Převzato z http://www.slovnik.cz/docs/masaryk.htm

JAN HERBEN - T. G. MASARYK život a dílo presidenta osvoboditele


Výtah ze čtvrtého vydání duben 1938 - 778 svazek edice Nové cíle Nakladatelství Sfinx B. Janda Praha. Výtah uspořádal Milan Krčmář

Tomáš Masaryk se narodil v Hodoníně 7. března 1850. Otec, uherský Slovák, sloužící ve dvoře císařského panství, matka, rodem Terezie Kropáčková pocházela z tehdy poněmčených Hustopečí, její rodiče přišli z Hané.

Dvacet let po smrti Karla Havlíčka, chystal se na spisovatelskou dráhu, 25-tiletý Masaryk s vysokoškolským studiem a s krédem: "Vědění jest moc. Pravdou k právu. Nic není velké, co není pravdivé".

25. srpna 1875 vypsal svůj dosavadní vývoj (curriculum vitae) do žádosti na universitní úřad ve Vídni, ke zkouškám na filosofický doktorát. Na doktora filosofie byl povýšen 10 března 1876. "Jaká je podstata duše u Platona" byla prací k rigorosu.

Na podzim 1876 pokračoval ve vědeckých studiích na universitě v Lipsku v rámci vychovatelské úlohy. Tam, v penzionu kde bydlil, poznal při četbě Byrona, Milla "O poddanství žen" a Buckleye "Dějiny civilizace v Anglii", Charlottu Garrique z Brooklynu, studentku lipské konservatoře-obor hudba a zasnoubil se sní než odjela do Ameriky. Svatbu v Americe se konala 15. března 1878. V roce 79 se narodila dcera Alice, v roce 80 syn Herbert.

14. listopadu 1878 Masaryk podal habilitační spis "Sebevražda hromadným zjevem společenským přítomnosti", vydán 1881 u Konegena. Spis založil Masarykovi vědeckou pověst.

16. října 1882 měl profesor Masaryk první přednášku na české universitě v Praze. Vyšla tiskem "Počet pravděpodobnosti a Humova skepse". Další přednášky "O praktické filosofii" s vyzýváním studentů: "Já bych rád, aby mládež nepřijímala nic slepě, ale studovala a dělala si samostatný úsudek. " Jeden z žáků později napsal: "Masaryk je právě nejenom učenec, on je i umělec a pedagog, který stojí na výši své doby a je si vědom velikého a těžkého svého údělu: formovat lidi a jejích duši. Vidí život v celé jeho plnosti, složitosti a tíze, a proto mu filosofie nebyla jen školním předmětem, nýbrž výrazem a klíčem života, život sám".

15. listopadu 1882 přednášel v sále české techniky na téma: Blaise Pascal, jeho život a filosofie s převažující otázkou náboženskou. Následovalo nesčetně přednášek mimo síně universitní.

15. října 1883 vyšlo prvé číslo kritického listu vědeckého Athenaeum, založené Masarykem s obory filosofie, psychologie, politika, náboženství, dějiny kulturní, sociologie, etika a estetika.

1884 - v květnu spis "Theorie dějin dle zásad T. H. Buckle" - rozbor spisu anglického myslitele "O dějinách vzdělanosti v Anglii" a téhož roku v Lumíru i samostatném otisku: "O studiu děl básnických"- návod k tomu, jak čísti básníky.

