1.2.1. Horní cesty dýchací 

1.2.1.1. Nos (nasus

  • kořen, hřbet, křídla nosní (vyztuženy chrupavkou); charakteristická část obličeje 

1.2.1.2. Dutina nosní (cavum nasi

  • začátek dýchacích cest 
  • od dutiny ústní oddělena tvrdým a měkkým patrem 
  • v horní části při stropu - čichové buňky 
  • vystlána sliznicí (řasinkový epitel + hlenové žlázy - 0,5 l hlenu/den) 
  • ve slizničním vazivu bohaté žilní pleteně => po poranění krvácení z nosu 
  • sliznice produkuje lyzozym => vytváří odolnost proti nemocím 
Stavba dutiny nosní 
  • nosní dírky (počátek) 
  • 2 zadní otvory nosní (choany) - ústí do nosohltanu 
  • nosní přepážka - chrupavka + kost čichová + kost radličná (2 poloviny nosu) 
  • nosní skořepy - 3 páry 
  • vyústění slzovodu 
Horní dýchací cesty, nosní dutiny
Horní dýchací cesty, nosní dutiny
Funkce dutiny nosní
  1. vdechovaný vzduch: 
    • zbavuje prachu (zachycuje se na chlupech a řasinkovém epitelu) 
    • zvlhčuje - sytí se vodními párami odpařovanými z nosní sliznice (chrání tak před vysušováním průdušek a plic) 
    • předehřívá se na prokrvené sliznici (nesnižuje se jádro těla) 
  2. na povrchu sliznice se rozpouští pachové látky => dráždí buňky čichového pole 
  3. imunoglobuliny v hlenu - brání vniknutí infikovaného vzduchu do organismu 
Vedlejší dutiny nosní (sinusy
  • pneumatické (vyplněny vzduchem) párové dutiny v kostech obklopujících nosní dutinu 
  • podle výskytu:
    • sinus maxillaris (čelistní dutina - antrum Highmori) 
    • sinus frontalis (dutina čelní) 
    • sinus sphenoidalis (vedlejší dutina v kosti klínové) 
    • sinus ethmoidalis anterior a posterior (dutiny v čichové kosti) 
  • jejich vývody ústí do dutiny nosní
  • vystlány tenkou sliznicí 
  • vznikají až po narození dítěte 
  • při tvoření hlasu působí jako rezonátory 
  • mohou být postiženy zánětem, hnis ze sinusů špatně odtéká (projevuje se bolením hlavy, rýmou, kašlem, bolestí v krku, bolením očí, zubů horní čelisti, lící) 
Vedlejší dutiny nosní
Vedlejší dutiny nosní 

1.2.1.3. Hltan (pharynx)

Hltan je společná část trávicí a dýchací soustavy. Je to orgán, který přichází do styku s potravou i s nadechovaným a vydechovaným vzduchem. Ústí do něj:
  • dutina ústní,
  • dutina nosní,
  • jícen,
  • hrtan.
Více: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hltan
1.2.1.3.1. Nosohltan (nasopharynx
  • horní část hltanu válcovitého tvaru
  • ústí do něj dutina nosní nosními otvory (choany) 
  • leží nad úrovní měkkého patra 
  • z každé strany vyústění 1 Eustachova trubice - spojuje nosohltan se středoušními dutinami, slouží k vyrovnání tlaku vzduchu na obou stranách ušního bubínku, nebezpečí infekce 
  • řasinkový epitel, hlenové žlázky
  • v klenbě nosohltanu - 1 nosohltanová mandle = tonsila pharyngea (3. mandle, nosní mandle, adenoidní vegetace), nakupená lymfatická tkáň, představuje bariéru při infekcích 
    • existuje od narození 
    • nejvýraznější od 1 do 4 let (dítě se setkává s infekcemi) 
    • nadměrné zbytnění => dochází ke snížení průchodnosti vzduchu nosem => dýchání ústy, huhňavá řeč => špatný vliv na rozvoj hrudníku => hrudník se zplošťuje, svalstvo ochabuje => poruchy v zakřivení páteře => povrchní dýchání => nedostatek kyslíku pro CNS => dítě netečné, podrážděné, stálá rýma, nedoslýchavost => vhodné operativní odstranění této mandle
1.2.1.3.2. Střední (ústní) část hltanu (oropharynx) 
  • křižovatka dýchacích a trávicích cest 
  • místo, kde se nacházejí krční mandle 
1.2.1.3.3. Dolní (hltanová) část 
  • umožňuje polykání 
  • navazuje na ni jícen a hrtan