-
označeny v roce 1906
-
z řeckého hormao - stimulovat, vzrušovat
-
vylučovány přímo do krve
-
tvořeny ve specializovaných buňkách
-
působí v nepatrném množství (ve velmi malé koncentraci)
-
jsou dopravovány k cílovým buňkám, u nich se vážou na úzce specifické
receptory, tj. specifické místo na plazmatické membráně cílové buňky,
hormon do buňky proniká a ovlivňuje syntézu buněčných bílkovin,
tj. hormon působí na buňky cílových orgánů přímo (např. stah
hladké svaloviny), při nepřímém působení je receptor obsažen v
cytoplazmatické biomembráně buňky => ovlivňuje propustnost biomembrány
pro určité látky
-
účinkují pomalu
-
hladiny hormonů jsou v krvi velmi nízké
-
po splnění úkolu jsou v játrech rozkládány, pak se vylučují nebo
slouží na tvorbu nových molekul hormonu
-
účinek hormonů se může s věkem měnit
-
hormony mají vysokou specifičnost, tj. nenapodobitelnost jejich účinku
jiným typem látky
Rozdělení hormonů podle místa vzniku
-
V endokrinních žlázách - nemají vývody
-
Tkáňové hormony - vylučovány z tkání (např. sekretin, tvoří se
ve dvanáctníku, po přijetí potravy putuje do slinivky břišní a stimuluje
uvolnění pankreatické šťávy)
-
Neurohormony - produkovány neurosekrečními buňkami (neurokrinie
- schopnost nervových buněk tvořit hormony, např. hypothalamus, dřeň
nadledvin - tvoří hormon adrenalin, noradrenalin)
Hormony podle složení
-
Hormony peptidické povahy (inzulin, glukagon)
-
Deriváty aminokyselin (látky odvozené od aminokyselin, např. adrenalin,
thyroxin)
-
Hormony steroidní povahy (testosteron, estrogeny)
|
)__big.jpg)