Malý průvodce spotřebitele balených vod

Autor: MUDr. František Kožíšek, CSc.

NRC pro pitnou vodu, Státní zdravotní ústav, Praha

Aktualizovaná verze 10.3.2001

Dokument ve formátu pdf (83kB)

Výroba a prodej balených vod má u nás dlouhou tradici, kterou můžeme vystopovat až do 16.století. Původně šlo výhradně o vody léčivé (ať už se skutečným nebo domnělým účinkem), stáčené do kameninových džbánků. K nim se později (18.-19.století) přidaly i vody, které byly pro svou zvláštní chuť považovány za osvěžující nápoj. Jednalo se buď o minerální vody nebo o vody s vysokým obsahem CO2, ať původu přirozeného (kyselky) nebo uměle připravované (tzv. “seltzer”), stáčené převážně do skla.

Tento stav se v Evropě v podstatě udržel do 60.-70. let tohoto století, kdy jednak skleněné obaly začaly být postupně vytlačovány plastickými (PVC, PE, PET, PC), jednak došlo ještě k jiné, mnohem revolučnější změně: balené vody začaly být používány též jako zdroj “obyčejné” pitné vody, nejen jako řešení občasných havarijních situací, ale především jako náhrada za pitnou vodu distribuovanou veřejnými vodovody. Což znamená, že se vedle vybraných druhů minerálních vod začaly stáčet i vody z kvalitních podzemních zdrojů pitné vody, které nevykazovaly ani zvláštní chuť, ani zvláštní farmakologický účinek.

Spotřeba těchto vod dramaticky rostla a stále roste: např. v zemích Evropské unie vzrostla z 8 miliard litrů v roce 1980 na 22 miliard litrů v roce 1994 (v roce 1992 to znamenalo průměrně asi 70 l/osobu/rok). V roce 1999 byla spotřeba balených vod na obyvatele nejvyšší v Itálii, kde se spotřebovalo 155 litrů na 1 obyvatele, dále v Belgii (123), Německu (97), Švýcarsku (95), Francii (89), Španělsku (78), Rakousku (75) atd.

V Československu se tento vývoj zpozdil (před rokem 1989 bylo politicky nepřijatelné připustit, že pitná voda z veřejných vodovodů nemusí mít nejlepší kvalitu) a balené vody “prosté” (kojenecké a stolní) se na trhu objevují až po roce 1990. Vývoj spotřeby v posledních letech udává tabulka č.1.

Tabulka 1: Vývoj spotřeby balené vody (bez rozlišení druhu) v České republice podle údajů firmy Wild, SRN (na základě podkladů AFG).
 
  1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 19991)
Spotřeba
(l/osobu)
22,1 22,4 22,4 24,2 35,7 42,9 51,6 52,3 53,4

1) (odhad)

Je skutečnost, že stále více lidí dává před vodou z vodovodního kohoutku přednost některému z alternativních zdrojů pitné vody, důsledkem pouze umné reklamy výrobců balených vod? Nikoliv. Lidé mohou mít více důvodů, z nichž některé je třeba brát zcela vážně:

Spotřebitelé jsou málo informováni o kvalitě vody a proto nedůvěřují výrobcům a hygienikům, že kvalita vody z vodovodu bývá vyhovující. Považují sebe či své blízké za rizikové skupiny obyvatel (kojenci, nemocní...). Vodovodní voda jim nechutná, především díky přítomnosti zbytkového dezinfekčního prostředku (chloru) a jeho sloučenin. Díky rostoucímu povědomí o zdravém životním stylu nechtějí lidé pouze vodu “zdravotně nezávadnou, zdraví neškodící” (jak je pitná voda definována příslušnou normou), ale vodu zdraví prospívající...

Každá z možných alternativ zásobování pitnou vodou (dovoz vody ze studní či pramenů, doúprava vody v domácnosti pomocí tzv. “vodních filtrů”, výdejní automaty, balené vody) má své výhody a nevýhody - rizika. V souladu se zaměřením tohoto sdělení je dále věnována pozornost otázce balených vod.