1885 - vyšly dvě knihy Masarykovy: "Základové konkrétné logiky" - vyložen princip pozdějšího Masarykova směru - realismu a "Slovanské studie, slavjanofilství Ivana Vasiljeviče Kirějevského." Knižně vyšly až 1889. -koncem roku vyšel článek universitního profesora Jana Gebauera o Rukopisech zelenohorském a královédvorském jako pokračování sporu o pravosti z r. 1857, 1877 a 1879. Článek byl napaden Martinem Hattalou profesorem slavistiky na pražské universitě 16. ledna 1886 v Národních listech méně vědecky ale více vlastenecky. Začal boj, jehož vůdcem na straně vědy a pravdy se stal Masaryk. Boj rukopisný byl mu příznakem celého našeho přerodu, počátkem nové doby. Masaryk přispěl k popravě obou rukopisů estetickým a sociologickým rozborem. Šlo mu o mravní stránku a očištění národa. Česká universita vybojovala za boje svobodu slova vědě. Boj byl i politickým mezníkem, začala se objevovat třetí strana - pozdější lidová (pokroková).

20. prosince 1886 začal vycházet čtrnáctideník Čas založený společností Masarykových stoupenců, kteří se našli v době rukopisného boje s názvem Unterhaus při Athenaeu v čele s Janem Herbenem proti spol. profesorské a vědecké s názvem Oberhaus-Athenčíci. Národní listy Unterhaus nazvaly Maffia. Článek "Naše dvě otázky" v prvním čísle Času s kritikou naší národní a kulturní malomoci od H. G. Schauera byl společností vlasteneckou připsán Masarykovi neprávem. Masaryk o založení Času nevěděl a s 1. číslem byl nespokojen.

Roku 1887 byl Masaryk spolupracovníkem Času.

1887 a 1888 - dvě cesty Masaryka do Ruska, zájem o Lva Tolstého a jeho náboženské obrácení.

3. května 1889 vyšel časopis českého studenstva s pečetí masarykovských myšlenek s článkem Masarykovým "O úkolech českého studentstva" v druhém čísle a je otištěn v knize "Naše nynější krise". Převzal názor z Cicera - De re publika, stát (res publika) znamená národ (res populi). Národ je sdružení lidí, spojené souhlasným právem a společným prospěchem.

1889 - podstatná účast Masaryka ve spolku pro postavení Husova pomníku v Praze včetně autorství žádosti k obci pražské o místo. -Kaizl, Kramář, Masaryk utvořili důvěrnou společnost, odkoupením převzali čtrnáctideník Čas se změnou na týdeník a vystoupili na veřejnost.

1890 - vytištěn Rámcový program strany lidové se šestero podmínkami předloženými straně staročeské. Následoval v Čase uveřejněný Návrh programu lidového, který byl vzat za základ dohody s mladočechy - 26. listopadu 1890 (Grégr s Masarykem).

2. a 4. března 1891 ve volbách do říšské rady zvolen Masaryk ve skupině pošumavských měst.

26. června 1891 v parlamentu při položce Veřejná bezpečnost mluvil Masaryk o sociální otázce, 30. června o nedostatcích rakouského středního školství, 30. října naléhal na reformu středního školství s potřebou studia žen. Svůj politický program vyložil svým voličům ve Strakonicích ke konci prázdnin roku 91.

25. ledna 1892 mluvil na říšské radě o reformě právnických studií a o úkolech moderního práva a státu včetně sociální otázky, 7. dubna zasáhl do rozpočtové debaty na českém sněmu. Významná byla i jeho řeč 6. června 1982 v Brně na sjezdu na Moravě založené lidové strany. Před prázdninami pronesl na říšské radě řeč o potřebě druhé české university, 19. října ostře odsoudil zlořády v okupovaných zemích jako na příklad v Bosně.

18. listopadu 1892 na říšském sněmu v rámci rozpočtové debaty při tlumočení nespokojenosti českého národa českými poslanci, Masaryk završil bouři ve sněmovně klidným vyložením evropského i světového postavení českého národa s vyjádřením požadavku na celé a dokonalé žití národní s českým státním právem. Vyvolal bouři rozčiléní a urážku od poslance Mengera. V následně vyžádaném kárném řízení si Menger vysloužil udělení důtky (TGM: Naše revoluce VII/1931- str. 32-58, 170-193).

