BOJ O AMALGÁM

Roku 1833 si bratři Crawcourové otevřeli zubní ordinaci v New Yorku. Zakrátko stály před jejími dveřmi dlouhé fronty zájemců.

Crawcourové plombovali zuby rychle a levně. Užívali k tomu zvláštní slitinu stříbra a rtuti, které tehdy říkali Royal Mineral Succedaneum - královská minerální náhrada. Dnes ji známe jako amalgám.

Bratři Crawcourové nebyli příliš dobrými zubaři, ale byli vynikajícími obchodníky. Výborně si spočítali, jak rychle se dá na novém vynálezu zbohatnout. Co nečekali, byla dlouhá a útočná válka.

HISTORIE

Už odedávna se lidé snažili bojovat proti zubním kazům nejrůznějšími výplněmi poškozených zubů. Používali k tomu úlomky korálů, textilní či korkové výplně, vosky a také různé typy cementu. Většina takových plomb vypadla během několika hodin, nanejvýš dnů. V osmnáctém století začali francouzští lékaři experimentovat s kovovými výplněmi a vtloukali tenké fólie cínu nebo zlata do poškozených zubů malým kladívkem. Ani takové výplně nevydržely dlouho. Do drobných štěrbinek, které kolem kovu zůstávaly, se dostaly bakterie a zub se kazil dál.

STŘÍBRNÁ PASTA

V roce 1826 začal francouzský zubař Auguste Taveau spravovat poškozené zuby slitinou stříbra a rtuti. Stříbro vytvořilo s kapalnou rtutí středně tuhou pastu, která dobře vyplnila zub a pak v něm ztuhla do potřebného tvaru. Taveauovy plomby byly mnohem levnější než zlaté fólie a snadněji se s nimi pracovalo. Měly však vážné nedostatky. Při tuhnutí amalgám nabýval na objemu a buď ze zubu přečníval a bránil dobrému skusu, nebo dokonce zub roztrhl. Taveauova "stříbrná pasta" nebyla mezi lidmi příliš populární.

BRATŘI CRAWCOUROVÉ

V Evropě amalgám nebyl příliš populární, a tak se bratři Crawcourové rozhodli zkusit štěstí v Americe. Své působení v zemi plné možností založili na reklamě. Vyšlo jim to. Před ordinací stály dlouhé fonty zájemců. Crawcourové se ani nenamáhali zkažené zuby nejdříve vyčistit. Nabrali amalgám a prstem ho vtěsnali do zubu. Celý zákrok trval průměrně dvě minuty. Peníze se doslova hrnuly. I když plomby obvykle po několika dnech vypadly, nabubřelá reklama přiváděla další a další zájemce.

VYHLÁŠENÝ BOJ

Souběžně s tím se vyprazdňovaly ordinace a čekárny zavedených zubních lékařů. Ti se rozhodli zaútočit. Nejdříve veřejně obvinili bratry Crawcoury z nemorálnosti a profesionální neschopnosti a označili je za pouhé šarlatány. To však nezabralo. A tak zaútočili na materiál, který bratři k výplním používali - na amalgám. Oznámili, že amalgám se vůbec nehodí na plomby, protože je zdraví škodlivý, a nesmí přijít do lidských úst. Zdůraznili, že rtuť je jedním z nejjedovatějších kovů, a jak postupně z plomby vyprchává, působí v těle obrovské škody. Útok byl tak prudký a rozsáhlý, že bratři Crawcourové se sbalili a opustili město. Vyhnáním Crawcourů však boj proti amalgámu zdaleka neskončil. Dentisté odsoudili tento materiál tak důkladně, že bylo pro ně nepřijatelné přiznat mu jakékoli kladné vlastnosti. Kampaň pokračovala a amalgám byl označen za příčinu nejrůznějších nemocí. Každá nemoc, jejíž příčiny nebyly známé, byla připisována amalgámovým plombám. Tvrdilo se, že amalgám způsobil několik případů ochrnutí, byl příčinou nejrůznějších krčních chorob a dokonce i tuberkulózy.

BOJ ZA AMALGÁM

Od samého počátku si někteří zubaři uvědomovali dobré vlastnosti amalgámu. Proti předsudkům však bylo obtížné bojovat. Ve zručných rukou se amalgám mohl stát pokladem. Ale ještě v roce 1843 Americká zubařská společnost prohlašuje, že kdokoli použije amalgám, bude obviněn ze zanedbání lékařské péče. Někteří dentisté jsou vyloučeni z Lékařské společnosti, protože veřejně začali používat amalgám. Někteří amalgám na veřejnosti odsuzovali, ale tajně ho pro své pacienty používali. Místo argumentů se začala používat velká slova a hesla. V roce 1874 píše Dr. Payne v časopise Dental Cosmos : "Ani asijská cholera, ani černé neštovice, ba dokonce ani malárie nezpůsobily tolik škody jako jedovatý amalgám." Situace se obrátila až v sedmdesátých letech devatenáctého století. Jeden z nejslavnějších tehdejších zubařů v USA Joseph Foster Flag se tehdy zcela jednoznačně vyslovil ve prospěch amalgámu. Prohlásil, že po mnoha letech pokusů s různými druhy této slitiny dospěl k závěru, že zuby vyplněné amalgámem vydržely víc než s jakoukoli jinou výplní včetně zlata. Nastal čas vyhlásit příměří. Koncem devatenáctého století amalgám ovládl ordinace zubních lékařů a stal se nejpoužívanější plombou. První válka proti amalagámu skončila.

* * *

AMALAGÁMY

Kapalné nebo pevné slitiny rtuti (případně gallia) s jedním nebo několika kovy, například se sodíkem, stříbrem, zlatem, zinkem kadmiem či olovem. Lze je připravit většinou přímým stykem rtuti s kovem. Ve stomatologii se používá stříbrný nebo zlatý amalgám jako výplňová hmota zejména v zadních zubech. Nevýhodou je jeho tmavý vzhled.

NEW SCIENTIST, Londýn


Převzato z http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200204/so04a28a.asp