1.3. PITNÁ VODA

O životně důležité potřebě vody pro organismus člověka a obecně pro všechny živé systémy (o její funkci, metabolismu, poměrném množství v těle, potřebě atd.) bylo napsáno již mnohé. Konečně některé základní údaje jsou již uvedeny v kapitole 1.2.6. (Voda a nápoje) druhého dílu Manuálu prevence. Problematika dostatku i jakosti pitné vody pro člověka, jakkoli již dnes představuje aktuální téma, bude stále nabývat na významu. Hygienické nároky na pitnou vodu totiž stoupají, ale kvalita suroviny k její "výrobě" klesá, nejen v České republice, ale v celosvětovém měřítku. Kvalitní voda je stále vzácnější a dražší.

Situace v zásobování pitnou vodou

Současný stav veřejného a individuálního zásobování obyvatel ČR pitnou vodou lze z údajů za rok 1993 stručně charakterizovat následovně: 15,3 % obyvatel je zásobováno z individuálních zdrojů a 84,7 % obyvatel je zásobováno z veřejných vodovodů. Voda veřejných vodovodů pochází více než z poloviny (asi 55 %) ze zdrojů povrchových, z menší části ze zdrojů podzemních. Voda povrchová není vždy odebírána z vodárenských toků a nádrží (51 %), ale i z běžných toků (27 %) a jiných zdrojů (umělá infiltrace, víceúčelové nádrže - 27 %), což předznamenává její jakost. Vlivem intenzivního zemědělství, imisí, splachů a průsaků z řady lidských činností však klesá kvalita vody i v samotných vodárenských tocích a v podzemních zdrojích. Podzemní vody mohou obsahovat i některé nežádoucí látky (dusičnany, radon) nebo jejich nežádoucí množství (železo, mangan, atd.) přirozeně vyloužené z podloží.

Pouze necelou 1/3 vody z veřejných vodovodů není nutné upravovat (jen se, vzhledem k dopravě potrubím, chloruje); zbytek prochází několikastupňovou chemickou úpravou (zakončenou s následnou chlorací), aby byly splněny požadavky normy pro pitnou vodu a voda mohla být klasifikována jako zdravotně nezávadná.

Kvalita pitné vody v České republice

Získat reprezentativní představu o kvalitě pitné vody z veřejného zásobování v ČR umožňuje "Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí" a to jeho Projekt II: Zdravotní důsledky a rizika znečištění pitné vody. Monitorování zahrnuje Prahu, všechna bývalá krajská města, 29 okresních měst a některé menší vodovody, což úhrnem představuje téměř 4 milióny zásobovaných obyvatel. Výsledky za rok 1994 ukazují, že jakost pitné vody veřejného zásobování v ČR odpovídá vyspělým evropským státům. Přesto se zjišťuje, že téměř 60 % distribuované vody nevyhovuje v některém z ukazatelů požadavkům normy.

Závažnou skutečností je překračování limitní koncentrace pro obsah aktivního chloru (50 % případů), což spolu s nedodržováním teplotního limitu (58 % vzorků) má za následek časté stížnosti spotřebitelů. Přechlorovávání pitné vody není v souladu s pozitivním nálezem koliformních bakterií (9 % případů). V 27 % případů bylo zjištěno překračování limitu pro objemovou aktivitu alfa a obsah radonu. Z hlediska možného negativního ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva je dále závažný nadlimitní obsah dusičnanů (6,6 %) a rtuti (6,5 % - ostatní těžké kovy v 1 - 2 %), z organických látek pak obsah chloroformu (12,4 % - na výstupu z vodárny však až 25 %), 1,2-dichlorethanu (9,4 %) a dichlorbenzenů (9 %). Na uvedených nepříznivých výsledcích se významně podílí především asi 1/4 sledovaných vodáren, nejsou tedy ukazatelem plošné kvality.

Z průzkumu (1994) kvality vody v malých vodovodech zásobujících do 2000 obyvatel vyplývá, že situace je v průměru ještě horší než u zmíněných velkých distribučních systémů. Jiné průzkumové šetření kvality vody z individuálních zdrojů (125 studní) v jednom z okresů Západočeského kraje v roce 1994 prokázalo, že voda ve 100 % nevyhovuje aspoň v některém z ukazatelů normě, hygienicky nejzávažnějším kritériím nevyhovělo 97,6 % vzorků - nejčastěji v mikrobiologickém znečištění a obsahu dusičnanů, amonných solí, železa a radonu. Tyto výsledky lze vztáhnout na podstatnoučást území ČR.

