-
po celý život člověka
-
funkce - udržovat cirkulaci krve v cévách => rytmicky se naplňuje krví
ze žil a vyprazdňuje do tepen
-
základem rytmické střídání stahu srdeční svaloviny (systoly) a
ochabnutí srdeční svaloviny (diastoly)
-
systola:
-
dutiny se v srdci vyprazdňují
-
stah postupuje jako vlna z obou předsíní do komor
-
jeden cyklus srdeční činnosti - postupné naplnění dutin a vypuzení
objemu (= srdeční revoluce, srdeční cyklus)
-
obě poloviny srdce pracují současně
Fáze srdeční revoluce
-
délka srdeční revoluce - 0,8 s (puls)
-
frekvence srdeční revoluce (počet tepů)
-
70-80 tepů/min v klidu
-
po námaze 150-200 tepů/min
-
u novorozence 140 tepů/min (souvisí s malým objemem srdce a velkou látkovou
přeměnou
-
tlaková vlna, která při srdeční činnosti probíhá tepennou (arteriální)
částí cévního systému = tep (puls)
- lze ho hmatem sledovat na vřetenní tepně
-
ve spánku o 10-20 tepů nižší tepová frekvence než v bdělém stavu
za klidu
-
tepový objem srdeční (systolický)
-
množství krve vypuzené jednou systolou
-
přibližně 60-70 ml (v klidu), při fyzické zátěži asi trojnásobek,
proto se srdce zcela nenaplňuje ani nevyprazdňuje (v komoře na konci
systoly zůstává až 50 ml krve (rezerva pro zátěž)
-
minutový objem srdeční
-
je to množství krve vypuzené z komor za 1 minutu
-
asi 5,6 l (80 ml na každý z přibližně 70 tepů/min), při námaze
18-40 l /min
-
menší zvětšení při práci trávícího ústrojí, ke konci těhotenství,
při pohybu v prostředí s nízkou nebo vysokou teplotou, při různých
emocích
6.4.3.1. Řízení srdeční činnosti
Zevní projevy srdeční činnosti:
-
Úder srdečního hrotu - při systole na stěnu hrudníku
-
Srdeční ozvy
-
vznikají uzavíráním chlopní (lékař je poslouchá sluchem nebo fonendoskopem
= rytmus dvou po sobě následujících zvuků)
-
Akční srdeční potenciály
-
mohou se snímat z různých míst povrchu těla
-
EKG - přístroj - elektrokardiograf
-
elektrokardiogram = křivka, kterou zapíše
-
je to tlakové působení krve na stěnu cévy (tepny), protože žilní
tlak je téměř nulový
-
krev proudí podle tlakového spádu
-
výška tlaku se udává v mm sloupce rtuti = výška, do které je vnitřní
tlak schopen vytlačit rtuťový sloupec
-
největší tlak je v levé komoře a v aortě
-
klesá při větvení tepének v kapiláry až na 35 mm Hg, v místech
tvorby nejmenších žil na 15 mm Hg
-
v horní a dolní duté žíle v blízkosti srdce je podtlak => nasávání
krve do síní
-
tlak stoupá s věkem - ubývá pružnosti tepen
-
kolísá během dne - ráno je nejnižší, odpoledne nejvyšší
Měření krevního tlaku
-
v pažní tepně tonometrem - nafukovací manžeta se nafoukne, aby paži
sevřela a přerušila průtok krve
-
systolický tlak - měřený při systole komor, tj. výkon srdce
-
rozmezí 100-160 mm Hg (13-231 kPa)
-
značně kolísá
-
diastolický tlak
-
měřený při diastole komor
-
je určen hlavně odporem v periferních cévách
-
méně kolísá
-
horní hranice 90 mm Hg (12 kPa)
-
hodnoty systolického a diastolického tlaku se vyjadřují zlomkem, např.
-
160/90 mm Hg (21/12 kPa) a vyšší hodnoty = vysoký krevní tlak (hypertenze)
-
90/60 mm Hg (12/8 kPa) a nižší hodnoty = nízký krevní tlak (hypotenze)
|