Zabýváme se stavem v České republice, speciálně situací kolem produktů Microsoftu, které mají všestrannou, ale i složitou licenční politiku. Cílem je shromáždit stanoviska a tak pomoci k ujasnění situace.
Business Software Alliance (BSA), která hájí v České republice zájmy skupiny významných softwarových firem, na svém webu (http://www.bsa.cz/) uvádí, že „pro případ kontroly ze strany finančního úřadu nebo Policie ČR je dokladem o legálním nabytí softwaru nabývací doklad, tedy faktura či jiný daňový doklad a nebo smlouva o nabytí softwaru (darovací smlouva, převodní smlouva apod.).“ Každý nabývací doklad by přitom měl obsahovat: přesný název produktu a počet licencí, identifikace prodejce včetně uvedení IČO, cenu programu, datum prodeje atd.
V případě, že prodejce není schopen či ochoten doklad vydat, měl by jít zákazník jinam. Dotazovaní zástupci finančního úřadu, který je oprávněn legálnost softwaru kontrolovat, totiž potvrdili, že pro ně je v případě kontroly rozhodující, zda vlastník licence nabývací doklad má. Jiné dokumenty přitom úředníky nezajímají. Případné tvrzení o ztrátě dokladu je proto možné považovat spíš za marný pokus o záchranu situace, než za argument.
Objevují se však i názory opačné. Například vyšetřovatel, který odpovídal na otázky čtenářů CD-R serveru sice tvrzení BSA nepřímo potvrdil: „Vlastnictví je prokazováno hlavně dokladem o koupi daného programu a nebo jiného produktu.“ Dalším svým tvrzením jej však mírně zpochybnil: „Tíha dokazování je vždy na straně orgánů činných v trestním řízení, tedy na vyšetřovateli, státnímu zástupci a soudu.“ To by však znamenalo, že v případě ztráty nabývacího dokladu by bylo na policii či finančním úřadu, aby dokázal nepravdivost takového tvrzení...
V případě OEM softwaru, který je v podstatě součástí samotného počítače (či jeho konkrétní části) platí, že licence při koupi daného hardwaru přechází na nového majitele – nikoliv však automaticky. I v tomto případě je velice důležitou součástí licence nabývací doklad. Kupující tedy musí spolu s počítačem koupit i příslušnou OEM licenci a tento prodej musí být v dokladu uveden.
Zde je na místě ještě upozornění: V případě, že software prodává do bazaru podnikatel či firma, musí si originál nabývacího dokladu (zpravidla faktury) ponechat v účetnictví. Podle BSA Hot Line by v takovém případě ovšem měla zcela postačit ověřená kopie tohoto dokladu.
Zcela jiná situace je ovšem podle BSA u krabicového softwaru. Ten se kupuje samostatně a podle BSA je k převodu takové licence nutný souhlas tvůrce, tedy firmy, která software vytvořila. Důvodem prý jsou licenční ujednání, která tuto povinnost zpravidla předepisují. Pokud tento souhlas nový majitel nemá, licence se na něj nepřevede a používání softwaru by mohlo být nelegální.
Na názor jsem se samozřejmě zeptal i zástupců samotných softwarových firem. Většina z nich přitom souhlasila s tvrzením BSA, a sice, že licence u krabicového softwaru se prodává konkrétnímu člověku a její případný převod je proto nutné legalizovat dohodou s výrobcem softwaru. Podle zkušeností firem, které takový obchod někdy realizovaly přitom softwarové firmy obvykle lpí na kompletnosti obsahu krabice a pokud nějaká součást chybí, s převodem licence mohou dělat potíže.
Zcela otevřený postoj k prodeji krabicového softwaru „z druhé ruky“ možná překvapivě zaujímá Microsoft. Podle Jiřího Grunda, Public Relations Managera této společnosti, totiž největší světový producent softwaru chápe, že „taková licence není vázána ani na hardware, ani na konkrétního člověka.“ Pokud tedy nový majitel koupí krabici s kompletním obsahem (originální CD, licence s hologramem atd.) a při instalaci koupeného softwaru bude souhlasit s licenčními ujednáními, podle Grunda nic nebrání převodu licence.