Sledujeme-li tendenci v kvalitě vody nejvýznamnějších veřejných vodovodů v ČR, pak musíme konstatovat, že kvalita v posledních letech klesá (v průměru, nemusí se týkat všech zdrojů). Příčinou je jednak zhoršující se kvalita vody surové, jednak zastaralá technologie většiny vodáren a kritický stav rozvodné sítě a konečně (paradoxně) i šetření vodou, které má za následek větší stagnaci vody v potrubí dimenzovaném na nadměrnou spotřebu.

Kvalita pitné vody v určitém místě

Tyto obecné informace o kvalitě pitné vody však poskytují uživatelům Manuálu prevence pouze náhled na závažnost problematiky a nemohou být přirozeně vodítkem k přístupu k místním zdrojům, jejichž kvalita v rámci naší země může být - a je - zcela odlišná. Někde vhodná pro kojence, jindy skrývající riziko i pro zdravé spotřebitele. O kvalitě konkrétního zdroje je nutné se informovat u příslušného provozovatele, na MÚ nebo OHS. Není-li kvalita vody u individuálního zdroje známa, je nutné ji alespoň jednou do roka, nebo podle potřeby i častěji, nechat zkontrolovat pro tento účel akreditovanou laboratoří. Pro prvotní a obecnou informaci není nutné dělat rozbor všech 89 položek podle ČSN 75 7111 "Pitná voda", stačí provést základní chemický a mikrobiologický rozbor, který trvá asi týden a stojí 500 - 1200 Kč. Laboratoř, neodebírá-li vzorky sama, by měla poučit o správném odběru vzorku a dodat speciální sterilní lahvičku na mikrobiologický rozbor.

Vliv pitné vody na zdraví

Zdravotní rizika mohou plynout z konzumace vody bakteriálně či biologicky kontaminované, z vody s vyšším obsahem chemických či radioaktivních látek a prvků, ať už umělého nebo přirozeného původu. Pomineme-li rizika spojená s kvantitou - s nedostatečným příjmem tekutin (vody) nebo naopak s příjmem nadbytečným u některých patologických stavů, kde konzumace až desítek litrů vody denně může znamenat významnou zátěž některými obsaženými kontaminantami, nutno počítat s účinky akutními i chronickými.

Za zdravotně nevýznamné (a bohužel stále více opomíjené) jsou považovány organoleptické vlastnosti vody - pach, chuť, vzhled. Ještě před 70 - 50 lety byl zcela samozřejmý požadavek, že pitná voda má být chutná a osvěžující; dnes už pouze "její smyslově postižitelné vlastnosti nemají bránit jejímu požívání". Přitom senzorické poruchy jsou u pitné vody velmi časté a mohou působit u člověka odpor a odklon k požívání méně zdravých nápojů, u některých jedinců i poruchy trávicí soustavy (nauzea apod.).

Z hlediska akutního účinku je významná mikrobiální kvalita vody. K otravám toxickými látkami z vody u nás již prakticky nedochází, i když je nelze s rostoucím počtem nejrůznějších havárií do budoucna nikdy vyloučit.

Fekálním znečištěním se do vody dostávají mnohé patogenní střevní mikrobi rodů Salmonella a Shigella, Vibrio cholerae, rod Leptospira, druh Yersinia enterocolitica, Campylobacter fetus a enteropatogenní a enterotoxigenní typy Escherichia coli. Kromě toho ve vodě lze najít podmíněné patogeny jako druh Pseudomonas aeruginosa, rody Flavobacterium, Klebsiella a Serratia a v poslední době stále více prokazovaná atypická Mycobacteria, zvláště rod M.kansasii. Ve vodě najdeme ale i různé další bakterie, které mohou způsobovat organoleptické závady (pach, chuť), např. sirné a železité bakterie apod.

Pokud se týká střevních patogenů, pak minimální infekční dávka schopná vyvolat onemocnění u člověka kolísá podle druhu (Salmonella 2-5, enteropatogenní E.coli 1010 atd.) a je ovšem závislá i na momentálním zdravotním stavu a věku postiženého jedince.