1893 - počátkem února na říšské radě vystoupil Masaryk proti klerikálním snahám o konfesionální školu a při projednávání finančního zákona pro českou otázku a pro spravedlivý zákon menšinový. Opětovně v debatách a interpelacích mluvil o zbědovaných poměrech v Bosně a Hercegovině. V červnové delegaci ve Vídni mluvil i Masaryk za české delegáty, kde následně císař urazil české delegáty a tím i všechen český lid. Po červencové aféře Šromotově proti Grégrovi s obviněním Masaryka a po vyhlášení vyjímečného stavu v Čechách (omladina) složil Masaryk v září mandát říšský i sněmovní v důsledku vyvrcholení dlouhodobých názorových rozporů s radikální částí mladočechů.

Říjen 1893 - Po zániku Athenaea stal se Masaryk redaktorem a řídícím duchem nově založené revue Nová doba s rozsáhlou "Slovanskou studií" a v druhém ročníku studie "Časové směry a tužby" s myšlenkou, že také filosofie a věda jsou národní. Ze studií v Naší době a z universitních přednášek vzniklo rychle za sebou patero knih:

1895 - vydány: ČESKÁ OTÁZKA, NAŠE NYNĚJŠÍ KRISE, JAN HUS

1896 - vydána kniha KAREL HAVLÍČEK

1898 - vydána kniha OTÁZKA SOCIÁLNÍ, všechny s názory filosofickými, náboženskými a o svém učení o poslání českého národa v Evropě. O náboženství a vědě soudil: "Já nevěřím slepě, pro mne je učení o Bohu vědeckou hypotésou a proto můj Bůh je jiný než bůh theologie. V té je zjevený bůh, takového boha není. Pro mne je hypotesa, že je osobní bytost. Co vlastně je, musím říci, že nevím, ale žádný neví, co je ta věčná síla. Kdo nevěří v boha zjeveného v bibli, nevěří ani v zázraky a tedy nevěří ani v božství Kristovo. Člověk náboženský podle náboženství církevního pojímá svět a jeho vývoj jako zázrak, věří v zázraky, čeká zázraky, modlí se o zázraky. Ve své tísni se modlí o zázrak, o pomoc zázračnou. Naproti tomu věda nepřijímá zázraků, je přesvědčena, že celý svět, příroda, společnost, historie je řízena zákonem, že je tu pevný řád, který se nedá prolomiti přáním jednotlivcovým. Ten si přeje to, druhý ono, každý skoro něco jiného a opak toho, co si přeje druhý. A svět jde svým věčným řádem dál. Věda má za úkol pochopiti jej, pochopiti zákon společenského vývoje a podle toho zaříditi naše jednání a konání. Proti zázračnosti je znakem člověka vědeckého - pracovitost. Pracovitost je víc nežli práce, je to zvláštnost a vlastnost charakteru, že člověk tu práci má do jisté míry rád, že je přesvědčen, že bez práce nelze očekávati žádné spásy. " O náboženství dále: "Náboženství není teorie, nýbrž praxe. Každý musí myslit a také náboženský člověk musí myslit. Náboženství je to, čemu říkám vnitřní život, ale ne věda a filosofie. Já připouštím, že je také filosofie praktická. Avšak ani mravouka nedovede nahradit náboženství. Filosofie a vědecká mravouka mohou nahradit theologii, ale ten náboženský, vniterný život - to je něco jiného než theologie. Proto věda a filosofie podle mého vědeckého přesvědčení nikdy nenahradí náboženství. " K otázkám po smyslu života jenotlivcova, stejně platily o národu. V předmluvě k České otázce řekl, co českou otázkou rozumí: "České otázky nepojímám tu ve smysle politickém, ve smysle politické praxe, nýbrž rozumím tím sociologický rozbor všech těch záhad, které se vnucují tomu, kdo postihnout chce smysl české historie, kdo poznat chce, čím jakožto zvláštní národ kulturně žijeme, co chceme, co doufáme. " Dále pak: "Národnost není jen v jazyce, ale je v státě a politice, v hospodaření a sociálním usilování v mravnosti a zbožnosti, ve vědě, filosofii a umění. Proto náš moderní program národnostní velí nám obrodně pracovat koncentricky ve všech směrech a ve všech najednou: rozdělit tedy národní práci, sebrat v jedno... Jak by bylo v Čechách jinak, kdyby v každé vísce byl aspoň jeden člověk, který by procítil celý problém českého národa a působil třeba v tichosti k velikému cíli."

