pořizovaný Generel odvodnění hl. m. Prahy, bude vycházet z požadované cílové jakosti vody v toku. Generel by již měl respektovat připravované legislativní změny, a proto by systém odvodnění Prahy, rekonstruovaný dle tohoto dokumentu, neměl být příčinou překážek vstupu ČR do EHS.

Odpadní vody z centrální části města a z nově vybudovaných sídlišť odtékají kanalizační sítí do Ústřední čistírny odpadních vod v Troji (ÚČOV). Kromě ÚČOV je na území Prahy v provozu nebo výstavbě 24 lokálních čistíren odpadních vod (ČOV), do kterých ústí většinou pouze splašková kanalizační síť a které slouží městským částem.

V roce 1997 probíhal „trvalý“ provoz u ČOV: Čertouzy, Chvaly, Miškovice, Radotín (do srpna 1997) Sedlec, Újezd n. L., Přední Kopanina, Nedvězí, Vinoř, Zbraslav a Dolní Chabry. Během roku 1997 byly zkolaudovány ČOV: Královice, Klánovice, Koloděje, Kolovraty a Kbely. Zkušební provoz probíhal na ČOV: Březiněves (převzata v září 1997), letiště Ruzyně, Lipence, Uhříněves, Běchovice a Nebušice. Ve výstavbě byly ČOV Sobín a Holyně.

Je třeba zopakovat, že většina nových lokálních ČOV vznikla po roce 1989 z iniciativy nově zvolených členů zastupitelstev malých městských částí, kteří odmítali čekat na dostavbu dálkových hlubinných přivaděčů na ÚČOV a prosadili tak výstavbu lokálních ČOV. Rozdílné názory na systém odvodnění vedly až k situaci, že některé ČOV PKVT s.p. (dnes PVK a.s.) neprovozoval, např. ČOV Běchovice, Klánovice, Koloděje, Královice, Nedvězí, Přední Kopanina a Zbraslav.

Tab. 2.9 Vybrané ukazatele kvality vody na přítoku a odtoku z ÚČOV a ČOV v trvalém provozu, koncentrace v mg.l-1
 
Průtok
(l.sec-1
BSK5
CHSK(Cr) 
NL 
N-NH4
P celk. 
přítok 
odtok 
přítok 
odtok 
přítok 
odtok 
přítok 
odtok 
přítok 
odtok 
ÚČOV Troja 
5 400,00 
173,90 
37,90 
420,00 
126,00 
277,90 
68,10 
17,10 
12,50 
5,50 
3,00 
Čertouzy 
30,27 
166,80 
8,20 
456,90 
71,40 
279,00 
27,80 
27,50 
8,60 
7,30 
4,70 
Chvaly 
6,12 
296,00 
3,60 
728,00 
49,00 
330,80 
7,20 
40,30 
16,50 
12,10 
4,70 
Miškovice 
102,80 
76,90 
8,30 
219,40 
57,40 
143,10 
19,70 
12,50 
3,60 
4,40 
2,30 
Sedlec 
12,30 
194,20 
8,30 
550,80 
54,10 
253,30 
14,00 
38,00 
20,20 
7,80 
2,70 
Újezd n. L. 
23,74 
100,50 
8,30 
271,30 
60,90 
147,80 
15,30 
28,70 
6,10 
6,50 
3,20 

Zdroj: PVK a.s., ČOV

Každý provoz kanalizační sítě je upraven kanalizačním řádem, který upravuje zejména požadavky na kvalitu vypouštěných odpadních vod do kanalizační sítě. Pro povodí ÚČOV jsou producenti odpadních vod rozděleni v kanalizačním řádu do dvou skupin:

• první skupina zahrnuje většinu klíčových producentů průmyslových odpadních vod, kteří mají vodohospodářským orgánem pro jakost vypouštěných vod povoleny vlastní limity. Tyto limity jsou v kanalizačním řádu jmenovitě uvedeny

• druhá skupina zahrnuje obecnou skupinu znečišťovatelů, která zahrnuje veškeré ostatní producenty a má stanoveny jednotné limity ukazatelů znečištění vypouštěných odpadních vod.

V roce 1991 byl v bývalém PKVT s.p. zřízen útvar, který kontroluje producenty z hlediska dodržování kanalizačního řádu. Přehled počtu překročení limitů v jednotlivých letech uvádí tab. 2.10.

Tab. 2.10 Výsledky kontroly dodržování kanalizačního řádu
 
Odvětví 
Počet odebraných vzorků 
1992 
1993 
1994 
1995 
1996 
1997 
cel-
kem 
překro-
čeno 
cel-
kem 
překro-
čeno 
cel-
kem 
překro-
čeno 
cel-
kem 
překro-
čeno 
cel-
kem 
překro-
čeno 
cel-
kem 
překro-
čeno 
Strojírenství
a elektrotech. 
162 
84 
280 
128 
109 
43 
148 
58 
148 
69 
172 
66 
Chemie 
59 
36 
63 
38 
70 
34 
93 
47 
50 
27 
63 
30 
Energetika 
43 
24 
24 
11 
16 
19 
Potravinářství 
35 
26 
69 
47 
68 
41 
71 
53 
47 
25 
44 
22 
Polygrafie 
10 
24 
12 
10 
Ostatní 
46 
25 
73 
39 
57 
21 
92 
36 
83 
11 
75 
16 
Celkem 
318 
181 
547 
264 
352 
154 
440 
215 
351 
141 
379 
140 
v procentech 
57% 
48% 
44% 
49% 
40% 
37% 

Zdroj: PVK a.s.