Málo osvětlenou otázkou je, může-li pomnožení saprofytní, zdravotně nezávadné mikroflory (tzv. psychrofilní a mezofilní bakterie), nad normou přípustnou mez mít zdravotní dopad. Ze zkušeností a výzkumů potravinářské mikrobiologie vyplývá, že lidské zdraví mohou ohrozit i organismy saprofytické, které svou metabolickou činností, podmíněnou enzymatickým vybavením, mohou proteolyticky a lipolyticky měnit některé součásti poživatin. Vzniklé štěpné produkty představují zdravotní riziko (zažívací potíže, průjmy, snížení výkonnosti a odolnosti) zvláště pro děti a staré osoby. Obdobné produkty s nejvyšší pravděpodobností vznikají i při odumírání a rozkladu samotných bakteriálních buněk. Analogicky lze takové riziko odvodit i pro kontaminovanou vodu, zvláště je-li použita pro přípravu kojenecké stravy.

Významnou roli může hrát také kontaminace vody viry. Voda může být kontaminována více než 100 druhy virů, nejvýznamnější je skupina enterovirů a virus hepatitidy A. Tyto viry mohou způsobit akutní gastroenterická onemocnění, současně však mohou postihnout i jiné orgány - např. respirační, mozek a mozkové blány, oční spojivky apod. K vstupu infekce může dojít cestou trávicího traktu po napití vody, ale také vzduchem při zavlažování skrápěním nebo při sprchování a kontaktem při koupání (zánět spojivek). Izolace a průkaz virů z vody je velmi náročné a tak stanovení virů ve vodě nepatří k rutinním zkouškám. Proto není ani dostatečný přehled o situaci v pitných vodách. Má se však za to, že dávka volného chloru účinná na bakterie působí desinfekčně i v případě virů.

U stálých uživatelů domovních studní, kde bychom vzhledem k rozšířené mikrobiální kontaminaci očekávali vysoký výskyt průjmových onemocnění, sehrává zřejmě obrannou roli získaná tolerance k danému druhu a dávce.

Anorganické i organické chemické toxické látky obsažené ve vodě mohou v našich podmínkách představovat různě významnou zátěž s následným rizikem negativního chronického účinku na organismus.

Těžké kovy (Pb, Cd, Hg, Cr, As, Ni ad.), schopné vyvolat poškození především jater a ledvin, dále poškození krvetvorby, alergie a v některých případech zřejmě i nádorový proces, nedosahují ve zdrojích ČR kritických hodnot. S výjimkou omezených lokalit, kde vyšší obsah těžkých kovů může být dán i přirozeně z podloží, je situace příznivá ve většině veřejných vodovodů i domácích studní.

Naopak asi nejvíce diskutovaným problémem pitné vody jsou dusičnany, schopné vyvolat nejenom alimentární methemoglobinémii u kojenců a některých nemocných s chorobami srdce nebo s poruchami metabolismu, ale také, stejně jako dusitany, mohou být prekurzory N-nitrososloučenin (nitrosaminů a nitrosamidů), látek s karcinogenním účinkem. Zatímco voda z veřejných vodovodů v naprosté většině případů vyhovuje požadavku normy (50 mg/l), ale ne vždy ji lze označit za vhodnou i pro kojence (15 mg/l), vážná je situace u individuálních zdrojů, kde až 3/4 nejsou vhodné pro kojence, polovina nevyhovuje limitu normy a podle některých studií asi 1/4 zdrojů má obsah NO3 -  vyšší než 100 mg/l.

Široké spektrum organických látek typu chlorovaných uhlovodíků, PAU, chlorovaných benzenů apod. představuje vážný hygienický problém. I když se v pitných vodách vyskytují ve velmi nízkých koncentracích (dokonalý přehled dosud chybí, protože tento druh látek byl u nás zahrnut v normě na pitnou vodu teprve od roku 1991), vynikají často vysokou toxicitou a schopností vázat se a kumulovat v tkáních. Řada z nich má prokázaný mutagenní a karcinogenní účinek, řada dalších je z něho podezírána. Jejich výroba, užití (především ve formě pesticidů v zemědělství, dále v nejrůznějších průmyslových činnostech, včetně dopravy) i výskyt v prostředí stoupá, jsou ohroženy zdroje pitné vody a v současnosti používané vodárenské technologie dokáží tyto látky jen těžko odstranit.

