-
krev je červená, neprůhledná, vazká tekutina sladkokyselé chuti
-
krev proudí v uzavřeném cévním oběhu
-
složení - krevní plazma 55 %, krevní buňky 45 %
-
3-3,5 l; 0,3 molární roztok
-
slámově zbarvená, lepkavá tekutina bez krevních buněk
-
složení - 91 % voda, v ní rozpuštěných 8 % látek organických a
1 % látek anorganických
-
Anorganické látky
-
slabě zásadité
-
udržují stálou hodnotu pH 7,4 (je to vlastně koncentrace vodíkových
iontů) a stálou osmotickou hodnotu plazmy
-
ionty Na+, Cl-, K+, Ca2+ (pro
nervosvalovou činnost), Fe2+ (pro tvorbu krve), HCO3-,
Mg2+, rozpuštěné plyny (O2, CO2, N2)
-
konstantní osmotický tlak a pH plazmy udržuje NaCl a NaHCO3
(hydrogenuhličitan sodný)
-
Organické látky
-
bílkoviny (7 % všech organických látek krevní plazmy)
-
energetická zásoba při hladovění
-
tvoří se v játrech a lymfocytech
-
poměr albuminy:globuliny - 1:1,5-2
-
albuminy α, β -
přenášejí hormony, vitamíny, enzymy, léky, kovy; ubývají v krvi
při těžších jaterních chorobách, jejich nedostatek vede k otokům;
schopnost vázat vodu v krvi; udržují osmotický tlak krve (pro oběh
v cévách)
-
globuliny γ (gama)
- nosiče protilátek; zneškodnění cizorodých látek; více při infekčních
chorobách
-
globuliny α, β - přenos tuků a železa; z potravy
-
fibrinogen - rozpuštěná
bílkovina v plazmě, umožňuje srážení krve (vznikají fibrinová
vlákna)
-
glukóza (0,1 %)
-
koncentrace glukózy v plazmě (glykémie)
má stálou hodnotu 4,4-5,5 mmol/litr plazmy
-
rychlý zdroj energie (stále z krve odčerpávána)
-
hladina glukózy se neustále doplňuje ze zásob z jater
-
přechodně vyšší hodnoty po jídle, nižší hodnoty při déletrvající
fyzické práci
-
lipidy
-
lipémie (4-10
g/litr plazmy)
-
zdroj energie, stavební látky
-
kyselina mléčná
-
0,55-2,22 mmol/litr plazmy
-
koncentrace se zvyšuje při svalové práci (glykolýza)
-
cholesterol
-
4,1-7 mmol/litr plazmy
-
je to stavební látka (např. pro enzymy, hormony, biomembrány, žlučové
kyseliny)
-
zvýšená koncentrace => ateroskleróza
-
další organické látky
-
močovina, kyselina močová (z nukleových kyselin, bílkovin)
-
bilirubin (žlučové
barvivo vzniklé z hemoglobinu)
-
kreatinin (látka
vznikající ve svalech, její koncentrace v krvi odráží funkci ledvin)
-
hormony, vitamíny, enzymy, aminokyseliny, mastné kyseliny
-
CO2 (v krvi jako slabá H2CO3) a kyselina
mléčná v krvi ohrožují pH krevní plazmy zvyšováním kyselosti
-
koncentrace látek v plazmě se zjišťuje pro určení diagnózy nemoci
-
plazmu lze dlouhodobě skladovat
-
uhradí ztrátu krve ve válkách, zemětřeseních,…, neboť lze použít
u lidí bez znalosti krevních skupin
-
krevní sérum
- krevní plazma bez fibrinogenu; krevní plazma, která vznikla po srážení
krve (po vytvoření krevního koláče se sérum vytlačí pod strupy)
- tekutá složka krve po jejím srážení
-
v krevním séru se stanovují koncentrace iontů, enzymů,…
-
všechny mají původ v kmenových buňkách kostní dřeně
-
dělí se na
6.2.2.2.1. Červené
krvinky (erytrocyty)
-
okrouhlé, dvojduté (bikonkávní tvar - zvyšuje povrch krvinky o 1/3
až ½ oproti povchu koule), na průřezu piškotovité (7,4 x 2,1 µm)
-
bezjaderné buňky => nemohou se již dále dělit a rozmnožovat
-
jsou pružné a deformovatelné krevními vlásečnicemi
-
obsahují nejvíce Fe ze všech buněk těla
-
v 1 mm3 u mužů 5-5,5 milionu (5-5,5 x 1012 v 1
