-
ucho reaguje na tlak vykonávaný molekulami vzduchu => patří mezi mechanoreceptory,
je ze všech nejcitlivější
-
je receptorem sluchového analyzátoru
-
slouží k rozlišování zvukových vln
-
člověk slyší 16 - 20 000 kmitů (16 Hz - 20 kHz) za sekundu; frekvenci
vnímáme jako výšku zvuku
-
horní hranice se s věkem snižuje
-
dělí se anatomicky i funkčně na tři části
8.5.1.1. Zevní
(vnější) ucho (auris
externa)
-
pracuje jako přijímač
-
skládá se z boltce a zevního zvukovodu
-
boltec slouží k zachycování zvukových vln
-
podkladem boltce je elastická chrupavka pokrytá kůží, v jejímž podkožním
vazivu chybí tuk
-
dolní konec boltce tvoří ušní lalůček a do něj již chrupavka nezasahuje
-
zevní zvukovod
-
jeho průběh je zakřivený
-
kůže, která pokrývá zvukovod, obsahuje četné mazové žlázy; produktem
těchto žláz je žlutohnědý ušní maz (voskovitá hmota, která chrání
kůži před vysoušením a olupováním)
-
vede zvukové vlny až k bubínku
-
bubínek (membrana
tympani)
-
velmi pružná vazivová blána
-
rozhraní (tvoří vzduchotěsnou bariéru) mezi zevním a středním uchem
-
má průměr 10 mm a tloušťku 0,1 mm, plochu 50 - 90 mm2
-
na jeho zevní stranu přechází tenká kůže zvukovodu, střední vrstva
je vazivová a vnitřní vrstva je pokračováním slizniční výstelky
bubínkové dutiny
-
zvukové vlny přicházející zvukovodem, narážejí na bubínek a rozkmitávají
jej
8.5.1.2. Střední
ucho (zesilovač,
auris media)
-
malý štěrbinovitý prostor v kosti spánkové (dutina bubínková),
která souvisí s četnými dutinkami v bradavkovém výběžku kosti spánkové
-
vpředu Eustachovou
trubicí spojen s nosohltanem
-
úzký, 4 cm dlouhý kanál, naplňuje střední ucho vzduchem
-
při polykání se otevírá, vpouští do dutiny středoušní vzduchovou
bublinu a tím vyrovnává tlak vzduchu před bubínkem a za ním
-
při zánětu nosohltanu se může tudy zanést infekce do středního
ucha
-
zduřelá sliznice (u silné rýmy) může též uzavřít ústí Eustachovy
trubice => nastane dočasná nedoslýchavost
-
jsou zde tři sluchové kůstky, které jsou navzájem kloubně spojeny
- kladívko, kovadlinka, třmínek
-
kladívko leží jedním koncem na bubínku, druhým kloubně spojeno s
kovadlinkou
-
kovadlinka spojena s třmínkem
-
báze třmínku je připojena na oválné okénko na rozhraní středního
a vnitřního ucha
-
sluchové kůstky převádějí kmitání bubínku na oválné okénko
a přitom zmenšují amplitudu zvukových vln a tím zvětšují jejich
energii 20 - 30x (to je způsobeno nepoměrem mezi plochou bubínku a malou
ploškou třmínku a oválného okénka, tj. 3 mm2), protože
malá energie by nestačila na rozkmitání tekutiny ve vnitřním uchu
8.5.1.3. Vnitřní
ucho (vysílač,
auris interna)
-
ohraničeno pevným kostěným pouzdrem v kosti skalní zvaný kostěný
labyrint; v něm je uložen blanitý labyrint a prostor mezi nimi vyplňuje
čirá tekutina - zevní
míza (perilymfa)
-
kostěný labyrint
-
skládá se z předsíně (vestibulum), tří polokruhových kanálků
a hlemýždě (cochlea)
-
v kostěné stěně je okénko oválné a okrouhlé; jejich blanité výplně
oddělují perilymfu od dutiny bubínkové
-
v předsíni je váček vejčitý a kulovitý
-
s vejčitým váčkem spojeny tři blanité polokruhové trubičky, které
začínají baňkovitým rozšířením (ampula)
-
na kulovitý váček je připojen blanitý hlemýžď
-
uvnitř blanitého labyrintu je endolymfa
(je jiného iontového složení než perilymfa)
-
blanitý hlemýžď nevyplňuje kostěný hlemýžď úplně; odděluje
v celé jeho části s výjimkou hrotu dvě chodbičky - patro předsíňové
a patro bubínkové
-
obě patra jsou vyplněny perilymfou, uprostřed mezi nimi je blanitý
hlemýžď
-
hlemýžď má dva a půl závitu; jeho spodní stěnu tvoří bazální
membrána složená z příčně napjatých vláken nestejné délky, která
se rozkmitávají podle různých kmitočtů
-
na začátku jsou nejkratší vlákna, a proto se zde přijímají vysoké
tóny; hluboké tóny jsou zachycovány až ve vrcholu hlemýždě
-
na bazální membráně jsou umístěny vláskové buňky Cortiho
orgánu - rozprostírají se od vrcholu až k bázi hlemýždě, na
jejich těle začínají vlákna sluchového nervu
-
nad Cortiho ústrojím se volně vznáší krycí membrána
|
)__big.jpg)
