1.2.1. Horní dýchací cesty

1.2.1. Horní cesty dýchací

1.2.1.1. Nos (nasus)

kořen, hřbet, křídla nosní (vyztuženy chrupavkou); charakteristická část obličeje

1.2.1.2. Dutina nosní (cavum nasi)

začátek dýchacích cest
od dutiny ústní oddělena tvrdým a měkkým patrem
v horní části při stropu - čichové buňky
vystlána sliznicí (řasinkový epitel + hlenové žlázy - 0,5 l hlenu/den)
ve slizničním vazivu bohaté žilní pleteně => po poranění krvácení z nosu
sliznice produkuje lyzozym => vytváří odolnost proti nemocím

Stavba dutiny nosní

nosní dírky (počátek)
2 zadní otvory nosní (choany) - ústí do nosohltanu
nosní přepážka - chrupavka + kost čichová + kost radličná (2 poloviny nosu)
nosní skořepy - 3 páry
vyústění slzovodu

Horní dýchací cesty, nosní dutiny

Funkce dutiny nosní

vdechovaný vzduch:

zbavuje prachu (zachycuje se na chlupech a řasinkovém epitelu)
zvlhčuje - sytí se vodními párami odpařovanými z nosní sliznice (chrání tak před vysušováním průdušek a plic)
předehřívá se na prokrvené sliznici (nesnižuje se jádro těla)

na povrchu sliznice se rozpouští pachové látky => dráždí buňky čichového pole
imunoglobuliny v hlenu - brání vniknutí infikovaného vzduchu do organismu

Vedlejší dutiny nosní (sinusy)

pneumatické (vyplněny vzduchem) párové dutiny v kostech obklopujících nosní dutinu
podle výskytu:

sinus maxillaris (čelistní dutina - antrum Highmori)
sinus frontalis (dutina čelní)
sinus sphenoidalis (vedlejší dutina v kosti klínové)
sinus ethmoidalis anterior a posterior (dutiny v čichové kosti)

jejich vývody ústí do dutiny nosní
vystlány tenkou sliznicí
vznikají až po narození dítěte
při tvoření hlasu působí jako rezonátory
mohou být postiženy zánětem, hnis ze sinusů špatně odtéká (projevuje se bolením hlavy, rýmou, kašlem, bolestí v krku, bolením očí, zubů horní čelisti, lící)

Vedlejší dutiny nosní

1.2.1.3. Hltan (pharynx)

Hltan je společná část trávicí a dýchací soustavy. Je to orgán, který přichází do styku s potravou i s nadechovaným a vydechovaným vzduchem. Ústí do něj:

dutina ústní,
dutina nosní,
jícen,
hrtan.

Více: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hltan

1.2.1.3.1. Nosohltan (nasopharynx)

horní část hltanu válcovitého tvaru
ústí do něj dutina nosní nosními otvory (choany)
leží nad úrovní měkkého patra
z každé strany vyústění 1 Eustachova trubice - spojuje nosohltan se středoušními dutinami, slouží k vyrovnání tlaku vzduchu na obou stranách ušního bubínku, nebezpečí infekce
řasinkový epitel, hlenové žlázky
v klenbě nosohltanu - 1 nosohltanová mandle = tonsila pharyngea (3. mandle, nosní mandle, adenoidní vegetace), nakupená lymfatická tkáň, představuje bariéru při infekcích

existuje od narození
nejvýraznější od 1 do 4 let (dítě se setkává s infekcemi)
nadměrné zbytnění => dochází ke snížení průchodnosti vzduchu nosem => dýchání ústy, huhňavá řeč => špatný vliv na rozvoj hrudníku => hrudník se zplošťuje, svalstvo ochabuje => poruchy v zakřivení páteře => povrchní dýchání => nedostatek kyslíku pro CNS => dítě netečné, podrážděné, stálá rýma, nedoslýchavost => vhodné operativní odstranění této mandle

1.2.1.3.2. Střední (ústní) část hltanu (oropharynx)

křižovatka dýchacích a trávicích cest
místo, kde se nacházejí krční mandle

1.2.1.3.3. Dolní (hltanová) část

umožňuje polykání
navazuje na ni jícen a hrtan