Specifickou a zdravotně významnou skupinu organických látek v pitných vodách tvoří desinfekční prostředky a jejich vedlejší produkty. Desinfekce představuje zřejmě nejvýznamnější krok v úpravě vody pro veřejné zásobování. Účinné chemické biocidní látky jako chlor, chloraminy či ClO2 vedle destrukce mikrobiálních agens však mají schopnost reagovat s organickými látkami (tzv. huminové látky) přirozeně se vyskytujícími zvláště v povrchových vodách za vzniku nových nežádoucích sloučenin. Vznikají tzv. trihalometany, jejichž nejznámnějším zástupcem je v našich podmínkách chloroform.

Řada studií dokládá vliv konzumace chlorované vody na vznik rakoviny, zvláště močového měchýře a konečníku (v USA z 9 %, resp. 18 % všech případů). Přestože se o průkaznosti studií, výši expozice i obecné platnosti výsledků studií vedou diskuse, většina vedlejších produktů desinfekce je podle IARC klasifikována jako podezřelý karcinogen a jejich riziko není zpochybňováno.

Riziko onemocnění rakovinou následkem vedlejších produktů desinfekce vody je však o několik řádů nižší než riziko onemocnění a úmrtí na choroby způsobené patogenními organismy v pitné vodě.

Expozice ionizujícímu záření může být příčinou dvou druhů zdravotních účinků:

Přestože geologické podloží ČR je z velké části tvořeno vyvřelými a metamorfovanými horninami, které představují nejvýznamnější zdroj přírodní radioaktivity a uvolňovaný radon tvoří rozhodující podíl (až 55 %) na celkovém ozáření lidského organismu, dávka přijatá z přírodní radioaktivity je vždy pod prahovou koncentrací akutních účinků a co se týče pitné vody, nelze její příspěvek (cestou skutečné ingesce) považovat za významný.

Problém kontaminace pitných vod pak téměř zastřel skutečnost, že pitná voda není a ani nemůže být chemicky čistá kapalina H2O, ale obsahuje přirozeně a v často významně různém množství také zdraví prospěšné součásti. Ať už jsou to:

Pitná voda je obsahuje v iontové, oproti potravinám lépe vstřebatelné formě a tak může v některých případech významně přispívat k plnění potřebné denní dávky řady deficitních prvků. Naopak, některými výrobci propagovaná konzumace destilované nebo demineralizované vody může způsobit vážné poruchy minerálového metabolismu.

Škodlivý však není jen deficitní příjem esenciálních prvků, ale i příjem nadbytečný: sodík (!), selen atd. Příkladem je také například fluor, který v nedostatku v určitém věku působí zvýšený výskyt zubního kazu, v nadbytku pak tzv. fluorózu, projevující se m.j. poruchou skloviny. Od fluorizace pitné vody se v ČR v současné době již všude ustoupilo a u ohrožených skupin populace se provádí cílená substituce fluoru v tabletách.

Jedním z nejdéle prokázaných vztahů minerálů v pitné vodě k lidskému zdraví je příznivý vliv dlouhodobé konzumace "tvrdší vody" (obsah vápníku a především hořčíku) na výskyt kardiovaskulárních chorob.

Potřeba esenciálních prvků je však individuálně specifická a stanovit všeobecně platné jejich optimální složení v pitné vodě lze pouze jako doporučení, nikoliv závazný požadavek.

Důsledný ošetřující lékař, který do komplexního působení na pacienta samozřejmě zahrnuje i otázku výživy, by se neměl zapomenout informovat, jakou vodu (včetně obsahu minerálů) pacient pravidelně konzumuje.

