Biologie člověka

elektronická učebnice


Připravena podle stejnojmenné učebnice vytvořené na Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické ve Znojmě.
Rovněž jsou použity ilustrace z knihy nakladatelství Svojtka a Vašut "Atlas anatomie".
Účelem učebnice je ukázat možnosti:
   - vazby textu na znalosti ve znalostní databázi,
   - vazby textu na zdroje v Internetu,
   - zkvalitňování textu jeho postupnými úpravami

OBSAH



Dopracovat trávicí soustavu pole stomie

Chemické zajímavosti
   - enzymy - mají blízko k nanotechnologiím - viz např. produkce ATP
   - úloha mikroprvků - reakční servomotory
   - úloha síry - křížové vazby
   - rozdíl mezi NA a K - liší se velikostí a proto i potenciálem a také absorbcí v půdě
       -  NaK pumpa
       - úloha v rostlinách
       - množství v lidském těle, v  oceánu, v zemské kůře
       - časový vývoj slanosti oceánu
       - rozpustnost Na k Mg Ca chloridů
       - živočichové upřednostňují Na kvůli krvi
       - suchozemské rostliny přednostňují K kvůli dostupnosti v půdě => u živočichů často nedostatek Na
       - ryby mořské, brakické, sladkovodní

Energetický tok v lidském těle
  - NaK pumpa
  - transport živin (cukrů a bílkovin) proti gradientu
  - vylučování moči ledvinami, převod NH3 na močovinu
  - svaly, srdce
  - dýchací práce

Neurologie
  - princip vedení vzruchu depolarizací
  - princip vedení vzruchu kombinací:
      - depolarizovaných zesilovacích stanic
      - vedení izolovaným vodičem

srovnávací biologie
  - avitaminóza D u černochů žijících na severu (např. v Londýně) - Jaký je mechanismus zhnědnutí kůže při opalování?
  - ztráta schopnosti syntetizovat vitamín C u primátů, morčat aj. - kdy nastala
  - metabolismus: ryby, žraloci, savci - kdy se objevil Krebsův cyklus

inženýring lidského těla - bude to vzláštní oddíl učebnice


   - hormonální a nervový systém - kdy se objevily Ranvierovy zářezy
   - Krebsův cyklus - energie převedená na tlak vodíkových iontů a ten potom na syntézu ATP

   - Proč se chřipka léčí antibiotiky, když je to virové onemocnění a antibiotika na viry nezabírají.

Výživa - stravování a diety
Zvláštnost jídel s vyšším obsahem cukru:




Nemoci

Chemické
Struma
Otravy

Biochemické
Diabetes II

Imunitní
Diabetes I

Viry

Encefalitida

Mikrobi
Borelioza
 
Prvoci
Úplavice


Roztoči
Trudník

Červi
Škrkavka motolice tasemnice roup



http://clavis.vrana.cz/rocnik10/c0406/?id=7 - Kdo se těší na naši krev?
Hmyz
Komár pisklavý (Culex pipiens)
larvy komára pisklavého komár pisklavý

    patří do čeledi komárovitých - u nás žije více než 40 druhů
    když stojí, zadeček směřuje dolů k podložce, při bodnutí a sání je ± vodorovně
    přezimují oplozené samice, které na jaře kladou vajíčka na vodní hladinu
    larvy mají na posledním článku těla dýchací trubičku, kterou nasávají vzduch nad hladinou, jinak visí tělem pod vodou
    živí se drobnými organickými částečkami nebo organismy, které jsou součástí planktonu
    dospělí samci se živí nektarem z květů
    dospělé samice potřebují k dozrání vajíček krev
    komár pisklavý saje krev savců nebo ptáků; existují druhy, které s živí výhradně krví obojživelníků a plazů
    příbuzný komárů rodu Culex jsou komáři rodu Anopheles, kteří přenášejí malárii; u nás žije šest druhů rodu Anopheles a poznají se podle zadečku směřujícího v klidové poloze šikmo vzhůru

Muchnička (nám známá pod označením "gorila")
muchnička

    jsou velké 0,3-0,4cm, většinou černě zbarvené, mají poměrně velká křídla
    sají krev teplokrevných živočichů
    po sání zůstávají na kůži silně svědící drobné kruhové tečky podlité krví
    vyskytují se nejčastěji od dubna do září
    nejvíce obtěžují hovězí dobytek
    nejčastěji se vyskytují v blízkosti potoků a řek, ale dospělci se mohou vzdalovat od vody na velké vzdálenosti