1890 - 1898 období styků se Slováky, od hovorů v bytě ve Školské ulici (Vavro Šrobár a další) , slovenští studenti na Masarykových přednáškách, seznámení s Českou otázkou, Naší nynější krisí i s revuí Nová doba, setkání s martinskou společností v rámci oslav Kollárových stých narozenin v Bystričce roku 1893, seznámení a roztržka se Svetozárem Hurbanem Vajanským pro Masarykův článek v Času o sporu rusko-polském a jeho nesouhlasu s brutálními opatřeními ruské vlády proti Polákům a Vajanského zanevření na Čechy pro příklon k realismu, jehož byl Masaryk tvůrcem až po obrat na sklonku 90 let se zrodem měsíčníku Hlas a slovenských realistů. Setkání slovenské studující mládeže s Masarykem v Bystričce během martinských slavností roku 1897 vyšlo z potřeby znát jeho názory o založení slovenského měsíčníku a rady Masarykovy s nešovinistickým názorem o lásce k národu (povinni jste milovat svůj národ, ale cizí nemusíte nenávidět) atp je překvapovali. l. 7. 1898 vyšel Hlas a to dle slov Šrobárových byly počátky slovenského obrození a tímto rokem se začala na Slovensku aktivita politická i kulturní. Toto hnutí v mládeži vedlo k prohlášení svatomikulášskému l. 5. 1918 a k slovenské deklaraci svatomartinské z 30. října 1918.

Leden 1897 - Masaryk jmenován řádným profesorem s ročním platem 2480 zlatých s ročním zpožděním oproti nástupnímu ujednání a následně po žádosti 15. září 1899 i přídavek 1000 zl. ročně s následnou nechutnou protimasarykovskou kampaní v tisku se snahou diskreditovat Masaryka v očích národa.

29. března 1899 - objevena v lese u Polné směrem na Malou Věžnici mrtvola dívky Anežky Hrůzové z M. Věžnice, pohřešované několik dní se známkami zavraždění. Podezřelým se stal Leopold Hilsner - toulavý žid z Moravy, údajně viděný se společníky v blízkosti nálezu mrtvoly. Souzen byl kutnohorskou porotou od 12. do 16. 9. 1899, uznán za úkladného vraha a odsouzen k smrti provazem bez přímých důkazů. Čas, jediný z českých časopisů se ozval proti rozsudku 23. 9. Masaryk později po rozsudku byl s případem seznámen a v soukromém dopise do Vídně odmítl rituální pověru a postavil se proti antisemitismu se souhlasem k jeho uveřejnění (vyšel v Neue Freie Presse). Následovaly výtky, útoky, podezírání o uplacení židy. Napsal článek pro Naši dobu, který pro bouři proti Masarykovi nebyl otištěn. Pod názvem "Nutnost revidovati proces polenský?" byl otištěn 6. 11. v Čase ale též téhož dne konfiskován. Vyšel až po interpelaci poslance Kronawettera na říšské radě. České studentstvo s klerikálními vůdci rozhodlo se Masaryka při přednášce praktické filosofie vypískat. V Klementinu bez možnosti mluvit psal své prohlášení křídou na tabuli s replikami. Opustil sál a přerušil přednášky do 27. 11. Ohlas událostí byl v zahraničí. Bolela ho zbabělost studentů i jejich učitelů a zejména samé university, která neučinila nejmenšího projevu. Finále Hilsneriády bylo v r. 1914.