l), v 1 mm3 u žen 4,5 milionu (4,5 x 1012 v 1 l)
červených krvinek
-
jejich počet se může měnit - zvyšuje se např. u těžce pracujících
lidí, při nedostatku kyslíku ve vzduchu (=> ve větších nadm. výškách,
při nitroděložním vývoji, v krvi novorozenců 7 000 000/mm3
v důsledku ztíženého přenosu kyslíku přes placentu od matky k plodu,
při nižším částečném (parcionálním) tlaku kyslíku
-
obsahují 60 % vody a 40 % sušiny (95 % sušiny tvoří hemoglobin - každá
červená krvinka obsahuje 265 miliónů molekul hemoglobinu)
Funkce erytrocytů
-
přenos O2 a CO2, funkční složkou je červené
krevní barvivo (hemoglobin)
-
hemoglobin
(Hb) - je tvořen bílkovinou (globinem), na který se váže nebílkovinná
barevná skupina hem (obsahuje atom dvojmocného železa Fe2+,
který má schopnost vázat kyslík)
-
sloučenina kyslík+hemoglobin se nazývá oxyhemoglobin
(popř. dioxygenhemoglobin) - má jasně červenou barvu
-
přenos kyslíku: Hb (hemoglobin) + O2 => HbO2 (oxyhemoglobin)
-
po uvolnění O2 z této vazby vznikne redukovaný hemoglobin
=> tmavě červená barva krve
-
vazba hemoglobinu s CO2 - karbaminohemoglobin
-
obě vazby (s O2 i s CO2) málo pevné
-
při otravě CO vytváří karbonylhemoglobin
(= karboxyhemoglobin) - pevně vázaná sloučenina => hemoglobin ztrácí
schopnost přenosu plynů v krvi (kuřáci - únava), při větším nasycení
smrt
-
chudokrevnost (anémie)
- snížení hladiny hemoglobinu
Vznik erytrocytů (erytropoéza)
-
tvoří se a dozrávají v červené kostní dřeni a pak vyplavovány
do krve; konkrétně vznikají:
-
v dřeni kostních epifýz
-
v kostní dřeni kostí lebky a trupu
-
z nediferenciovaných (kmenových) buněk (krvetvorných)
-
v kostní dřeni je velký počet mitóz nezralých erytrocytů (protože
je hodně erytrocytů)
-
k tvorbě (erytropoéze) jsou
potřeba:
-
Fe - většinou využíváno z rozpadlých erytrocytů, zbytek je doplňován
potravou (vejce, zelenina, játra, špenát,…)
-
vitamín B12 - přítomný v kostní dřeni; z potravy
-
kyselina listová
-
erytropoetin - hormon, tvořen v ledvinách, hlavně při nedostatku kyslíku
-
aminokyseliny
-
porucha erytropoézy - anémie - nedostatek Fe nebo B12
-
během těhotenství již v plodu krvetvorba i v játrech a slezině
Zánik erytrocytů (hemolýza)
-
hemolýza je vlastně praskání erytrocytů a uvolnění hemoglobinu (vylije
se do okolního prostředí)
-
v buňkách sleziny (vychytány fagocytujícími buňkami), jater, kostní
dřeně
-
z uvolněného hemoglobinu se vytváří Fe a žlučová barviva bilirubin
a biliverdin
-
životnost červených krvinek - 120 dní
-
uvolnění hemoglobinu (vylije se do okolního prostředí)
-
rozpad hemoglobinu na hem (má schopnost vázat kyslík) a globin
-
proteolýza globinu na aminokyseliny
-
rozpad hemu na biliverdin + Fe (spotřeba Fe na další krvetvorbu nebo
je ukládáno ve formě bílkoviny ferritinu (v játrech, slezině, kostní
dřeni))
-
redukce biliverdinu na bilirubin (žlučové barvivo)
-
ve střevě se působením mikroflóry mění bilirubin na urobilinogen
až urobin
-
hemolýza nastává:
-
snížením osmotické hodnoty prostředí (hypotonické prostředí)
-
jedy hmyzu, hadů,…
-
následkem vysokých a nízkých teplot
-
chemickými látkami, které rozpouštějí lipidy membrány
Sedimentace
- rychlost klesání krvinek v nesrážlivé krvi ke dnu zkumavky
-
nesrážlivá krev - do krve přidán citrát sodný nebo kyselina citronová
