6.4.3. Činnost srdce 

  • po celý život člověka 
  • funkce - udržovat cirkulaci krve v cévách => rytmicky se naplňuje krví ze žil a vyprazdňuje do tepen 
  • základem rytmické střídání stahu srdeční svaloviny (systoly) a ochabnutí srdeční svaloviny (diastoly) 
  • systola: 
    • dutiny se v srdci vyprazdňují 
    • stah postupuje jako vlna z obou předsíní do komor 
  • jeden cyklus srdeční činnosti - postupné naplnění dutin a vypuzení objemu (= srdeční revoluce, srdeční cyklus) 
  • obě poloviny srdce pracují současně 

Fáze srdeční revoluce 

  • 1. fáze: diastola komor - cípaté chlopně otevřené => do síní, částečně do komor vtéká krev 
  • Diastola komor
    Diastola komor 
  • 2. fáze: systola síní - komory v diastole, cípaté chlopně otevřené => krev vháněna do komor 
  • Systola síní, diastola komor
    Systola síní, diastola komor 
  • 3. fáze: systola komor 
    • v síních nastává diastola 
    • uzavřeny cípaté chlopně, otevírají se poloměsíčité chlopně 
    • krev vypuzována do tepen 
    Systola komor
    Systola komor 
  • 4. fáze: diastola síní - uzavření poloměsíčitých chlopní; síně se plní krví z horní a dolní duté žíly 
  • Diastola síní
    Diastola síní 
  • délka srdeční revoluce - 0,8 s (puls) 
  • frekvence srdeční revoluce (počet tepů) 
    • 70-80 tepů/min v klidu 
    • po námaze 150-200 tepů/min 
    • u novorozence 140 tepů/min (souvisí s malým objemem srdce a velkou látkovou přeměnou 
  • tlaková vlna, která při srdeční činnosti probíhá tepennou (arteriální) částí cévního systému = tep (puls) - lze ho hmatem sledovat na vřetenní tepně 
  • ve spánku o 10-20 tepů nižší tepová frekvence než v bdělém stavu za klidu 
  • tepový objem srdeční (systolický) 
    • množství krve vypuzené jednou systolou 
    • přibližně 60-70 ml (v klidu), při fyzické zátěži asi trojnásobek, proto se srdce zcela nenaplňuje ani nevyprazdňuje (v komoře na konci systoly zůstává až 50 ml krve (rezerva pro zátěž) 
  • minutový objem srdeční 
    • je to množství krve vypuzené z komor za 1 minutu 
    • asi 5,6 l (80 ml na každý z přibližně 70 tepů/min), při námaze 18-40 l /min 
    • menší zvětšení při práci trávícího ústrojí, ke konci těhotenství, při pohybu v prostředí s nízkou nebo vysokou teplotou, při různých emocích 

6.4.3.1. Řízení srdeční činnosti 

  • automaticky, rytmicky 
  • impulsy, které vznikají přímo v srdci 
  • funkci vytvářet impulsy a rozvádět vzruchy srdeční svalovinou vykonává převodní systém srdeční; ten je tvořen zvláštními svalovými vlákny (mají málo fibril a hodně sarkoplazmy) 
  • základem je: 
    1. Sinusový uzlík (= síňový uzlík, primární centrum) 
      • leží v horní části pravé síně blízko ústí horní duté žíly 
      • vznikají v něm vzruchy, které způsobují systolu síní (70/min) 
      • udržuje rytmus srdeční činnosti 
    2. Uzlík síňokomorový (nadus atrioventicularis
      • je v dolní části pravé síně, při ústí dolní duté žíly 
      • převádí vzruchy dále do komor 
    3. Hisův můstek 
      • vychází ze síňokomorového uzlíku 
      • zabezpečuje spojení svaloviny síní se svalovinou komor 
    4. Mezikomorová přepážka 
      • tady se Hisův můstek dělí na 2 ramena (pravé a levé), která končí v myokardu obou komor sítí Purkyňových vláken (veětví se pod endokardem do Purkyňových vláken) 
    5. Vlákna končí ve svalovině komor => vzruchy, které po nich přijdou, vyvolávají systolu komor 
    Centra srdeční automacie a převodní systém
    Centra srdeční automacie a převodní systém 
  • při tomto uspořádání nejdříve dojde k smrštění síní a pak následuje smrštění komor 
  • srdce je inervováno vlákny vegetativních nervů: 
    • bloudivý nerv 
    • sympatikus - zrychluje činnost srdce (zvýšení počtu systol působením sympatiku = tachykardie) 
    • parasympatikus - zpomaluje činnost srdce 
  • řídící centrum srdeční činnosti se nachází v prodloužené míše 
  • hormon adrenalin z nadledvinek zvyšuje minutový objem srdce 
Zevní projevy srdeční činnosti: 
  1. Úder srdečního hrotu - při systole na stěnu hrudníku 
  2. Srdeční ozvy 
    • vznikají uzavíráním chlopní (lékař je poslouchá sluchem nebo fonendoskopem = rytmus dvou po sobě následujících zvuků) 
  3. Akční srdeční potenciály 
    • mohou se snímat z různých míst povrchu těla 
    • EKG - přístroj - elektrokardiograf 
    • elektrokardiogram = křivka, kterou zapíše 

6.4.3.2. Krevní tlak 

  • je to tlakové působení krve na stěnu cévy (tepny), protože žilní tlak je téměř nulový 
  • krev proudí podle tlakového spádu 
  • výška tlaku se udává v mm sloupce rtuti = výška, do které je vnitřní tlak schopen vytlačit rtuťový sloupec 
  • největší tlak je v levé komoře a v aortě 
  • klesá při větvení tepének v kapiláry až na 35 mm Hg, v místech tvorby nejmenších žil na 15 mm Hg 
  • v horní a dolní duté žíle v blízkosti srdce je podtlak => nasávání krve do síní 
  • tlak stoupá s věkem - ubývá pružnosti tepen 
  • kolísá během dne - ráno je nejnižší, odpoledne nejvyšší 
Měření krevního tlaku 
  • v pažní tepně tonometrem - nafukovací manžeta se nafoukne, aby paži sevřela a přerušila průtok krve 
  • systolický tlak - měřený při systole komor, tj. výkon srdce 
    • rozmezí 100-160 mm Hg (13-231 kPa) 
    • značně kolísá 
  • diastolický tlak 
    • měřený při diastole komor 
    • je určen hlavně odporem v periferních cévách 
    • méně kolísá 
    • horní hranice 90 mm Hg (12 kPa) 
  • hodnoty systolického a diastolického tlaku se vyjadřují zlomkem, např. 
    • 160/90 mm Hg (21/12 kPa) a vyšší hodnoty = vysoký krevní tlak (hypertenze
    • 90/60 mm Hg (12/8 kPa) a nižší hodnoty = nízký krevní tlak (hypotenze