Konec století - profesor Masaryk byl nejosamocenější muž v české veřejnosti. Na otázku: Jak snášíte ta všecka příkoří? odpověděl "jako když prší, to jest roztáhne se deštník." Holandský básník-filosof Van Eeden nazývá takové muže královskými "Královský člověk miluje odpor, neboť odpor buď posílí jeho pravdu nebo ji osvobodí od lži."

31. března 1900 - ustavující sjezd strany lidové se slovy Masaryka: "Takový program, to říkáme směle, má jen jedna strana naše.... Dovoláváme se především práva tak zv. přirozeného a jím dáváme obsah právu historickému.... A proto nejsme již strana ani staročeská, ani mladočeská, ale strana česká a lidová. Metodou naší je realism důsledně prováděný také v politice, osvědčené heslo realismu vědeckého a literárního: pravda musí se stát vůdčím pravidlem všeho našeho konání veřejného- doma, uvnitř, mezi sebou i na venek, vůči i proti odpůrcům všem: pravdou právo a tudíž stále vpřed!" Ve straně se shromáždila elita inteligence. Masaryk byl autorem 1. kapitoly Všeobecný program politický: " ... aby hesla programová byla výrazem myšlenkového směru a výchovy, aby ideály a požadavky národní byly spjaty v logický celek, aby program byl proniknut českým myšlením, aby českost programu hověla duchu národnímu jak jej poznáváme z minulosti a jak jej určuje přítomné postavení mezi národy".

1900 - V knihovničce Času vyšla brožura: "Právo přirozené a historické" v autorství Masaryka. "... Vidím v tom, řekl bych, naši čestnou úlohu umluvit s Němci úplně čestný smír, abychom každý mohl pracovati pro svůj národ klidněji."

1901 - 1907 V tomto období se stal Masaryk živým svědomím národa tím, že se věnoval žurnalistice a přednáškám mezi lidem. Nejprudčeji se zabral do náboženské otázky.

2. listopadu 1901 v Času napsal "Otevřený list urozenému pánu, panu baronovi dr. F. L. Riegrovi v Praze", po interviewu Riegra klerikálnímu časopisu Rozkvět na podkladě nečestných informací na adresu Masarykovu.

1901 - vydává Masaryk "Ideály humanitní" a velimskou přednášku z 23. 6. 1901 konanou po schůzi lidové strany po návštěvě císaře Františka Josefa I. v Praze "Naše politická situace".

Léto 1902 - Masaryk přednášel v Chicagu na pozvání fondu pro kursy o slovanských národech při chicagské universitě a byl jmenován čestným doktorem university.

1903 - vydává Masaryk spisy "Desorganizace mladočeské strany" a "Organisujme se ku práci".

1904 - vydává Masaryk spisy "V boji o náboženství" a "O svobodě náboženské a volnosti přesvědčení".

1905 - vydává "Přehled nejnovější filosofie náboženství" a "Národnostní filosofie doby novější".

1906 - po konfliktu s katechety vydává knížku "Zrcadlo katechetům" a po hradeckém náboženském hádání vydává knížku "Inteligence a náboženství". Dále vydává politickou brožuru "Politická situace, poznámky ku Poznámkám dra Kramáře". - reforma volebního zákona a rozpuštění říšské rady

14. května 1907 ve volbách do říšské rady kandidoval Masaryk ve skupině valašských měst a v užších volbách 23. května byl zvolen poslancem na říšskou radu podruhé za svou stranu lidovou. Úsudek účastníka voleb: " ... V tom je náš lid - nedůvěřivý vůči každému cizinci a zaujatý proti inteligenci – pronikavým pozorovatelem a nevěří pánům, kteří nechodí mezi lid, až když něco od něho chtějí. " Dokázal bez úmyslu a snahy získat si souhlas a přízeň, porazit mohutnou, bezohlednou a ničeho se neštítící organizaci far s živnostenským kandidátem moravského hnutí. V jejich agitaci byl označován za Němce, žida a neznaboha.