=> vysráží se Ca2+ ionty
-
odečítá se po 1-2 hodinách
-
u zdravých lidí je sedimentace pomalá
-
u muže 2-5 mm/hod, u žen 3-8 mm/hod
-
rychlost sedimentace závisí na složení krevní plazmy (na bílkovinách
krevní plazmy (globulinu a fibrinogenu - více při infekcích)) => rychlost
sedimentace se zvyšuje při infekčních a zánětlivých onemocněních
a informuje o vzniku či ústupu onemocnění
-
hematokrit
- objemový podíl červených krvinek v krvi (procento erytrocytů), má
hodnotu asi 45 %; je výsledkem úplné sedimentace krve
6.2.2.2.2. Bílé
krvinky (leukocyty)
-
pravé buňky (obsahují buněčné jádro)
-
bezbarvé (průsvitné), krev je pro ně pouze transportní prostředí
-
mají nepravidelný a proměnlivý tvar
-
obsaženy v krvi, míze, tkáňovém moku i ve tkáních (brzlík, slezina)
-
schopnost leukocytů améboidního (měňavkovitého) pohybu - je to způsobeno
stažitelnými bílkovinami uvnitř buňky - tím se dostane ke zdroji
infekce
-
diapedéza
- schopnost leukocytů vystoupit stěnou z vlásečnic (kapilár) do mezibuněčných
prostor a cestovat tkáněmi
-
chemotaxe (pozitivní)
- u všech leukocytů - chemické signály, tj. látky, které vznikají
při metabolismu mikroorganismů (bakterií)
-
fagocytóza
(pohlcování choroboplodných zárodků) - leukocyt obklopí bakterii
buněčnými výběžky, ty je uzavřou do vakuoly; vylučují proteolytické
enzymy => rozklad bílkovin; velikost - 10-12 µm
-
délka života leukocytů - různá, od několika hodin (neutrofily) do
100 dnů (monocyty a T-lymfocyty)
Počet leukocytů
-
v 1 mm3 5 000-8 000 (popř. 4 000-10 000) - kolísá mezi těmito
hodnotami (4-10 x 109 v litru)
-
v počtu není rozdíl mezi muži a ženami
-
po narození dítěte asi 20 000 leukocytů/mm3 (do jednoho
roku zase na polovinu 10 000 leukocytů/mm3)
-
v pubertě se počet ustálí na hodnoty v dospělosti
-
leukopenie
- pokles bílých krvinek pod dolní hranici (pod 4 000) => zhoršení
imunity organismu
-
leukocytóza
- počet bílých krvinek nad horní hranici (nad 10 000); nastává:
-
po jídle (=> odběr krve by se měl provádět za lačna)
-
po tělesné námaze (=> odběr krve by se měl provádět za tělesného
klidu)
-
v těhotenství
-
při infekčních chorobách (otravách, nádorech, hnisáních,…)
-
extrémní při leukémii
Rozdělení leukocytů:
-
podle přítomnosti a velikosti barvitelných zrníček v cytoplazmě rozdělujeme
leukocyty na:
-
Granulocyty (přibližně
70 % všech leukocytů)
-
v cytoplazmě zrníčka (granula) z glykogenů a tuků, dají se barvit
různými barvivy
-
vznikají v červené kostní dřeni, jádra mají laločnatá nebo podkovovitá
-
podle toho, jakými barvivy se zrnka barví, rozdělujeme granulocyty na:
-
Eosinofilní granulocyty
(1-9 % leukocytů)
-
barví se kyselým barvivem eosinem
-
pohybují se měňavkovitě, fagocytují
-
granuly obsahují lyzozym (enzym rozrušující povrch bakterie)
-
rozmnožují se při parazitických nemocích a alergiích
-
Bazofilní granulocyty
(1 % leukocytů)
-
zrnka barvitelná zásaditými barvivy
-
granuly obsahují heparin - protisrážlivou (antikoagulační)
látku a histamin (při alergiích způsobuje otoky)
-
uplatňuje se při zánětlivých a alergických projevech
-
Neutrofilní granulocyty
(60-70 % leukocytů - nejpočetnější)
-
špatně barvitelné (pouze neutrálními barvivy)
-
fagocytují, velmi pohyblivé, diapedéza => proteolytické enzymy, rozkládají
bílkoviny (fagocytóza)