Z uvedené tabulky je patrné, že oproti roku 1996 došlo ke zvýšení počtu kontrol. Zvýšený počet překročených vzorků vykazuje pouze skupina chemie, u ostatních skupin je počet překročených vzorků nižší. Pokud bychom měli hodnotit míru překročení, pak počet vzorků překračujících limit o 100 % i 1000 % zůstává stejné.

Nadále platí, že se za překročení hodnot povolených v kanalizačním řádu platí velkoproducenti tzv. „smluvní pokuty“. Tento systém bude nutno v rámci zkušebního provozu nově intenzifikované ÚČOV přehodnotit. Náklady jednotlivých producentů na smluvní pokuty jsou totiž vesměs nižší v porovnání s investičními náklady, které bude třeba vynaložit na realizaci další čistírenské kapacity ÚČOV, až zvýšený přítok znečištěných vod už nebude schopna vyčistit.

Dodržování limitů kanalizačního řádu má vliv i na obsah těžkých kovů ve vyhnilém kalu, který je jedním z produktů čištění odpadních vod. Snížení obsahu těžkých kovů v odpadních vodách by umožnilo opětovné využívání vyhnilého kalu v zemědělství. Z tab. 2.11 je však patrné, že se oproti roku 1996 zvýšil obsah kadmia ve vyhnilém lisovaném kalu. I když zvýšení není alarmující, je třeba věnovat tomuto negativnímu posunu pozornost.

Na vyhodnocení kvality čistírenského kalu po intenzifikaci ÚČOV čeká již několik let rozpracovaná Technicko-ekonomická studie likvidace vyhnilého kalu z ÚČOV. V ní se má porovnat více alternativ konečné likvidace kalů a na základě této studie by pak měla být realizována etapa Ib. Intenzifikace ÚČOV.

Tab. 2.11 Obsah vybraných kovů ve vyhnilém lisovaném kalu z ÚČOV v letech 1995, 1996 a 1997 v porovnání s rokem 1989 v mg.kg-1
 
Chrom 
Olovo 
Měď 
Zinek 
Kadmium 
Nikl 
1989 
742 
400 
713 
2 333 
22,8 
121 
1995 
101,7 
195 
382 
1 581 
5,9 
76,5 
1996 
128,4 
216 
356,7 
1 681 
4,9 
75,6 
1997 
73,1 
191,8 
338,1 
1 395 
5,3 
58,4 
Limit - kat. A 
100 
60 
50 
150 
0,8 
50 
Limit - kat. B 
250 
150 
100 
500 
100 
Limit - kat. C 
800 
600 
500 
3 000 
20 
500 
Limit - dle ČSN 
1 000 
500 
1 200 
3 000 
13 
200 

Pozn.: Pro porovnání jsou uvedeny limity z „Metodického pokynu MŽP ČR o ukazatelích a normativech pro asanace znečištěné zeminy a podzemních vod“, který není určen speciálně pro čistírenské kaly, ale zato z dostupných domácích předpisů nejlépe odpovídá současnému stavu poznání ve světě.

Normativy jsou uvedeny v následujících kategoriích:
A - hodnoty pozadí, charakterizující přibližně přírodní obsah těchto kovů, popř. uzančně stanovenou požadovanou mez citlivosti analytického stanovení
B - mezní koncentrace ukazatelů, jejichž dosažení vyžaduje zahájení průzkumu či šetření s cílem vysvětlit původ či zdroj znečištění
C - mezní koncentrace, od které se provádí asanační zásah, je-li prokázáno riziko migrace znečištění do okolí a poškoditelnost dalších složek životního prostředí.

Další uvedené limitní hodnoty u surovin pro výrobu průmyslového kompostu stanoví ČSN 46 5735 Výroba průmyslových kompostů, která nabyla účinnosti od 1. 6. 1991. Oproti předcházející stejnojmenné normě z roku 1984 byly limity zpřísněny přibližně o polovinu.

Zdroj: PVK a.s.