V první volbě získal Masaryk 2360 hlasů oproti 3140 živnostníkovým, v užší volbě vyšel Masaryk vítězně se 4136 hlasy proti 3306 protivníka. Většina sociálních demokratů dala hlasy Masarykovi. V každém ze 13 valašských měst vystoupil ve volební kampani po dvakráte s objasněním nejdůležitějších otázek časových a ostatek nechal osudu. Dělal i s voliči politiku čestnou, programovou, při kandidování nic nesliboval a k ničemu se nezavazoval. Po několikery prázdniny bydlel mezi svými voliči i s rodinou. Arcibiskupství se po volbách dlouho valašskému obyvatelstvu mstilo za volbu Masaryka.

1907 - před svoláním říšské rady přednáší Masaryk v Chicagu o náboženství, Havlíčkovi pro svobodomyslné české krajany a byl i účastníkem náboženského kongresu v Bostonu. V Chicagu vyšly téhož roku jeho přednášky.

22. listopadu 1907 podal pilný návrh říšské radě, žádající od vlády záruky pro svobodu vědy a universit proti útoku klerikální politiky na dobytí universit, který našel slyšení včetně vládního prohlášení.

4. června 1908 - ve Wahrmundově aféře pronesl řeč na téma věda a náboženství, církevní a moderní světový názor.

1908 - 09 - Politika císaře Františka Josefa I. - udržovati nepřátelství mezi Čechy a Němci, Charváty a Madäry, Italy a Jihoslovany k zabránění zvrácení dinastické macchiavelistické politiky s plánem monarchie spojit všechny Jihoslovany pod habsburským žezlem a přípravou války proti Srbsku. Oslabit sympatie Charvátů k Srbům politikou hrůzovlády.

Červenec 1908 - v Pešti vydal Jiří Nastič, koupený rakouskou vládou jako provokatér v Srbsku "odhalující" spiknutí s obviněním 53 nevinných lidí, pro které bylo baronem Rauchem, maďarským bánem v Charvátsku, postaveno v Záhřebu v roce 1909 53 šibenic. Masaryk zajel do Záhřebu a několik dní přelíčení pozoroval. V Bělehradu a jiných městech si opatřil materiály pro pilný návrh říšské radě o procesu, předložený a vyložený sněmovně i zahraniční veřejnosti. Výsledkem bylo přes odsouzení obžalovaných, že vyšší instance na rozkaz z Vídně rozsudek zrušila. Masaryk donutil i Nastiče k přiznání, že byl zaplacen knížetem Nikolou, černohorským knížetem.

Prosinec 1909 - vídeňský proces s dr. Friedjungem, dvorním historikem rakouským (dříve Velkoněmec řádu Schônererova) , kdy v pozadí Masaryk stál a řídil postup i taktiku žalobců. Šlo o evropský skandál zahraniční rakouské politiky. Obžalovaným předložené dokumenty, obviňující řadu Srbů ze spiknutí proti Rakousku - Uhersku, byly podvrhy, které měly pohnout císaře a generální štáb k přepadení Srbska s ospravedlněním před světem. Císař ukončil skandál zastavením přelíčení s tím, že obžalovaný odvolal a žalobci se spokojili. Původce podvrhů - Srbský agent Vasič byl odsouzen v Bělehradě do káznice v tajném procesu v prosinci 1910 jako dohra soustavy hanebností rakouské diplomacie řízené ministrem zahraničí hrabětem Aehrenthalem se snahou ospravedlnit dřívější aneksi Bosny a Hercegoviny. Masaryk se po procesech stal miláčkem Jihoslovanů a ochráncem pravdy a poctivosti v celé Evropě.