Ovád hovězí (Tabanus bovinus)
ovád hovězí

    délka těla 2-2,5cm
    široký zploštělý zadeček, po stranách hrudi zřetelné podélné pruhy
    tykadla krátká, tříčlánková, velké složené oči
    u nás v této čeledi (ovádovití) více než 50 druhů
    bez sání krve teplokrevných živočichů by se nemohla vyvíjet vajíčka, tzn. že samice sají krev - při jednom sání může odebrat až 1ml krve (nechte jich nasát za dopoledne 500 a máte poctivý odběr jako v transfúzní stanici)

Bzikavky

    krev sají opět pouze samice
    dva hlavní rody - Haematopoda a Chrysops
    mezi nejhojnější u nás patří b. dešťová a b. slepoočka

Bzikavka dešťová (Haematopota pluvialis)
bzikavka dešťová

    délka těla kolem 1cm
    dobrým rozlišovacím znakem jsou šedohnědě skvrnitá křídla
    samice se při vyhledávání oběti orientuje zpočátku zrakem, na kratší vzdálenost čichem a také vnímá vyzařované teplo
    saje častěji na končetinách
    samci se živí rostlinnými šťávami
    vyskytuje se všude v blízkosti vod a to až do výšky 2000 m. n. m.

Bzikavka slepoočka (Chrysops caecutiens)

    délka těla 0,8-1,1cm
    nápadné jsou na ní svítivě zlatozelené oči
    k sání krve vyhledávají přednostně určité části těla, zejména hlavu a krk
    některé africké druhy přenášejí parazitického vlasovce očního, způsobujícího až oslepnutí
    stejně jako u předchozího druhu krev sají pouze samice
    vyskytuje se podobných místech jako předchozí

Kloš
kloš koňský

    kloše poznáme podle širokého plochého těla a silných nohou s drápky na konci
    velikost těla je asi 0,8cm
    sají krev koní (kloš koňský), ovcí (kloš ovčí), jelenů, srnců, muflonů (kloš jelení)
    při silném výskytu se stává, že nalétá i na člověka
    zajímavé na jejich biologii je to, že samice vyživuje larvy (max. pět) ve vlastním těle a ty se pak hned po opuštění jejího těla kuklí

Bodalka stájová (Stomoxys calcitrans)

    velikost 0,5-0,8cm
    velmi se podobá mouše domácí a také slunilce pokojové, ale poměrně snadno ji odlišíme při pohledu zboku, kdy je vidět dlouhý silný sosák, který nápadně vyčnívá dopředu
    vývojový cyklus od vajíčka až o dospělce trvá jen 14 dní
    živí se rozkládajícími se organickými látkami a krví savců, hl. kopytníků
    může přenášet různá bakteriální nebo parazitární onemocnění

Blecha
    u nás žije téměř 100 druhů blech (na světě asi 1600), z nichž pouze jedna je vázaná na člověka ostatní druhy žijí na psech, kočkách, ovcích, prasatech, jezevcích, ježcích, různých hlodavcích a také na ptácích může se stát, že ze psa nebo kočky se blechy přenesou i na člověka, protože vazba na hostitele není tolik vyhraněná

Blecha obecná (Pulex irritans)
    velikost 0,2-0,3cm, bezkřídlá, ze stran zploštělá může skočit až 20cm do výšky a 35cm do dálky beznohé larvy žijí ve štěrbinách podlahy a na místech kde se drží nečistoty larvy se živí zbytky odumřelých tkání, dospělci sají krev blechy byly dříve také přenašečem moru

Štěnice veš



http://clavis.vrana.cz/rocnik10/c0406/?id=6
  - Klíště

Co myslíte? Skáčou nebo ne? Nebojte se, odpovědi se v tomto příspěvku určitě dočkáte. Hned na začátku se připravte i na trochu té odborné biologie, protože mým cílem je kromě jiného vnést do tohoto tématu, v rámci mých možností, trochu jasno.

Na to jaký je klíště prcek, tak je dosti výkonné - na člověka totiž může přenést nejméně osm různých nakažlivých nemocí. Kromě notoricky známé virové encefalitidy a lymeské borreliózy to mohou být ještě např. riketsióza, ehrlichióza, tularémie nebo Q horečka. Klíšťata jsou hned po komárech přenášejících malárii nejlepší přenašeči nemocí.