Jejich legislativa prošla v posledních dvou letech výraznou proměnou, když byl z větší části opuštěn systém norem a nahrazen zákonem o potravinách (zákon č. 110/1997 Sb.), resp. navazujícími vyhláškami, především pak vyhláškou MZ č. 292/1997 Sb., o požadavcích na zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy; novelizovanou vyhláškou MZ č. 241/1998 Sb. Tato legislativa není, bohužel, bez chyb a ani není zcela harmonizována s příslušnými předpisy EU. Jednou z největších chyb bylo vypuštění obecných indikátorů mikrobiální kontaminace, tedy organotrofních (psychrofilních a mezofilních) bakterií.

Z hlediska významu, využití a kvality je pro spotřebitele nezbytné rozlišovat mezi základními druhy balených vod (v závorce uveden příslušný právní předpis definující výrobek):

Kojenecká voda (vyhláška 292/1997)- nejjakostnější přírodní voda, určená pro přípravu stravy a nápojů kojenců a k trvalému přímému požívání dětmi a dalšími skupinami populace. Zdrojem musí být vhodná podzemní voda stálé kvality, nevyžadující vodárenské úpravy. Celková mineralizace - obsah rozpuštěných látek (dále jen RL) do 1 g/l. Voda nesmí být chlorována, je povoleno zabezpečení ultrafiltrací nebo UV zářením a mírná stabilizace vody CO2 tak, aby hodnota pH neklesla pod 5,0. Při sycení CO2 by mělo být na etiketě upozornění, že pro kojence nutno CO2 varem odstranit.

Stolní voda (vyhláška 292/1997) - přírodní voda z podzemního zdroje. Na rozdíl od kojenecké vody je připuštěn vyšší obsah dusičnanů, i tak jde ale o vodu vyhovující podmínkám pro trvalé a přímé požívání dětmi i jinými rizikovými skupinami populace. Je povolena úprava vody fyzikálními prostředky. RL do 1 g/l. Pokud má tato voda ukazatele jakosti shodné s požadavky na vodu kojeneckou, může být se souhlasem hygienických orgánů označena jako “vhodná pro přípravu kojenecké stravy a nápojů”.

Pitná voda - voda, která vyhovuje požadavkům na pitnou vodu veřejného zásobování (vyhláška 376/2000). RL do 1 g/l.

Sodová voda (vyhláška 335/1997) - nápoj vyrobený z jakékoli pitné vody přidáním CO2 (obsah nejméně 0,4 hmotnostních %).

Přírodní minerální voda (vyhláška 292/1997) - podzemní voda, která svým složením a vlastnostmi je vhodná jako nápoj s předpokládanou občasnou konzumací a nevyznačuje se výraznými farmakologickými účinky. Obsahuje obvykle více než 1 g/l rozpuštěných minerálních látek a dalších fyziologicky významných složek.

Přírodní léčivá voda (ČSN 86 8000) - voda s vědecky prokázanými léčivými účinky. Měla by být používána jen v příslušných indikacích, na doporučení lékaře a po určitou dobu.

Jiné druhy vod. V poslední době se na trhu objevují i tzv. vody mineralizované (neplést s minerálními!), které se vyrábějí z pitné vody umělým obohacením minerály (hlavně NaHCO3, KHCO3, CaCl2, NaCl). Mají charakter nápojů a kvalitou nemohou být srovnávány s přírodními minerálními vodami. Jiným, naopak vítaným rozšířením sortimentu balených vod je výroba stolních vod (Oasa a Horský pramen) obohacených jódem. Takový výrobek nelze již podle zákona nazývat stolní vodou, ale obohacenou potravinou - nápojem (dle vyhlášky 298/1997), přesto ho můžeme mezi balené vody zahrnout. Používaná dávka obohacení (80 mg/l) je významná z hlediska prevence jódového deficitu. Na trhu se mohou objevovat i zvláštní druhy jako elektrickým proudem aktivovaná (tzv. živá a mrtvá) voda, destilovaná a deionizovaná voda atd. Tyto vody nemají charakter vody pitné a nejsou určené pro vnitřní (dlouhodobé) užívání.