-
jemné granuly s obsahem lyzozymů
-
počet stoupá při infekcích, hodně obsaženy v hnisu
-
Agranulocyty
-
nemají v cytoplazmě granuly, dělí se na:
-
Monocyty (2-8
%, průměrně 5 %)
-
nezralé krevní buňky
-
největší leukocyty s ledvinovitým jádrem až 10 µm
-
vznikají v kostní dřeni
-
z krevního oběhu vstupují do tkání, kde se mění na fagocytující
makrofágy => jsou roztroušeny všude, kde hrozí infekce (plíce, vazivo,
trávící trubice) - odstraňují cizorodé látky z tkání
-
tkáně, kde se nacházejí:
-
lymfatické uzliny
-
slezina - makrofágy odstraňují staré erytrocyty
-
játra - Kupfferovy buňky
-
vazivo (z histiocytů)
-
retikuloendoteliární soustava (RES) - soustava fagocytujících makrofágů
ve tkáních; endotelové výstelky uvedených orgánů a histiocyty vaziva,
v nichž jsou makrofágy
-
monocyty při dozrávání v makrofágy až 5x zvětšují průměr (až
80 µm) => dají se pozorovat i okem
-
makrofágy vnikají do nádorů - čím je jich víc, tím hůř se nádory
metastázují (rozsévají) v organismu
-
Lymfocyty (20-40
%)
-
vznikají v kostní dřeni z krvetvorných kmenových buněk
-
nefagocytují
-
okrouhlé buňky s velkým okrouhlým jádrem
-
mají málo cytoplazmy
-
účastní se imunitních reakcí
-
dělí se na 2 skupiny:
-
T-lymfocyty
-
dozrávají v brzlíku (thymus),
zde "školeny" proti cizorodým buňkám
-
80 % lymfocytů
-
vykonávají buněčnou
imunitu
-
namířená proti buňkám transplantovaných tkání - (jsou potlačovány
imunosupresivními látkami při transplantacích)
-
proti nádorovým buňkám
-
proti buňkám napadených viry - napadenou buňku zničí
-
supresorové T-lymfocyty regulují imunitní reakce => brání přehnaným
imunitním odpovědím (autoimunitní napadení vlastní tkáně - např.
pojiva), které by organismus poškodily
-
tzv. pomocné T-lymfocyty pomáhají při tvorbě protilátek a zesilují
aktivitu makrofágů
-
T4-lymfocyty jsou ničeny virem HIV - mají na svém povrchu
receptory pro cizorodé antigeny, jejich ničením se ničí celá imunita
-
B-lymfocyty
-
10-20 % lymfocytů
-
odpovídají za látkovou (humorální)
imunitu
-
antigeny - látky cizorodé (bakterie, viry, cizí bílkoviny, vlastní
odumřelé buňky, transplantáty), které jsou schopny vyvolat tvorbu
protilátek (obranné bílkoviny) - tozn. vyvolávají imunitní odpověď
-
B-lymfocyty tvoří protilátky, když se setkají s cizorodou částicí
(antigenem)
-
mají na svém povrchu receptory pro vazbu antigenu
-
antigen byl B-lymfocytu předán od makrofágu, který předtím cizorodou
částici fagocytoval a částečně strávil
-
když nastane chemická vazba mezi antigenem a povrchem B-lymfocytu, lymfocyt
se zvětšuje, dělí se (proliferace) a přeměňuje ve 2 typy lymfocytů:
-
plazmatické buňky
-
zajišťují primární imunitní reakci (první setkání s antigenem,
hladina protilátek brzy klesá)
-
zralé plazmatické buňky produkují protilátky (imunoglobuliny
- existuje jich 5 základních skupin)
-
tohle probíhá v lymfatické tkáni, lymfatickými cévami jsou protilátky
přenášeny do krve (protilátky jsou v krevní plazmě, mateřském mléku,
sekretu některých žláz)
-
protilátky se buď váží na antigen (obsonizace) - usnadňuje jeho fagocytózu
nebo protilátky aktivují komplement nebo ničí jedy bakterií
-
paměťové buňky
-
imunologická paměť
-
B-lymfocyty se po aktivaci antigenem:
-
rozmnožují, dlouho žijí
-
rychle reagují na opětovný výskyt stejného antigenu nebo patogenu