Jak k přenášení chorob dochází?

  • Klíště má při sání zájem o krev. Ovšem jak jistě z hodin biologie víte, krev obsahuje hodně vody a o tu klíště z mnoha důvodů moc nestojí. Situaci řeší velmi jednoduše - přebytečnou vodu vylučuje již v průběhu sání spolu se slinami zpět do těla hostitele. A to je cesta pro přenos infekce.
  • Proces krmení klíštěte není nijak jednoduchý - zvířátko se musí na hostiteli přichytit, najít si vhodné místo k sání, zachytit se pevně v kůži a pod kůží se napojit na krevní cévu. To vše mu trvá až 24 hodin. Teprve potom začíná sát a přebytečnou tekutinu (s případnou infekcí) vracet do rány.

Vývoj klíštěte

  • Klíšťata se líhnou z vajíček. Teda klíšťata, to je samozřejmě nesmysl. Z vajíčka se vylíhne šestinohá larva a hned se začne shánět po krvi.
  • Běžnými hostiteli larev jsou malí hlodavci. Protože larvy jsou maličké, na jedné myšce se jich krmí desítky. Pokud je hostitel nakažen infekcí, která koluje v krvi, nositelem infekce se stane i larva.
  • Po úspěšném nasátí larva dlouho roste a poté se přemění v osminohou nymfu. Nymfa získala větší sebevědomí a tak jejím hostitelem a zdrojem krve je nejčastěji tvor typu zajíc nebo liška.
  • Po úspěšném sání vývoj pokračuje přeměnou v dospělce. I dospělé klíště má osm nohou. Patří totiž tak trochu k pavoukům, do čeledi klíšťatovitých, podřádu klíšťat.
  • Další průběh závisí na pohlaví klíštěte:
    • Samičky hledá poslední sání, které se odehrává především na všelijaké vysoké zvěři (srnčí, jelení, dančí, mufloní) a je nezbytné kvůli vývoji vajíček.
    • Samečkové již nesají, jen vyhledávají zvíře, na kterém by našli samičku k páření.
  • Samičky po nakladení vajíček (postupně jich kladou kolem 3000) hynou. Vajíčka kladou na listy různých rostlin na místa, kde je vlhko a teplo.
  • Klíšťata hynou během dlouhé zimy, v letních vederech anebo po roce hladovění.
  • Nakažlivost klíšťata získávají sáním na nakaženém zvířeti (nebo člověku - to ale spíše teoreticky, protože většinu klíšťat člověk objeví a usmrtí).

Nenašli jste ve výčtu hostitelů člověka? To je v pořádku. Klíšťata se po Zemi potulovala o něco dříve než člověk a tak ani dnes nepatří lidé k hlavnímu menu na jejich jídelníčku. Když už se ale člověk k hladovému klíštěti přiblíží, pak nepohrdne a rádo ho jako příležitostného hostitele využije. Obecně totiž platí, že během celého vývoje sají klíšťata krev z teplokrevných savců a jejich velikost (hostitelů) se v jednotlivých vývojových stupních zvětšuje. Na člověku tedy nejčastěji sají dospělé samice, které se chystají naklást vejce a zemřít.
Jak klíšťata vyhledávají hostitele.

Zapomeňte na pověry o tom, jak klíště sedí ve větvích stromů a rozhlíží se po krajině, aby ani jediný možný hostitel neunikl jeho bystrému zraku a ono pak na něj z výšky skočí a radostně se do něj zakousne. Tak to opravdu není.

Hlavními smysly klíšťat jsou čich, chuť a hmat a tyto smysly také ze všeho nejvíc využívají při vyhledávání hostitele. Zrak je smyslem poněkud podřadným. Ovšemže existují některé druhy, které mají vyvinuty primitivní oči a hostitele mohou vyhledávat na větší vzdálenost i zrakem. Takové druhy žijí např. na poušti. Ale zpět do českých luhů a hájů.

