Sršeň
Sršeň obecná (Vespa crabro) je největší evropská
sociálně žijící vosa. Její potravou jsou především mouchy a sladké
ovocné šťávy. Dospělý jedinec nespotřebuje všechnu shromážděnou
potravu a s tím, co sám nezkonzumuje, se vrací do hnízda a krmí larvy,
mladé jedince a královnu.
Královna (oplozená samice, která přezimovala) je zakladatelkou
sršní kolonie. Na jaře začne budovat základ hnízda tak, že kusadly
nastrouhá kousky dřeva a smísí je s výměšky svých slinných žláz.
Z této papírovité hmoty buduje kromě ochranného obalu hnízda také
jeho vnitřní buňky, do kterých klade vajíčka, z nichž se líhnou
larvy. Protože je hnízdo zavěšeno a stavěno odshora dolů tak, že
otvory buněk směřují dolů, jsou larvy přilepeny lepkavou hmotou,
aby nevypadly. První dělnice přebírají po vylíhnutí všechny práce,
které dosud vykonávala královna (stavba hnízda, péče o larvy apod.)
a ta pak již jen klade vajíčka.
V době, kdy jsou venkovní teploty vysoké, přinášejí
dělnice do hnízda vodu a zvlhčují tak vnitřní prostory hnízda. Navíc
vířením křídel napomáhají lepšímu proudění vzduchu v hnízdě.
V průměrném hnízdě je pět až sedm plástů (ale
může jich být až 15) s asi 1500 buňkami. Hnízdo mívá elipsoidní
tvar, šířka je kolem 30, délka kolem 60 centimetrů.
Královna po přezimování létá od poloviny dubna do
poloviny července, dělnice létají od července do října a pohlavní
jedinci (ti, kteří zajistí další populace) létají v září. V této
době také dochází ke kopulaci. U oplozené samice se samčí pohlavní
buňky ukládají do zvláštní schránky a uvolňují se až na jaře
při kladení vajíček.
Koncem října dochází k zániku sršní kolonie, protože sršni
nedokáží připravit zásoby, jako včely. Přežívají pouze oplozené
samice, které se ukrývají a přezimují, aby na jaře založily nové
kolonie.
Vzhledem ke složení potravy a s přihlédnutím k neútočnosti
druhu je možné konstatovat, že sršeň má pro člověka pozitivní
význam.
Protože se jedná o velký druh, který je spojen s nepravdivými
zprávami o velké účinnosti jejich jedu, přetrvává u řady lidí
neopodstatněný strach ze sršňů. Pokud však letícího sršně nebudeme
dráždit rychlými pohyby a dáme mu možnost v klidu odlétnout, nemusíme
mít ze sršňů obavy.
Petr Záruba
Říká se, že sedm sršních žihadel zabije koně a
tři stačí na člověka. Co je na tom pravdy?
Naprostý nesmysl, tvrdí znalci. Sršeň obecná (Vespa
crabro) je ve skutečnosti mírumilovná, inteligentní a prakticky neškodná.
Na rozdíl od včel ji nedráždí pach parfému nebo potu ani dusné ovzduší
před bouřkou a neprovádí nálety na zmrzlinu nebo švestkové koláče,
které máte v ruce. Podle výsledků výzkumů má včelka Mája a její
družky pět až padesátkrát více jedu než jejich velcí příbuzní
- sršně - a navíc jsou útočné látky včel až patnáctkrát účinnější.
Znamená to, že včelí bodnutí může být výrazně nebezpečnější
než sršní. V učebnici toxikologie autorů Marquardta a Schäfera se
uvádí, že smrtelnou dávku pro člověka představují ne tři, ale
několik tisíc sršních žihadel. Vážné problémy nebo dokonce úmrtí
mohou nastat pouze u přecitlivělých osob trpících alergií. Kdo netrpí
alergií, nemusí mít z útoku sršní žádný strach.
V sršním hnízdě je pouze několik set dělnic. Při
ohrožení vylétá maximálně padesát až osmdesát jedinců a jen každý
pátý skutečně bodne. Mnohonásobné bodnutí může samozřejmě způsobit
otoky, případně jiné potíže a nebezpečné je také bodnutí do úst
nebo do jícnu. Sršně ovšem dokážou jed vystřikovat až na vzdálenost
40 centimetrů a mohou při tom zasáhnout oči útočníka. Zásah sice
nemůže zavinit oslepnutí, ale působí jako účinný slzný plyn. Někdy
je provázen pocity zimnice a třesavky. Příznaky ale zpravidla odezní
během půl hodiny.
Sršně nemají rády prudké otřesy kolem hnízda, manipulace
u výletového otvoru a přehrazení příletové dráhy. Podrážděně
reagují také na zvuk motorové sekačky, malého traktůrku a podobných
mechanismů. Podobně jako vosy mohou bodnout opakovaně. Jejich žihadla
neslouží prvotně k obraně, ale k lovu. Dělnice musí pravidelně zásobovat
potravou larvy zavěšené v jednotlivých buňkách hlavou dolů. Denně
to představuje tisíce kusů much a dalšího škodlivého hmyzu.
Řada lidí se snaží tomuto ohroženému a chráněnému
druhu hmyzu aktivně pomáhat. Lékař Elmar Billig z německého Neu-Isenburgu
se ve své vedlejší činnosti specializoval na přemísťování sršních
a vosích hnízd z obytných domů a jiných nevhodných stanovišť. Jeho
firma Hymo-Tec právě provedla tisící přesun sršního hnízda do nového
prostoru. Bývá to místo ve vrcholku stromu v okolních lesích. Za celou
tu dobu dostal Billig jediné sršní žihadlo.