Převzato z http://www.msu.cas.cz/masaryk.htm

Vybraná místa z Masarykova spisu

Sebevražda
hromadným jevem společenským moderní osvěty


Úvodní poznámka

Rostoucí sebevražednost jako společenský jev představovala pro Masaryka jedno z nejvýmluvnějších svědectví o “krizi moderního člověka”, byla mu výhružným znamením civilizačních neduhů soudobé společnosti – či viděna prizmatem Masarykovy víry ve společenský, především mravní pokrok – jevila se mu jako krizový symptom “doby přechodné”.

Problém sebevraždy jako výraz lidského zoufalství a ztráty smyslu života připoutal Masarykovu pozornost již v dětství. Sebevražda mladého vesničana, spáchaná nedaleko obydlí jeho rodičů, zapůsobila na Masaryka jako otřesné svědectví o násilném ukončení lidského života vlastní rukou a vedla jej postupně k zamýšlení o vratkosti životních hodnot člověka zbaveného opory v náboženské víře. Později spolu s prohlubujícím se vzděláním a rozšířením intelektuálního obzoru nabyla sebevražda pro Masaryka významu sociologicky a eticky vysoce signifikantního sociálního jevu indikujícího krizové stavy lidského společenství.

O společenském jevu sebevražednosti Masaryk přednášel ve Slovanské besedě ve Vídni ještě jako univerzitní student v zimním období 1875-76. Sebevražednost z hlediska sociologického stala se tématem jeho přednášek pro Filozofickou společnost v prosinci 1876 v době jeho postgraduálního studia na lipské univerzitě. O rok později píše o sebevražednosti jako o “neblahém jevu civilizačním” ve své stati O pokroku, vývoji a osvětě a v článku Něco o samovraždě ve vojště (in: T. G. Masaryk, Juvenilie, studie a stati 1876-1881, Spisy TGM, sv. 16; Praha 1993). A konečně problém sebevraždy se stává předmětem jeho sociologických analýz a etického hodnocení v jeho habilitační práci Der Selbstmord als sociale Massenescheinung der Gegenwart (Sebevražda jako společenský masový jev přítomnosti), kterou předložil akademickému senátu vídeňské univerzity v listopadu 1878.

Na knižním vydání sebevraždy Masaryk pracoval v roce 1880. Kniha vyšla pod názvem Der Selbstmord als sociale Massenerscheinung der modernen Civilisation ve Vídni roku 1881. Český překlad spisu, o němž Masaryk uvažoval již v době své práce na německém textu, vyšel až v roce 1904 v nakladatelství Jana Laichtera v Praze. Druhé české vydání uskutečnilo nakladatelství Čin v Praze roku 1926, třetí –totéž nakladatelství v roce 1930. V roce 1970 vyšel v USA anglický překlad tohoto Masarykova spisu, pořízený z německého originálu. Druhé německé vydání Sebevraždy uskutečnilo v roce 1982 německé nakladatelství Philosophia; Verlag – München – Wien.

Vybraná místa z tohoto Masarykova díla zde přejímáme z jeho čtvrtého českého vydání, jež bylo zpracováno podle nových zásad platných pro novou edici Masarykových spisů a vyšlo jako první svazek Spisů TGM, vydaný Ústavem T. G. M. v Praze 1998.

V Sebevraždě, v tomto svém prvním samostatně knižně vydaném díle, nastínil Masaryk spolu s analýzou společenského jevu sebevražednosti i svoje základní světonázorové krédo, jež v dalších svých spisech dále rozvíjel a rozšiřoval novými poznatky (problémy vědy a víry, humanitní ideál a české dějiny, role mýtu a rozumového poznání, filozofie demokracie a poslání demokracie v moderních dějinách, dějinná role a poslání malých národů atd. - to vše v souvislosti s konkrétními naléhavými úkoly doby), aniž by na jeho vlastním filozofickém základu, navzdory převratným událostem, jichž se sám účastnil jako spolutvůrce nových dějin, cokoliv měnil.

Problém sebevraždy jako sociologický fenomén nepřestal vydáním spisu Sebevražda poutat Masarykovu pozornost. Literaturu věnovanou této problematice Masaryk sledoval po celý svůj vědecky a politicky aktivní život, tedy téměř až do svého skonu v roce 1937. Problém sebevražednosti jako sociologická a etická otázka probleskuje v řadě Masarykových spisů, nejčastěji v souvislosti s jeho kritikou “upřílišněného subjektivismu” a jeho amorálních důsledků. V této souvislosti se Masaryk dotýká problémů sebevraždy i ve svém posledním velkém spise, ve Světové revoluci.

Při výběru vhodných míst z Masarykova spisu Sebevražda směřovala naše snaha k tomu, aby si čtenář předloženého textu utvořil alespoň hrubou představu nejen o Masarykově metodě zkoumání a výkladu, ale i o pilířích jeho světového názoru, o základní filozofické pozici, kterou Masaryk hájil, novými poznatky upevňoval a rozšiřoval, alenikdy po celý svůj život neopustil.



3/8/2001
Prof. J. Srovnal, MSÚ AV ČR