Hodnocení rizika

Při interpretaci jistě varujících údajů o kvalitě pitní vody je nutné si uvědomit, že prosté překročení limitní hodnoty ještě nemusí znamenat zdravotní ohrožení. Limitní koncentrace škodlivin v ČSN 75 7111 "Pitná voda" jsou podle doporučení WHO formulovány s bezpečnostním koeficientem tak, že ani při krátkodobém překročení limitní hodnoty 10 - 100x nedojde obvykle k přímému a zjistitelnému zdravotnímu poškození konzumenta. Tomu odpovídá i skutečnost, že v roce 1994 nebyl hlášen žádný případ přímého zdravotního poškození či úmrtí z pitné vody veřejného zásobování, ať už původu infekčního nebo toxického. Byly však registrovány případy střevních onemocnění, kdy zdrojem mohla být kontaminovaná soukromá studna.

I když riziko přímého zdravotního poškození z pitné vody (mimo studny) je v ČR minimální, je nepochybné, že v mnoha případech dochází k zbytečné zátěži lidského organismu, což se může projevit až za delší dobu po expozici a ve vztahu k pitné vodě kauzálně nespecifickým způsobem.

Hledání alternativ

Je známo, že pouze méně než 1 % vyrobené a vodárenskou sítí distribuované pitné vody se skutečně lidmi v nějaké formě požije. Navíc zřejmě stále klesá podíl této vody na celkovém denním příjmu tekutin cca 2 l/den (přesné údaje z ČR nejsou k dispozici, celosvětový trend je ale evidentní). Stále stoupá počet lidí, kteří pitnou vodu z vodovodu považují za něco nezdravého, či dokonce škodlivého - a to dokonce i tam, kde kvalita vody celkově i po chuťové stránce odpovídá příslušné normě. Pak může být jejich pocit neoprávněný a zasvěcená informace o kvalitě vody by je měla zbavit zbytečného psychického stresu (pokud již nepřešli na alternativní zdroj).

Nebo může být jejich pocit oprávněný a to ze dvou důvodů:

Jaké alternativy zásobování se nabízejí a jaká nová rizika se objevují před těmi, kteří hledají vodu vyšší kvality?

Při výběru alternativ hraje roli mnoho faktorů. Požadavky na kvalitu vody, dostupnost vhodného řešení, informovanost, socioekonomické podmínky a další. Na čelném místě by se měla ze zdravotně-hygienického hlediska uplatňovat zásada, že kvalitní a zdravá pitná voda je dána především kvalitním zdrojem. Voda již znečištěná může být pomocí různých technologií sice upravena tak, aby splňovala požadavky normy na pitnou vodu, ale protože většina procesů úpravy nemá 100 % účinnost a bezchybnou funkčnost, často snižuje obsah a narušuje poměr esenciálních prvků, měla by tam, kde je to možné, býti dána přednost zdroji (nejlépe podzemní) vody nevyžadující žádnou nebo minimální úpravu.

Voda z vlastní studny

Voda z pramenů a veřejných studní

Řada lidí, kteří preferují jinou než vodovodní vodu a nemohou či nechtějí si kupovat vodu balenou, si dováží vodu ze studní, pramenů a studánek. Přestože chybí číselné údaje, počet takto zásobujících se, především městských obyvatel není zanedbatelný. U vhodných pramenů je na místě ochrana, pravidelná údržba a kontrola jakosti vody, kterou si však musí zorganizovat i zaplatit sami uživatelé. Otevírá se zde prostor pro preventivní působení ekologických, zdravotních či jiných dobrovolných organizací.

Při nutnosti použití neznámého zdroje vody je třeba předpokládat bakteriální i chemickou kontaminaci. V případě bakteriální kontaminace lze použít převaření (nejméně 20 minut) nebo jednorázové dezinfekční tablety (např. Sterilag, Phar-X - Aqua, atd.). Při podezření na chemickou kontaminaci je lépe vodu nepožívat vůbec, v krajním případě lze použít kvalitní komerčně vyráběné přenosné filtrační zařízení na principu ultrafiltrace keramická vložka) a sorpce na aktivním uhlí. Je-li to možné, je v těchto zemích nejbezpečnější používat vodu balenou.

Převaření vody

Podle průzkumu v Torontu v roce 1993 plných 12 % obyvatel věří, že převaření vody je dostatečný způsob k získání kvalitní pitné vody a praktikuje je.