Pro úplnost je nutné zmínit i z hlediska distribuce specifické druhy balených stolních vod. Ve velkoobjemových vratných barelech (19 l) je distribuována stolní voda pro tzv. vodní ochlazovače (watercoolery), což jsou dávkovací zařízení s funkcí chladicí a ohřívací, umísťovaná do domácnosti nebo úřadů. Na pomezí mezi veřejným zásobováním vodou a balenými vodami jsou pak tzv. výdejní automaty, které již několik let fungují v Kolíně, Plzni, Praze, Hradci Králové a dalších asi 10 městech. Principem je výdejní automat s nádrží, plněnou z cisterny vodou z kvalitního podzemního zdroje, umístěný na veřejném prostranství a vybavený mincovním dávkovačem, ke kterému si lidé chodí s vlastními lahvemi pro vodu.

Pozitivum všeobecné dostupnosti kvalitních pitných vod v obalech je nepříjemně vyvažováno průvodními negativními jevy. Cena balené vody oproti vodě vodovodní je o 2 až 3 řády vyšší (v ČR asi 600-700x). Nevratné obaly představují velkou zátěž pro prostředí. Od zdroje ke spotřebiteli bývá dlouhá cesta, místně i časově. Transport na velké vzdálenosti znamená opět nemalou zátěž životního prostředí; časové prodlení - týdny i měsíce v klimatických podmínkách ne vždy vyhovujících - může představovat riziko ovlivnění vody samotné. Přesto spotřeba balených vod celosvětově stoupá a spotřebitel by měl být schopen se při výběru vod správně orientovat.

K jakým zásadám by měl spotřebitel přihlížet?

* Rozlišovat mezi jednotlivými druhy vod. Kupovat jen ty vody, kde etiketa dostatečně informuje o typu a původu vody, o výrobci (popř. i dovozci) a je vyznačeno aspoň základní minerálové složení a věnovat mu pozornost (viz dále).

* K stálému pití pro lidi bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou vhodné vody kojenecké a stolní, zejména s obsahem RL 200-500 mg/l. Z hlediska dlouhodobého příjmu lze pro průměrného spotřebitele orientačně uvést optimální hodnoty některých hlavních minerálií: Ca > 40-80 mg/l, Mg > 20 mg/l, K > 1 mg/l, Na < 20 mg/l, Cl- < 25 mg/l, SO42- < 240 mg/l, NO3- < 10 mg/l.

* Pokud je voda používána k přípravě umělé kojenecké výživy na bázi kravského mléka, měla by být vybrána co nejméně mineralizovaná voda; s obsahem dusičnanů <15 mg/l a obsahem sodíku < 20 mg/l. Pokud nejde o vodu kojeneckou nebo je voda dosycována CO2, měla by být nejprve voda převařena.

* Některé druhy vod (především minerálních, ale i stolních), mohou být některými svými komponenty méně vhodné či nevhodné pro kojence a nemocné s urolitiázou, sodíkovou dietou apod. Naopak pro některé zdravotní stavy mohou být tyto či jiné vody prospěšné, zvláště podílejí-li se významněji na substituci chybějících prvků (deficit ze stravy nebo nadměrných ztrát, průjmy, tubulopatie...). Věnovat pozornost minerálovému složení, při nejistotě se poradit s lékařem.

* Přírodní minerální vody by se neměly konzumovat trvale a nikdy ne více než 2 l/den (optimálně asi do 0,5 l), je dobré střídat různé druhy; kojenci by je však neměli pít vůbec. Některé minerální vody v závislosti na složení jsou nevhodné i pro děti a nemocné s určitými chorobami, zejména srdce, oběhového systému a ledvin. Naopak cílené (indikované) podávání minerálních vod může mít řadu prospěšných účinků. Zatímco v zahraničním lékařském tisku se vyskytují přehledy balených vod i s minerálovým složením a doporučenými indikacemi, v tuzemsku podobné souhrnné studie chybí. Cenným příspěvkem jsou však nedávné práce předního balneologa J.Bendy, které informují jak obecně o účincích minerálních vod, tak též o konkrétních indikacích balených vod Magnesia a Mlýnský pramen.