Naprostá většina klíšťat, včetně klíštěte obecného, čeká na budoucího hostitele v záloze. Klíště obecné má pouze světločivné buňky a s jejich pomocí dokáže rozlišit tak maximálně světlo a stín, nikoliv pohyb. Takže jak nás najde a zachytí? Centra pro fyzikální, chemické a mechanické podněty má umístěny na svrchní straně chodidel 1. páru noh a také na vrcholku makadel. Tyto smyslové orgány jsou poměrně složité. Zjednodušeně řečeno vnímá klíště podněty pomocí smyslových brv, které podle své funkce registrují buď vjemy čichové, chemické nebo mechanické. Pomocí těchto receptorů je klíště svojí oběť schopné zaregistrovat na vzdálenost 1-2 metry. Přitom vnímá např. zvýšenou koncentraci oxidu uhličitého, pachy oběti, zvýšenou teplotu a vlhkost kolem hostitelova těla nebo jemné chvění vzduchu a vegetace způsobené jeho pohybem. Docela dobré na takového drobečka, ne?
Jak a čím klíšťata sají krev.

K sání mají klíšťata vytvořený speciální ústní orgán, který je jejich typickým morfologickým znakem. Tento speciální ústní orgán se jmenuje hypostom a klíšťata jsou díky němu velmi dokonale vybavena k přichycení na hostiteli a k sání krve. Je to takový vyztužený miniaturní chobotek, který je zvenku plný ostrých a zpět namířených zoubků. Tyto zoubky jsou umístěny v příčných řadách (to je vidět i na obrázku), takže žádná šroubovice - doporučovaný způsob odstranění klíštěte otáčením proti směru hodinových ručiček tedy nemá příliš opodstatnění. Vhodnějším způsobem je spíše vyviklávání do různých směrů.

Uvnitř hypostomu je žlábek a v něm jsou umístěny malé klíšťky (chelicery). Ty jsou vysunuty ven a s jejich pomocí se klíště přichycuje na kůži nebo srsti hostitele. Když najde vhodné místo k přisátí, zahákne klíšťky na povrchu kůže a začne je zasouvat (zatahovat) dovnitř do hypostomu. Jak klíšťky postupně mizí uvnitř hypostomu dochází k jeho postupnému zabodávání a zasouvání do kůže a sání krve může začít.

Touto promyšlenou úpravou ústního ústrojí ovšem přizpůsobení klíšťat k sání krve zdaleka nekončí. Dalším důležitým přizpůsobením je změna trávicího a zažívacího traktu. Žaludek a střevo totiž vytvářejí mnoho laloků a záhybů, které vybíhají až do nohou a umožňují tak přijmout velké množství krve. Když už jsem na to narazil - co je to velké množství? Větší druhy klíšťat přijmou během jediného sání 0,6-1,2 gramů krve, no a takové klíště obecné o kterém to je ze všeho nejvíc 0,2-0,6 gramů krve. Krev je myslím jen o málo těžší než voda, takže zhruba to odpovídá i množství v mililitrech.

Ovšem určitě už vám vrtá hlavou problém "kůže" klíšťat. A velmi správně. K čemu by byl roztažitelný žaludek a střevo, když by to nebylo kam roztahovat? I tělní pokryv klíšťat (jmenuje se odborně integument) je jemně zvrásněný a po roztažení jednotlivých záhybů umožňuje klíšťatům výrazné zvětšení objemu těla a to dokonce 80-120krát. Můžete si to představit třeba jako takovou tahací harmoniku. V klidu není tak široká, ale když ji roztáhnete, všechno je jinak a prostor uvnitř se také několika násobně zvětší.
Jak se tělo brání.

Jsme bez šance na obranu? Jasně, že ne! Máme mechanismy vyvolávající srážení krve nebo neprostupnost cév. Ale to by nebyl správný parazit, kdyby nevymýšlel, jak nás obelstít. Sliny klíšťat obsahují látky bránící srážení krve a také látky s anestetickým tedy znecitlivujícím účinkem. Ve slinách některých klíšťat jsou dokonce látky způsobující ochrnutí svalstva končetin a trupu. Ale ani přesto nejsou hostitelé klíšťat včetně člověka bezbranní. Po opakovaném sání totiž může vzniknout určitá odolnost, která se projeví např. zpomalením sání, nižším množstvím vysáté krve a také určitou odolností vůči případné infekci ze slin klíšťat.