Varem se opravdu může z vody odstranit volný chlor i některé těkavé organické látky, radon a dále CO2 (důležité zvláště u kojenců a dětí). Při nejméně dvacetiminutovém varu lze získat i jistotu baktericidního účinku. Neodstraní se tím však většina chemických látek (těžké kovy, dusičnany...). Obsah volného chloru prakticky na nulové hodnoty poklesne i stáním vody v otevřené nádobě při pokojové teplotě za cca 60 minut.

Balené vody

Prodej balených vod má u nás dlouhou tradici. Vždy však šlo buď o vody (minerální) léčivé nebo vody, které pro svou zvláštní chuť byly považovány za osvěžující nápoj (minerální vody stolní a vody s vysokým obsahem CO2 ať původu přirozeného nebo umělého u vod sodových).

Teprve po roce 1990 se na trhu objevují balené vody "prosté" (kojenecké a stolní), které mají představovat kvalitnější alternativu k vodě pitné.

Mezi velkou nabídkou domácích a zahraničních výrobků je nezbytné rozlišovat tyto základní druhy balených vod, lišících se kvalitou i užitím:

Pozitivum všeobecné dostupnosti kvalitních pitných vod v obalech je nepříjemně vyvažováno průvodními negativními jevy. Cena balené vody oproti vodě vodovodní je o 2 až 3 řády vyšší (v ČR asi 600 - 700x). Nevratné obaly představují velkou zátěž pro prostředí. Od zdroje ke spotřebiteli bývá dlouhá cesta, místně i časově. Transport na velké vzdálenosti znamená opět nemalou zátěž životního prostředí; časové prodlení - týdny i měsíce v klimatických podmínkách ne vždy vyhovujících - pak nese riziko ovlivnění vody samotné, zejména po stránce mikrobiální.

K jakým zásadám by měl spotřebitel přihlížet?


Pro základní přehled je uvedeno rozdělení v ČR vyráběných stolních a kojeneckých balených vod.

Ze zahraničí byl schválen dovoz téměř 50 různých druhů.

Výdejní automaty

Výdejní automaty na pitnou, nebo jak prodejci ne zcela správně označují na "nebalenou stolní vodu", představují novou, v některých městech rychle se rozšiřující alternativu zásobování vodou vyšší kvality.

"Vodní filtry"

Z hlediska ceny za upravený litr vody a náročnosti na obsluhu představují tzv. "vodní filtry" (správně: zařízení na doúpravu pitné vody v domácnosti) nejlevnější a nejpohodlnější variantu z nevodárenských způsobů zásobování vodou - přesto se těší nejhorší pověsti. Ne neoprávněně.

Bylo by samozřejmě nesprávné nepřiznat, že většina "filtrů" po určitou dobu skutečně může vodu v některém z parametrů zlepšovat. Zkušenosti však ukazují, že riziko často převyšuje možný zisk.

Tato zařízení pracují na různém principu:

mechanická filtrace, sorpce na aktivním uhlí a podobných médiích, výměna iontů na ionexech, usmrcení či zábrana růstu bakterií pomocí UV-záření, ozónu nebo těžkých kovů apod. Většinou se jedná o kombinaci 2-3 způsobů úpravy, protože každý působí pouze selektivně na určitý druh znečištění.

Základní typy "filtrů" jsou:

Problémy s užitím "vodních filtrů" mohou mít původ v přístrojích samotných, v návodu k užití a v obsluze.

Chyby přístrojů:

Chyby návodů k použití: Chyby obsluhy: Složitá problematika úpravy vody v rukou neodborníků bez možnosti pravidelné kontroly účinku vede hygieniky k opatrnosti při doporučování "vodních filtrů" pro řešení problémů s kvalitou pitné vody. Za nejvhodnější a nejzdravější musí být vždy považován kvalitní zdroj vody, která již nemusí být upravována.