* Přestože přítomnost vyššího množství CO2 může příznivě ovlivňovat chuť a působí konzervačně, není přímá konzumace více sycených vod příliš vhodná. Tyto vody jsou jednak kyselejší, jednak volný CO2 může (nejen u dětí) mechanicky rušit proces zažívání a vyvolávat subjektivní tlakové potíže (Roemheldův syndrom). Na druhou stranu uhličité přírodní minerální vody (kyselky) mohou být používány k pitné léčbě a to k obecnému povzbuzení funkcí trávicího ústrojí a zlepšení poruch chuti nebo též k posílení diurézy u nefrologických onemocnění. Dávkování určí lékař.

Při přípravě stravy či nápoje kojencům je nutné CO2 odstranit varem.

* Při dlouhodobějším užívání léků se poradit s lékařem, jaká voda je k pití nejvhodnější a to i s ohledem na celkový zdravotní stav. Některé experimentální studie prokázaly, že pokud se při podávání určitých léků (např. kortikoidů) pije oligominerální (méně mineralizovaná) voda, jsou vedlejší účinky léků a postižení orgánů menší než při současném pití minerální vody. Některé léky je zase doporučeno zapíjet alkalickou minerálkou.

* Dbát na pitný režim. Myslet na to, že někdy je lepší napít se třeba i ne zcela přitažlivé vodovodní vody hned, než déle čekat, až bude v dosahu kvalitní balená voda. K uhrazení potřebného denního množství tekutin mohou pochopitelně vedle čisté vody sloužit i čaje, zeleninové a ovocné šťávy - abychom jmenovali aspoň ty nejvhodnější. Průměrný dospělý člověk, který není vystaven nadměrným ztrátám tekutin (horko, fyzická zátěž, některé nemoci), by měl v průběhu dne přijmout asi 2 litry tekutin, což však plní jen menší část populace. Naopak většina lidí trpí v současnosti trvalou (částečnou) dehydratací, což se projevuje nejen snížením celkové výkonnosti organismu, ale i v řadě nespecifických příznaků jako vyšší únavnost, bolesti hlavy a kloubů apod. V roce 1992 vzbudila velkou pozornost kniha amerického lékaře iránského původu (Batmanghelidj), ve které autor na desítkách případů ze své praxe dokazuje, že řada civilizačních chorob, jako např. dispetické bolesti (včetně vředové choroby), revmatické bolesti kloubů, anginózní bolesti, hypertenze, astma, některé alergie, zvýšený obsah cholesterolu, chronický únavový syndrom a diabetes (u starších lidí) je buď prvním příznakem nebo následkem trvalé dehydratace. Kniha má dva výmluvné podtituly: “Nejste nemocní, ale žízniví!” a “Neléčete žízeň pomocí léků.”

* Všímat si, v jakých podmínkách je voda skladována. Nekupovat vodu u stánků ani v obchodech, kde nejsou dodržovány podmínky správného uchování (v chladu a temnu). Průhledný obal umožňuje vizuální kontrolu.

* Všímat si data spotřeby, resp. data výroby a kupovat vodu “co nejčerstvější”. U mikrobiologických ukazatelů sice (vždy) neplatí, že riziko vzrůstá s dobou skladování, u některých chemických ukazatelů (zvláště kontaminant vyluhujících se z plastových obalů a víček) však ano, zvláště je-li láhev s vodou vystavena přímému slunci a vyšší teplotě. Stejné podmínky podporují i nadměrné pomnožení ve vodě přirozeně přítomných bakterií, jejichž metabolické a rozpadové produkty “obohacují” vodu nežádoucími organickými látkami. To vše může vést minimálně k nepříznivým chuťovým a pachovým změnám vody, v některých případech pak u citlivých jedinců též k různým nespecifickým zdravotním obtížím. Ty sice nebývají vážné, ale rozhodně nejsou očekávaným důsledkem konzumace vody nadstandardní kvality, kterou od balených vod právem očekáváme.