Na tomto místě se zmíním také o očkování. V současné době u nás existuje možnost očkování proti klíšťové encefalitidě, tedy proti virovému onemocnění. Očkuje se inaktivovaným virem a to postupně ve třech dávkách. Po první dávce ještě chráněni nejste a to v podstatě ani malinko. Teprve po druhé dávce, která následuje obvykle po jednom až třech měsících od první, se v těle vytvoří protilátky. Ty vás ochrání s 90%-ní jistotou po dobu jednoho roku. Pro stoprocentní ochranu je nutné po 9 až 12 měsících od druhé podat ještě třetí dávku. Ta vás ochrání po celé tři roky. Pak už stačí vždy jediné přeočkování a další tři roky jste před virem klíšťové encefalitidy chráněni. Co z toho také vyplývá? Nejlepší doba pro zahájení očkování je v říjnu nebo v listopadu, tedy na podzim, hned jak klíšťata zalezou k zimnímu spánku a nehrozí jejich přisátí. Pak totiž budete v další sezóně chránění prvními dvěmi dávkami a následující zimu si necháte aplikovat i třetí očkovací dávku. Zjistěte si také, zdali a jak moc přispívá na toto očkování vaše zdravotní pojišťovna. Velmi často nějaký ten příspěvek pojišťovny ve svých nabídkách mají.
Klíště obecné (Ixodes ricinus)

    klíště obecné patří do čeledi klíšťatovitých a podřádu klíšťat
    Znaky:
    tělo je černé
    délka 0,2-0,3cm, plně nasátá samice až 1,1cm
    saje na teplokrevných obratlovcích
    Biologie:
    vajíčko - larva - svlékání - osminohá nymfa - dospělec
    každá larva, nymfa, dospělá samice musí min. 1x sát, aby pokračoval zdárný vývin
    přisáté zůstává několik dnů
    samičky po nakladení několika tisíc vajíček hynou
    dospělosti se dožívá pouze 1-3% vylíhlých larev
    Ostatní:
    je to kosmopolitní druh (setkáme se sním po celém světě)
    přenáší řadu chorob (encefalitida, borrelióza, tularémie)

Jak poznat nákazu.

Co si budeme povídat, nejlepší je se nenakazit a zůstat zdravý. Když už ale na sobě objevíte klíště a úspěšně ho odstraníte, dejte si tu práci a několik dnů nebo týdnů sledujte místo přisátí a také svůj zdravotní stav.

Horší varianta je klíšťová encefalitida, která bez patřičné léčby vždy končí smrtí a někdy je smrtelná i přes veškerou snahu lékařů. Příznaky této nemoci se objevují asi po dvou týdnech od infekce, tedy od přisátí klíštěte. Hlavními příznaky jsou úporná bolest hlavy, horečka, třes, nevolnost a také zvracení. Vaše nebo lékařovo podezření může bezpečně potvrdit nebo vyvrátit pouze laboratorní vyšetření. Budete-li nakaženi, počítejte s pobytem na infekčním oddělení nemocnice a s léčbou vysokými dávkami antibiotik.

Lymeská borrelióza je zákeřná zejména dlouhou inkubační dobou. První příznaky se totiž mohou objevit až třeba po deseti letech od setkání s infikovaným klíštětem. U této nemoci je proto zvláště důležité sledovat po odstranění klíštěte místo vpichu. O infekci svědčí červená skvrna kolem místa přisátí, která se pomalu zvětšuje a nakonec začne od svého středu blednout až do úplného vymizení. Obvykle je tato fáze provázena také zvýšenými teplotami a bolestí kloubů, ale obojí záhy vymizí, stejně jako zmiňovaná skvrna. Po mnoha letech se problémy vrátí v podobě chronických zánětů končetin, nervů nebo i srdečního svalu. Nepodceňujte proto žádné kousnutí. K bezpečnému odhalení borreliózy jsou opět nutné laboratorní testy a k léčení kupa antibiotik.

Lymeská borrelióza jako nemoc je známá teprve od roku 1981. Do té doby se její příznaky zaměňovaly za příznaky jiných nemocí nebo se připisovaly únavě nebo stáří.

Literatura: 1) Deníky Bohemia, 15. 5. 2004; 2) Reichholf-Riehmová, H.: Hmyz a pavoukovci. Ikar Praha, 1997; 3) Živa 2/2002 (fotografie samičky klíštěte obecného připravené zaútočit a ústrojí samičky klíštěte obecného přizpůsobené k probodávání pokožky hostitele a k fixaci klíštěte v jeho kůži).