1910 - 1911 - souboj mezi Masarykem a Aehrenthalem v rakouských delegacích skončil porážkou Aehrentálovou a odvoláním z funkce v únoru 1912. Prožitými zkušenostmi Masaryk nabyl přesvědčení o neudržitelnosti Rakouska - Uherska. Na otázku, jaký je jeho dojem z Rakouska odpověděl zlostně: "Položit pod Rakousko dynamitovou patronu a vyhodit je do povětří. Nic jiného nezasluhuje."

Červen 1911 - vypsány nové volby do říšské rady po nepředvídaném jejím rozpuštění. Masaryk uhájil svůj mandát, ale zůstal v radě sám po nezvolení prof. Drtiny v Hradci Králové. Po vyčerpání prací a volební kampaní onemocněl s doléčením v Itálii na Capri, kde se stýkal s M. Gorkým.

1912 - válka na Balkáně Srbsko - Turecká. Masaryk spěchá do Bělehradu v prosinci aby pozoroval Srbsko a české lékaře. - vznikl první literární boj o Masarykovu filosofii dějin s prof. Pekařem, který prohlásil nacionalismus za vůdčí ideu našich dějin oproti Palackého a Masarykově humanitě. Masaryk vydal jako odpověď na Pekařovu kritiku spisek "Palackého idea národa českého." Pronesl též dvě úvahy o časových věcech "Demokratism v politice" a "Nesnáze demokracie."

11. dubna 1913 - Na schůzi Politického klubu strany pokrokové s přípravou doplňovacích voleb do sboru obecních starších pronesl Masaryk: "Nebát se (politicky) a nekrást (hospodářsky) , jiného programu ani míti nemůžeme." Na jiné schůzi u Helmů pokračoval v útocích na pražské obecní hospodářství "... Hle, na pražské radnici je asi deset zlodějů, které je nutno odstranit. " Byl žalován, žalobu sepsal dr. A. Rašín. K přelíčení nedošlo, neboť vypukla válka.

13 - 15. května 1913 - aféra Švihova před porotou, kdy Masaryk zasáhl výzvou k veřejnému objasnění případu konfidentství národně sociálního poslance dr. Karla Švihy s krycím jménem Wiener. Masaryk popíraje Švihovo konfidentství, Švihu nehájil neboť chtěl rozkrýt spojení dr. Švihy s Konopištěm - následníkem trůnu Františkem Ferdinandem se snahou získat pro vládní stranu národní sociály.

1913 - vyšlo v Jeně veliké Masarykovo dílo "RUSKO A EVROPA" – pouze dva díly: - studie o Dostojevského předchůdcích - stručný přehled ruských dějin s podrobnějším výkladem od reforem Petra Velikého, ruském osvícenství, o vlivu francouzské revoluce na Rusko, reakce za carů Alexandra I. a Mikuláše I. Dále vznik slavjanofilství a západnictví a vzájemné zápasy obou směrů, osvobození mužiků z nevolnictví a současná literatura, kritika a filosofie ruská. Jde o encyklopedii vědomostí o Rusku. Masaryk usuzoval, že absolutismus je mravně nebezpečný společnosti i státu a že "je nemožné donutit jej mírnou cestou k obratu."

28. června 1914 - Sarajevský atentát na následníka rakouského trůnu a jeho choť. Z 5. 7. 1914 byl slib německého císaře Viléma II. , že Německo bude podporovati habsburskou monarchii, kdyby došlo i k válce s Ruskem. Rakousko- uherská vláda poslala 23. 7. Srbsku ultimatum s podmínkami tak ponižujícími, že došlo k válce. Masaryk očekával větší válku v nedaleké době a ještě na jaře 1914 připravoval plán usmíření mezi Srby a Bulhary diplomatickou cestou po Evropě. Cestu nemohl vykonati dříve pro nedostatek peněz. Večer po atentátu byl Masaryk v redakci Času. V červenci a do 10. srpna byl s rodinou na prázdninách v Žandavě v Sasku. Zatím co se pro mobilizaci nemohl vrátit dříve do Prahy, pozoroval Německo, jeho připravenost a jeho vzornou mobilizaci.

