8.4.1. Oční
koule (bulbus
oculi)
-
uložena v očnici v tukové tkáni (ochrana oka před poškozením)
-
v hrotu očnice otvory; tudy vystupuje zrakový nerv a žíly a vstupuje
tepna (přivádí krev pro celé oko) a nervy pro okohybné svaly a pro
další drobné svaly oka
-
má přibližně kulovitý tvar
8.4.1.1. Stěna oční koule
-
třívrstevná
-
vnější vrstvu tvoří bělima a rohovka
-
střední vrstva je cévnatka
-
vnitřní vrstva sítnice
8.4.1.1.1. Bělima (sclera)
-
asi 4/5 povrchu oční koule
-
tuhá bílá vazivová blána (u malých dětí namodralá, ve stáří
nažloutlá od usazených kapének tuku)
-
tloušťka 0,4 - 2 mm
-
do bělimy se upínají okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv
-
vpředu přechází v průhlednou rohovku
-
udržuje tvar oční koule
8.4.1.1.2. Rohovka (cornea)
-
je silná oční čočka s pevným ohniskem
-
představuje 2/3 optické práce oka
-
ve středu oka je silná pouze 0,5 mm, u bělimy má sílu 1 mm
-
na povrchu má epitelovou vrstvu, na ní je jemný slzný povlak (bez slz
by epitel ztratil průhlednost a stal se matným)
-
1/5 povrchu oční koule
-
není prostoupena cévami (=> čirá), je však inervována (hodně otevřených
nervových zakončení => vnímání bolesti)
-
pod rohovkou je přední oční komora
-
z profilu více vyklenutá než bělima
-
nepravidelné zakřivení rohovky způsobuje, že je předmět rozmazaný
(astigmatismus)
8.4.1.1.3. Cévnatka (chorioidea)
-
ve střední vrstvě oka
-
vpředu přechází v řasnaté tělísko a duhovku
-
velké množství cév (zásobují sítnici, výživa oka) a hnědých
pigmentových buněk => hnědočervená barva
-
pigmentová vrstva pohlcuje světelné paprsky a zabraňuje jejich zpětnému
odrazu (zamezuje vzniku rozmazaných obrazů)
Řasnaté
tělísko (corpus
ciliare)
-
val z hladkého svalstva, svými stahy dovedou způsobovat akomodaci čočky
-
na povrchu četné výběžky s tenkými vlákny, na nich je zavěšena
čočka
-
z krve protékající vlásečnicemi se tvoří komorový mok (vznikl z
krevní plazmy)
Duhovka (iris)
-
má tvar mezikruží, uprostřed je kruhovitý otvor - zornice (pupilla,
panenka, zřítelnice)
-
paprsčitě a kruhovitě uspořádané hladké svaly v duhovce způsobují
rozšíření nebo zúžení zornice (tento reflex vyvolán různou intenzitou
světla; centrum zornicového reflexu je ve středním mozku)
-
v duhovce jsou pigmentové buňky (jejich množství a hloubka určují
barvu - při malém množství a hlouběji uloženém pigmentu je modrá
až šedá, větší množství a víc nahoře - zelená, hnědá až tmavohnědá;
při albinismu chybí pigment úplně a duhovkou prosvítá červená barva
cévnatky; u novorozenců se objevuje více pigmentu až po několika měsících,
proto mívají světlé oči)
-
pigmentová vrstva zabraňuje, aby světlo pronikalo jinudy než zornicí
8.4.1.1.4. Sítnice (retina)
-
vlastní světločivný systém oka
-
obraz na sítnici se zobrazuje ostrý, zmenšený, obrácený
-
nejvnitřnější vrstva oční koule pokrývá zadní 2/3 její vnitřní
plochy
-
při prohlížení očním zrcátkem (oftalmoskopem) je vidět tzv. oční
pozadí oranžové až červené barvy, v němž je síť drobných tepen
a žil
-
v místě, kde se spojují vlákna zrakového nervu, je bělavá slepá
skvrna - chybí světločivné buňky => nevzniká obraz
-
asi 4 mm zevně od ní je žlutá
skvrna - místo nejostřejšího vidění, největší koncentrace
čípků
-
při sledování nějakého předmětu se oči pohybují tak, aby se obraz
promítl na žluté skvrně
-
je to jemná několikavrstevná blána
-
neurity poslední vrstvy se sbíhají ke slepé skvrně a vytvářejí
zrakový nerv
-
pod pigmentovou vrstvou smyslové buňky sítnice - tyčinky
a čípky
(= vlastní receptorové buňky pro vnímání světla - fotoreceptory)
-
výběžky těchto světločivých (fotosenzitivních) buněk pojeny s
několika vrstvami nervových buněk
-
tyčinky
-
umožňují vidění za šera a za tmy