* Vody sodové bývají kvalitou nesrovnatelné s vodou stolní či kojeneckou, jako nápoj nejsou ani určeny pro trvalé požívání. Jsou vyrobeny z vodovodní, většinou chemicky upravované vody bohatým nasycením oxidem uhličitým. Bohužel pro spotřebitele nebývá snadné na první pohled tyto vody odlišit od kvalitních vod stolních nebo kojeneckých, protože výrobci jim dávají různé “maskovací” obchodní názvy, např. “Perlivá voda”. Spotřebitel má dvě možnosti, jak tuto vodu určit: na etiketě sodových vod je uvedeno složení (pitná voda, CO2) a mělo by tam být napsáno “sodová voda”, naopak tam určitě nebude napsáno ani “stolní”, ani “kojenecká” voda.

* Je-li láhev s vodou otevřena a není-li hned spotřebována, nemělo by se pít přímo z lahve (riziko mikrobiální kontaminace), voda by měla být uchovávána v chladu a temnu a spotřebována do 3-4 dnů.

Velkoobjemové balení stolních vod je po otevření a nasazení na watercooler nutno spotřebovat do doby udané distributorem, obvykle nejpozději do 3 dnů. U výdejních automatů musí zákazník dbát na čistotu vlastních nádob, jinak s vodou zachází jako u jiných balených vod.

* Myslet na osud obalu, resp. na životní prostředí. Dávat přednost vratným obalům (sklo, vratný PET) před nevratnými. U nevratných obalů dát přednost těm materiálům, které jsou v místě bydliště sbírány a recyklovány.
 
 

Příloha

PŘEHLED BALENÝCH VOD VYRÁBĚNÝCH V České republice

(vody kojenecké, stolní a minerální; stav k počátku roku 2001)



 
Kojenecké vody
Název
Rozpuštěné látky (mg/l)
Místo zdroje (okres)
Výrobce
AQUA KOJENEC (plněna též jako stolní voda pod názvy AQUA SODA a IDA [nezaměňovat s minerálkou Běloveská kyselka IDA !] )
280
Dolní Cetno (MB) A+C s.r.o., Mladá Boleslav, závod Pivovar Podkováň
ČESKOMORAVSKÁ VODA (plněna též jako stolní voda pod názvem SV. ANNA, KOJENECKÁ VODA,) 
322
Radiměř (SY) Aqua Nova, s.r.o.

Svitavy 

HORSKÝ PRAMEN
230
Nová Pláň (BR) Jesenické prameny s.r.o., Nová Pláň
NIKO
263
Šlapánov-Kněžská (HB) Atechra a.s.

Havlíčkův Brod

SKALNÍ VODA (plněna též pod názvem FROMIN a jako stolní voda pod názvem KVĚT)
165
Malá Skála (JN) Skalní voda s.r.o., Malá Skála
TOMA VODA (plněna též jako stolní voda pod názvy KORUNA, NEO, TANJA, ad.)
208
Teplice nad Metují (NA) General Bottlers CR s.r.o. Praha, závod Teplice nad Metují
ZLATÝ JELEN
150
Vizovice (ZL) Valašský pramen s.r.o., Vsetín

 
 
Stolní vody
Název
Rozpuštěné látky

(mg/l)

Místo zdroje (okres)
Výrobce
ANNAQUA (plněna též pod názvem CHLADNÝ PRAMEN)
178
Travní Dvůr (ZN) NOVÁK konzervárna, Hrabětice
AQUA BELLA A (plněna též pod názvem AQUA NOVA)
210
Veselí nad Lužnicí (TA) Fontea, s.r.o., Deštná,

z. Veselí nad Lužnicí

AQUA SAG
550
Doksy (CL) Grema s.r.o. Doksy, Praha
AQUILA A
430
Kyselka (KV) Karlovarské minerální vody a.s.
BLANICKÝ PRAMEN
229
Všechlapy (BN) Blanické stáčírny a.s. (?)
CRYSTALIS
208
Teplice nad Metují (NA) Crystalis s.r.o., Praha
DOBRÁ VODA A (plněna též pod názvem ČISTÁ VODA)
108
Byňov (CB) HBSW s.r.o., Byňov
DUBSKÝ PRAMEN (plněna též pod názvy FONTÁNA a ROSANA)
190
Dubá (CL) Q2000 s.r.o., Kladno
OASA
350
Kárané (PH) Zátka, Pražské sodovkárny s.r.o., závod Kárané
ŠUMAVSKÝ PRAMEN
215
Bližná (CK) Šumavský pramen a.s., České Budějovice
TERRA (plněno též pod názvy HOCHMANN, TESCO, TERNO, BUBLINKA)
77
Stražiště (PE) Pramen – Baleko Bohemia s.r.o., Praha