Pokud se přece jenom někdo rozhodne pro alternativu "vodního filtru", je na místě řídit se následujícím doporučením:

  1. Při rozhodování o koupi vyhledávejte na prodejci nezávislé odborné informace.
  2. Informujte se o kvalitě své vody a druhu kontaminace, případně nechte udělat rozbor. Nesnažte se upravovat vodu výrazně znečištěnou; čím složitější úprava, tím větší riziko a menší pravděpodobnost kvalitního produktu.
  3. Při nákupu vyžadujte určité a jasné informace o průtoku, účincích, podmínkách provozu a životnosti (vše musí být uvedeno v návodu). Pokud průtok uveden není nebo je větší než 0,5 l/min., je dobré dodržovat vyzkoušené pravidlo, že na jednosložkových sorpčních filtrech, jakými jsou filtry z aktivního uhlí, by množství přefiltrované vody za jednu minutu mělo být přibližně rovno nebo menší, než je objem filtrační vložky. Tedy např. přes vložku o objemu 0,15 l, kterou jsou vybaveny nejmenší dřezové filtry, můžeme kvalitně profiltrovat jen asi 0,1 - 1,15 l/min.
  4. Kupujte jen takový "filtr", jehož výkon a účinnost odpovídají vašim požadavkům. V návodu by mělo být jasně uvedeno, které látky přístroj schopen odstranit je a které není. Nevolte přístroje na bázi reverzní osmózy, deionizace nebo destilace, které jsou sice účinné, ale zároveň vodu zcela demineralizují, čímž vzniká téměř destilovaná voda, která nemá charakter vody pitné a nelze ji používat jako trvalou její náhradu.
  5. Vždy si zkontrolujte, zda vámi kupovaný "filtr" byl schválen ministerstvem zdravotnictví ČR. Nutno však vědět, že schválení MZ ČR pouze dokládá, že "filtr" nezhoršuje kvalitu vstupní vody, ale vůbec neručí za jeho účinnost.
  6. Po odstavení z provozu přístroj propláchněte, po delší odstávce nejméně 15-20 minut. Pokud je kapacita uváděna počtem proteklých objemů (litrů), sledujte pečlivě svou spotřebu. Filtrační náplň vyměňujte nejpozději v intervalech doporučených návodem.
  7. Nepoužívejte filtrát pro přípravu kojenecké stravy.

Závěr

Zásobování pitnou vodou je složitý systém, jehož kvalita závisí na řadě faktorů jak přírodních, tak civilizačních, a jako takový umožňuje a i vyžaduje intervenční opatření na všech úrovních. Nejdůležitějším opatřením je ochrana všech vodních zdrojů, resp. celého přírodního a životního prostředí člověka, která musí být účinně legislativně zakotvena na úrovni státu i obcí. Obcím přísluší nejdůležitější konkrétní krok: místní ochrana jednotlivých zdrojů pitné vody.

Kvalitní zdroje by měly být přednostně využívány pro výrobu vody pitné, nikoliv užitkové či průmyslové. Je nutné odmítnout krátkozraké technokratické tendence, že moderní úpravou lze z jakékoliv (jakkoli znečištěné) vody vyrobit kvalitní vodu pitnou. U nových projektů by se neměla trvale opomíjet možnost dvojích rozvodů vody (pitné x užitkové), jednou z možností je i zprovoznění nových místních zdrojů kvalitní pitné vody formou veřejných studní (příklad Brna-Žabovřesk). Samozřejmostí by měly být investice do zlepšení stavu rozvodných sítí i technologického vybavení vodáren.

Občan má možnost ovlivnit kvalitu své vody jednak přímo (vzácně volbou zdroje, častěji volbou některé z výše uváděných alternativ), jednak nepřímo tím, že buď jako vlastník individuálního zdroje má jeho ochranu do značné míry ve svých rukou nebo svým aktivním zájmem o správu věcí veřejných různými formami podporuje systémově správné rozhodnutí v případě ochrany větších zdrojů.

Každý by si měl však uvědomit, že rámce legislativních opatření i možnosti konkrétní ochrany jsou dány způsobem života společnosti a jí přijatou stupnicí hodnot a priorit. Zde spočívá prvotní příčina problémů a tedy i klíč ke skutečně účinným preventivním opatřením. Klíč je v rukou každého jednotlivce.
 

LITERATURA:

  1. Guidelines for drinking-water quality. Vol.1. WHO, 1993.
  2. Kolektiv autorů: Hygienický význam životních dějů ve vodách. Avicenum, 1979.
  3. Morris,R.D., et al: Chlorination, Chlorination By-products, and Cancer: A Meta-analysis. Am. J. Publ. Health, 1992, 82, 955-963.
  4. Balená voda - zdravotní a hygienická hlediska (sborníky ze seminářů). ČVTVHS, Praha 1993 a 1995.