Tab. 2.12 Bilance zpracování kalu z ÚČOV v roce 1996 a 1997 v m3
 
Produkce vyhnilého kalu 
636 090 
Odvodnění vyhnilého kalu - odstředivky 
543 375 
Kalová pole 
42 184 
Kalolisy 
52 329 
Produkce bioplynu 
10 153 508 

Zdroj: PVK a.s

V červenci 1997 skončila etapa Ia. intenzifikace ÚČOV, která eliminovala rozdílné kapacity mechanického (max.8,4 m3.s-1) a biologického stupně (4,6 m3.s-1) a obsahovala i částečné odstraňování dusíku a fosforu. Stavba byla realizována na základě výsledků veřejné obchodní soutěže z roku 1993. Ve vítězné nabídce garantoval Hydroprojekt a.s. Praha maximální hodnoty na odtoku z ÚČOV po intenzifikaci při stanovené kvalitě na přítoku a průměrném množství 7 m3.s-1 tak, jak je uvedeno v tab. 2.13.

Tab. 2.13 Garantované parametry ÚČOV po intenzifikaci
 
Ukazatel kvality
mg.l-1
Přítok ÚČOV
(max.) 
Odtok ÚČOV
(max.)* 
Ukazatele I Nařízení vlády ČR 
Směrnice
91/271 EHS 
do 31. 12. 2004 
od 1. 1. 2005 
BSK5
190 
20 
30 
25 
25 
CHSK 
400 
75 
110 
90 
125 
NL 
220 
20 
25 
20 
35 
N-NH4
24 
9,4 
10 
x) 
1,9 
1,5 
x) 

* stanovuje se jen pro citlivé oblasti (např. vodárenské nádrže)

Zdroj: PVK a.s.

Je třeba upozornit na skutečnost, že ačkoliv průměrný přítok odpadních vod byl v roce 1997 opět nižší než přítok v roce 1996, látkové zatížení ÚČOV stoupalo. Např. průměrná koncentrace nerozpuštěných látek v roce 1997 dosahovala 277 mg.l-1, a značně převyšovala hodnotu 220 mg.l-1, na kterou Hydroprojekt a.s. Praha vztahuje garanci za intenzifikaci ÚČOV. Vzhledem k měnícímu se charakteru odpadních vod přitékajících na ÚČOV rozhodnou o její skutečné kapacitě po provedené intenzifikaci až výsledky jejího zkušebního provozu, který započal v srpnu 1997 a původně měl trvat jeden rok. Vzhledem ke změnám v kvalitě přitékajícího znečištění se předpokládá, že bude nezbytné zkušební provoz ÚČOV prodloužit, aby se získaly kvalitní podklady o skutečné kapacitě ÚČOV.

MŽP ČR připravuje novelu nařízení vlády č. 171/1992 Sb., která zpřísňuje dnešní limity, na základě kterých byla intenzifikace ÚČOV v Troji navržena. Je otázkou, zda je moudrým řešením zpřísňování naší legislativy nad požadavky směrnice Rady Evropských společenství č. 91/271/EEC a zda by nebylo vhodnější předpisy EU převzít.

Na závěr je třeba upozornit na skutečnost, že v rámci transformace podniků Pražské vodárny s.p. a Pražská kanalizace a vodní toky s.p. byl dnem 30. 12. 1997 převeden státní vodohospodářský infrastrukturní majetek na nové vlastníky, kterými jsou: Praha, sdružení obcí „Úpravna vody Želivka“ a „Zdroj pitné vody Káraný“. K zajištění správy a provozu byly Fondem národního majetku ČR založeny dvě akciové společnosti: Pražská vodohospodářská společnost a.s. (PVS a.s.) pro jednotné zajištění správní, rozvojové a investiční činnosti majetku tří vlastníků a pro zajištění provozu systémů Pražské vodovody a kanalizace a.s. (PVK a.s.). Pokud je tedy u číselných údajů uváděn zdroj PV nebo PKVT, jedná se údaje, které pořizovaly bývalé státní podniky, ale v době vydání ročenky je pořizuje již PVK a.s. a lesy hl. m. Prahy.

Tab. 2.14 Průtoky na ÚČOV v roce 1997
 
Jednotka 
Přítok na čistírnu 
Přítok do aktivace 
Obtok
aktivačních nádrží 
Odtok z dosazo-
vacích nádrží 
m3.rok-1
170 190 100 
141 863 019 
28 327 081 
141 863 019 
m3.den-1
466 244 
388 666 
77 608 
388 666 
m3.s-1
5,40 
4,50 
0,90 
4,50 

Zdroj: PVK a.s.

Tab. 2.15 Produkce znečištění z území hl. m. Prahy v roce 1997
 
BSK5 [t.rok-1
NL> [t.rok-1
průtoky 
produkce 
vypouštění 
produkce 
vypouštění 
m3.rok-1
ÚČOV Praha 
31 847 
6 911 
50 876 
12 372 
141 863 019 
PČOV Praha 
831,0 
55 
1 387 
140 
7 693 449 
Dešťové oddělovače 
50,1 
50,08 
156,75 
156,75 
238 938 
Celkem 
32 728 
7 016 
52 420 
12 669 
149 795 406 

Zdroj: PVK a.s.

Obr. 2.8 Vybrané ukazatele kvality vody na přítoku a odtoku z ÚČOV
2-08.gif

Zdroj: PVK a.s.


AUTOŘI
KONTAKTY
ZKRATKY


OBSAH
voda
VODA