-
reagují rychle i po delší době a ve větším množství (sekundární
imunitní reakce)
Sekundární imunitní reakce
-
aktivní imunizace
-
Využití při očkování (do těla se vpraví usmrcené nebo silně oslabené
mikroorganismy popř. jejich upravený jed (toxoid))
-
Po prodělání nemoci
-
v obou těchto případech si tělo samo vytvoří protilátky
-
pasivní imunizace
-
Do těla se vpraví hotové protilátky (získané např. očkováním
určitého zvířete (léčebné sérum))
-
Placentou na plod (získání hotové protilátky)
-
Mateřským mlékem (hotové protilátky)
Obranyschopnost (imunita)
organismu
-
schopnost organismu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům
-
Specifická imunita - zprostředkovaná T-lymfocyty a B-lymfocyty
-
Nespecifická imunita (vrozená)
-
působí proti širokému spektru antigenů, projevuje se také fagocytózou
leukocytů a makrofágů
-
zabezpečuje ji
-
kůže - působí baktericidně (močovina, soli, organické kyseliny v
potu) => desinfekce
-
sliny - baktericidně působí enzym lyzozym
-
kyselé prostředí žaludku - HCl
-
interferony - bílkovinné látky, produkované buňkami napadenými viry,
vážou se na membrány napadených buněk => tyto buňky jsou rezistentní
vůči virům
-
působením pyrogenů - jsou uvolňovány některými leukocyty => zvýšení
teploty => ničení patogenů
Alergie
-
hypersenzitivní reakce organismu na opakované působení antigenu
6.2.2.2.3. Krevní
destičky (trombocyty)
-
nejmenší krevní tělíska (2-4 µm) nepravidelného tvaru
-
bez jádra buněčného
-
nejsou to buňky, ale bezbarvé úlomky buněk kostní dřeně (megakaryocytů)
vzniklé odškrcováním cytoplazmy
-
vyplavovány odtud do krve
-
žijí jen několik dnů (2-4 dny v krvi)
-
v 1 mm3 200 000-300 000 trombocytů (největší počet mají
novorozenci), po narození se počet snižuje
-
mají význam při srážení krve (hemokoagulaci)
= zástava krvácení (nastane tehdy, když se krev dostane mimo uzavřený
oběh)
Zástava krvácení při poranění
cév
-
zúžení (konstrikce) cév v místě poranění - stah hladké svaloviny
-
rychlý pokles tlaku krve v místě poranění
-
při poranění cévy se trombocyty na vzduchu rozpadají a uvolňují
enzym trombokinázu,
která za přítomnosti Ca2+ iontů přeměňuje protrombin
(bílkovina tvořící se v játrech za přítomnosti vitamínu K) v krevní
plazmě na trombin
-
trombin sráží v plazmě rozpuštěné bílkoviny fibrinogenu ve vláknitý
nerozpustný fibrin
-
vlákna fibrinu zachycují krevní buňky, tak vznikne sraženina červené
barvy (krevní koláč) => céva se uzavře
-
stahováním vlákenek fibrinu se z krevního koláče vytlačuje nažloutlá
kapalina - krevní sérum (plazma bez fibrinogenu)
-
po uzavření cévy začnou působit protisrážlivé faktory - zastaví
srážení, aby v krvi stále kolovala tekutá krev (antitrombin,
protein C, plazminogen); nedostatek těchto inhibitorů srážení krve
může být příčinou trombóz
-
trombus - sražená
krev v cévě (tvoří se v cévách s porušeným hladkým vnitřním
povrchem - sklerotické cévy)
-
embolie - trombus
ucpe cévu zásobující určitý orgán (plicní, srdeční, mozková)
-
embolus - utrhnutý
trombus
-
embolizace
- může být způsobena i uvolněním tukových buněk ze zlomených dřeňových
dutin poškozených kostí)
-
hemofilie -
nepřítomnost určitého faktoru pro tvorbu fibrinu => krev se sráží
pomalu; geneticky podmíněno
|
)__big.png)
