Prohlášení nezávislosti československého národa zatímní vládou československou
osmnáctého října MDCCCCXVIII

Prohlášení nezávislosti
československého národa
zatímní vládou československou

V této vážné chvíli,
kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých vojsk a zabránili rozdělení Rakouska--Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalizaci říše a autonomii nespokojeným národům podrobeným jejich vládě, my,

československá národní rada,

uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého státu a národa, v plném souhlasu s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6. ledna 1918, a vědomi si toho, že federalizace a ještě méně autonomie nic neznamenají pod habsburskou dynastií, činíme a prohlašujeme toto naše

prohlášení nezávislosti.

Činíme je ve víře, že žádný národ nemá býti násilím udržován pod svrchovaností, které neuznává, a jsouce si vědomi a pevně přesvědčeni, že se náš národ nemůže volně vyvíjeti v habsburské lži-federaci, která není než novou formou odnárodňujícího útisku, pod nímž jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, že svoboda jest prvním předpokladem federalizace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, shledají-li to potřebným.

Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem již od sedmého století a roku 1526, jako samostatný stát sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a s Uhrami v obranný svaz proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně vsahujíce v naše práva a znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou byli přísahali zachovávati, a my proto odpíráme zůstati déle součástkou Rakouska-Uherska v jakékoli formě.

Požadujeme pro Čechy právo, aby byli spojeni se svými slovenskými bratry ze Slovenska, kdysi součástky našeho národního státu, odtržené později od našeho národního těla a před 50 lety vtělené v uherský stát Maďarů, kteří nevylíčitelným násilím a krutým útiskem podrobených plemen pozbyli veškerého mravního a lidského práva vládnouti komukoliv, kromě sobě samým.

Svět zná dějiny našeho zápasu proti habsburskému útisku, zesílenému a v systém uvedenému dualistickým Vyrovnáním rakousko-uherským z roku 1867. Tento dualismus jest toliko nestoudnou organizací hrubé síly a vykořisťování většiny menšinou; je to politický úklad Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu národu, stejně jako proti jiným, slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná spravedlnost našich nároků, kterých Habsburkové sami neodvážili se popírati. František Josef nejslavnostnějším způsobem opětovně uznal svrchovaná práva našeho národa. Němci a Maďaři postavili se na odpor tomuto uznání; Rakousko-Uhersko, sklánějíc se před Pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho předvoj na východě vyvolalo poslední balkánský konflikt stejně jako nynější světovou válku, kterou Habsburkové počali sami bez souhlasu zástupců lidu.

Nemůžeme a nechceme nadále žíti pod přímou či nepřímou vládou těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli býti vrahy Ruska a Rumunska, jsou vrahy desetitisíců občanů a vojínů naší krve a spoluviníky bezpočetných nepopsatelných zločinů proti člověčenstvu, spáchaných v této válce těmito dvěma degenerovanými a neodpovědnými dynastiemi. Nechceme zůstati součástkou státu, který nemá existenčního oprávnění a který, odpíraje přijmouti základní zásady moderní organizace světa, zůstává toliko umělým, nemorálním politickým útvarem, překážejícím každému hnutí, jež směřuje k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatížená nesmírným dědictvím chyb a zločinů, je stálou hrozbou světovému míru a my považujeme za svoji povinnost k lidstvu a civilizaci přispěti k jejímu pádu a zničení.

Odmítáme svatokrádežné tvrzení, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu božského; odpíráme uznati božské právo králů. Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a týmž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ, a upíráme jí veškerá práva vládnouti Československé zemi, která, to zde a nyní prohlašujeme, bude od nynějška svobodným a nezávislým národem a státem.

Přijímáme ideály moderní demokracie a zůstaneme jim věrni, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak je vyložil prezident Wilson: zásady osvobozeného lidstva, skutečné rovnosti národů, a zásadu, že vlády odvozují všecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto zásady, vyjádřené v americké Deklaraci nezávislosti, v projevech Lincolnových a v Prohlášení práv člověka a občana. Za tyto zásady krvácel národ náš před pěti sty lety v slavných bojích husitských, za tytéž zásady krvácí náš národ po boku spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.

Načrtneme jen hlavní zásady ústavy československého státu; konečné rozhodnutí o celém státním zřízení připadne zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného národa.

Československý stát bude republikou.

Ve stálém úsilí o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církve budou odloučeny od státu.

Naše demokracie bude spočívat na všeobecném tajném právu hlasovacím; ženy budou postaveny na roveň mužům politicky, sociálně a kulturně. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením: národní menšiny budou požívati rovných práv. Vláda bude parlamentární a bude uznávati zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko nahrazeno bude milicí.

Československý stát provede pronikavé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vykoupeny pro vnitřní kolonizaci; výsady šlechtické budou zrušeny. Národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského; dluhy za tuto válku ponecháme těm, kdo je nadělali.

Ve své zahraniční politice přijme československý stát svoji plnou část odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí se zásadou, že veškeré úmluvy a smlouvy mají býti uzavírány odkrytě a poctivě, bez tajné diplomacie.

Naše ústava postará se o řádnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství.

Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je zničen demokracie je vítězná; na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty posloužily vítězství světla vytoužený věk lidstva vzchází.

věříme v demokracii, věříme ve svobodu -
a ve svobodu vždy větší a větší

Dáno v Paříži dne 18. října 1918.  
Profesor T. G. Masaryk
předseda vlády a ministr financí

Generál Dr. Milan R. Štefánik
ministr národní obrany

Dr. Edvard Beneš
ministr zahraničních věcí a vnitra