-
je jich 130 000 000
-
mnohem citlivější na světlo než čípky, ale nerozlišují barvy
-
uloženy v okrajových částech sítnice, nejsou vůbec ve žluté skvrně
-
činnost tyčinek umožňuje zraková červeň (rhodopsin),
která je v nich uložena
-
rhodopsin vzniká kombinací vitamínu A a bílkoviny opsinu
-
citlivost očí závisí na množství rhodopsinu
-
vlivem světla se rhodopsin rozkládá a vzniká zraková žluť, která
je derivátem vitamínu A
-
tyčinky reagují jen na světlo, když obsahují rhodopsin; jeho úbytek
snižuje citlivost tyčinek na světlo => tyčinky přes den vyřazeny
z funkce
-
ve tmě se rhodopsin znova obnovuje, ale jeho obnova je pomalejší než
štěpení
-
neschopnost adaptace sítnice na změnu světla se nazývá šeroslepost (hemeralopie)
-
člověk s šeroslepostí vidí ve tmě trvale tak, jako zdravý člověk
při přechodu ze světla do tmy, než se dostaví adaptace; vada je způsobena
nedostatkem vitamínu A
-
čípky
-
umožňují rozlišování barev (barevné vidění)
-
jsou soustředěny ve žluté skvrně
-
slouží pro vidění za dne, protože ke svému podráždění potřebují
značné osvětlení
-
je jich 7 000 000
-
rodopsin v čípcích - vitamín A se kombinuje se třemi různými opsiny,
každý ze vzniklých pigmentů je citlivý na jednu ze tří základních
barev spektra - zelenou, červenou a modrou; různým kombinováním těchto
barev vznikají různé barevné vjemy v mozku
-
schopnost rozeznávat barvy = barvocit
-
někteří lidé, zejména muži, trpí dědičnou poruchou barevného
vidění - barvoslepost (daltonismus)
-
nejznámější je částečná barvoslepost, při které je porušeno
vnímání zelené a červené barvy
-
přední oční komora (mezi rohovkou a duhovkou) a zadní oční komora
(mezi duhovkou a čočkou)
-
poměrně malé prostory vyplněné komorovým mokem
-
mezi čočkou a sítnicí poměrně velká dutina, která obsahuje průhledný
rosolovitý sklivec (corpus
vitreum) - zajišťuje pevnost a pružnost oka a zachovává kulovitý
tvar oční koule
8.4.1.3. Optická soustava oka
-
tvoří ji rohovka, komorová voda, čočka a sklivec
-
umožňují ostré zobrazení předmětů
-
největší význam čočka
-
průhledná elastická jemná dvojvypuklá (bikonvexní) spojka
-
tahem závěsných vláken řasnatého tělíska je zplošťována
-
při ochabnutí závěsného aparátu se čočka více vyklene => tím
se zvětší její lomná schopnost (refrakce)
-
optická schopnost čočky se udává v dioptriích
-
funkcí čočky je lámat paprsky tak, aby se sbíhaly na sítnici
-
svým základním tvarem je čočka přizpůsobena ostrému zobrazování
předmětů vzdálenějších víc než pět metrů (při pozorování
bližších předmětů se čočka zakřivuje - akomodace)
-
omezená hranice akomodace => paprsky z předmětu ležícího příliš
blízko nelze na sítnici již soustředit => nevidíme ostře
-
bod ležící nejblíže oku, který ještě můžeme ostře vidět = blízký
bod (punctum proximum)
-
blízký bod v dětství od oka vzdálen asi 8 cm, s postupujícím věkem
čočka ztrácí pružnost a tím i schopnost akomodace => staří lidé
tedy nevidí ostře blízké předměty
-
tato porucha vidění se nazývá stařecká dalekozrakost (presbyopie)
Poruchy lomivosti světla (refrakční
vady)
-
nejběžnější jsou krátkozrakost (myopie) - porucha, při níž člověk
blízké předměty vidí ostřeji, než vzdálené => světelné paprsky
vzdálených předmětů se sbíhají před sítnicí; náprava čočky
rozptylky
-
dalekozrakost (hypermetropie) - porucha, při níž vzdálené předměty
se zobrazují ostřeji, než blízké => vzdálené předměty se zobrazí
na sítnici, blízké by se zobrazily za sítnicí; náprava čočky spojky
-
astigmatismus
- rohovka není souměrně vyklenutá, bývá nepravidelného tvaru =>
paprsky jsou nepravidelně soustřeďovány na sítnici => neostré a deformované
vidění; náprava cylindrické čočky
|
)__big.jpg)
)__big.png)