Poznámky :

A ... schváleno jako stolní voda vhodná pro přípravu kojenecké stravy (v neperlivém provedení)

Výroba vod Euromattoni (Kyselka), Evital (Barchov), Drnka (Vyškov) a Hochmann neboli Česká voda (Chrást u Chrudimi) byla zastavena. (V závorce uvedeno místo plnění.)
 
 
 
Přírodní minerální vody
Název
Rozpuštěné látky

(mg/l)

Místo zdroje (okres)
Výrobce
AQUA MARIA
290
Mariánské Lázně (CH) Marienbad Waters a.s.

Mariánské Lázně

BĚLOVESKÁ KYSELKA IDA
920
Náchod-Běloves (NA) Aqua Ida s.r.o., Náchod
EXCELSIOR
869
Mariánské Lázně (CH) Marienbad Waters a.s.

Mariánské Lázně

HANÁCKÁ KYSELKA
2435
Horní Moštěnice (PR) Hanácká kyselka s.r.o.,

Horní Moštěnice

HANÁCKÁ KYSELKA
(plněna též pod názvy DITA a ODYSEA)
3085
Brodek u Přerova (PR) Hanácké závody a.s.,

Brodek u Přerova

IL-SANO
752
Dolní Kramolín (CH) Chodovar s.r.o., Chodová Planá
KORUNNÍ KYSELKA
1122
Korunní (KV) Karlovarská Korunní kyselka s.r.o.
MAGNESIA
1617
Louka (CH) Karlovarské minerální vody a.s.
MATTONI
1023
Kyselka (KV) Karlovarské minerální vody a.s.
ONDRÁŠOVKA
1100
Ondrášov (BR) Helios s.r.o., Praha
PODĚBRADKA
2810
Velké Zboží (NB) Poděbradka s.r.o., Poděbrady
PRAGA
1656
Břvany u Loun (LN) Kyselka Praga a.s.
SALACIA
1419
Domašov nad Bystřicí (OC) Salicia s.r.o.

Domašov n. Bystřicí

VRATISLAVSKÁ KYSELKA
1138
Vratislavice (LB) UNIPO a.s., závod Vratislavice

Poznámka: výroba minerálních vod Agnes, Anita a Steffany je dočasně zastavena.
 
Přírodní minerální vody léčivé
Název
Rozpuštěné látky

(mg/l)

Místo zdroje (okres)
Výrobce
BÍLINSKÁ KYSELKA
7464
Bílina (TP) Bílinská kyselka s.r.o.
MLÝNSKÝ PRAMEN
6527
Karlovy Vary (KV) Karlovarské minerální vody a.s.
RUDOLFŮV PRAMEN
2288
Mariánské Lázně (CH) Marienbad Waters a.s.

Mariánská Lázně

ŠARATICA
15194
Šaratice, Sokolnice (BI) Helios s.r.o.
VINCENTKA
9699
Luhačovice (ZL) Léčivé vody a.s., Ostrava
ZAJEČICKÁ HOŘKÁ VODA
36165
Zaječice (MO) Bílinská kyselka s.r.o.

 

Poznámka: Uvedené informace o výrobcích nemusí být vždy aktuální. Firmy vznikají a zanikají, plnírny balené vody se kupují a prodávají... a Státní zdravotní ústav nemá žádnou oficiální databázi, kam by se takové změny musely hlásit.
 
 

Jakékoli reprodukování tohoto textu je možné jen s písemným svolením autora !

Ó František Kožíšek, 2001

Ó Státní zdravotní ústav, 2001

Možnost objednání sborníků ze semináře Balená voda 1997 a 2001