Srpen 1914 - vyšla v Naší době Masarykova úvaha "Válka. " Srovnával poměry a síly obou válčících stran a chápal ji již jako válku světovou. Rozhodujícím a vědomým motivem a důvodem byl prostě zájem hospodářský a politický - mocenský. Šlo o to, kdo má mít nadvládu nad světem.

12 - 26. září 1914 jel na další pozorování do Holandska s korespondencí E. Denisovi do Paříže, Wickhamu Steedovi a dr Seton-Watsonovi do Londýna s rozhodnutím zúčastnit se osobně revoluce za hranicemi.

1. října 1914 - porada s národními socialisty s hodnocením nálad proruských (postup ruských vojsk v Polsku) a protižidovských (židovské manifestace pro válku) , následně i s jinými vůdci a poslanci (státoprávní pokrokáři, soc. demokraté, agrárníci) - všichni s protirakouským smýšlením.

2. října 1914 - naposledy mluvil s místodržitelem Thunem, kterého upozornil na probíhající nepřístojnosti vůči českým občanům, časopisům Nové době i Času, o zkušenostech z bojiště a o protičeské a protislovanské činnosti německých důstojníků při rakouském generálním štábu. Zmínil se i o persekuci Sokolů a o potřebě zdrženlivosti německých židů.

14 - 29. října 1914 Masaryk byl znovu v Holandsku. Setkal se se Seton- Watsonem. Po dvě noci připravovali program pro český stát. Byl připraven program minimální -porážka Německa a Rakouska -dostaneme od Dohody stát národnostní ovšem se Slovenskem, program maximální -zdrcení Německa a Rakouska -stát v historických a zeměpisných hranicích ovšem zase se Slovenskem. Memorandum o českém národě dr. S. Watson zpracoval po návratu v Londýně a rozeslal spojeneckým ministrům v Londýně, Paříži a Petrohradě s vírou, že do války zasáhnou i Italové a Rumuni. Během pobytu se sešel s Rusem dr. Kastelianským, který později pomáhal v Londýně. Za pobytu dostal Masaryk první značnější částku peněz od soukromníka Američana Charlese Crana. Též zřídil propagační středisko pro českou věc pomocí dopisovatele Timesů.

Listopad - prosinec 1914 - důvěrné schůze v bytě dr. Václava Boučka členů strany pokrokové a redaktorů Času s informacemi o předpokladu trvání války nejméně tři roky (lord Kitchener) , o opatřeních Masaryka aby Rusové nestříleli na naše vojáky při přebězích a o nezbytnosti pustit se do boje. Masaryk v poslední schůzi před odchodem za hranice dal návrh na organizaci - tajné sdružení (později nazvané Maffie) včetně styků a spojení s cizinou. Následovala dohoda s poslaneckými kolegy se souhlasem i slibem pro jednání Masaryka v zahraničí ve jménu politických stran. Ke schůzce s Kramářem nedošlo. Před odjezdem za hranice se Masaryk dočkal ještě vítězství Srbů nad Rakouskem a porážce ruských vojsk u Mazurských jezer s jejich uváznutím v postupu na Krakov a Slovensko. Potvrdily se Masarykovy znalosti o ruském vojsku a jeho generálech: "Myslím, že jedno z nejlepších mých politických poznání a rozhodsnutí bylo, že jsem naši národní věc nevsadil na jedinou kartu ruskou. " (Světová revoluce) , " Komenského Kšaft zůstal mi na cestě kolem světa vedle Kralické bible denním národním a politickým mementem.... " (tamtéž).

18. prosinec 1914 - odjezd Masaryka do Italie přes Benátky, Florencii do Říma s dcerou Olgou. Ze všech exulantů před ním, byl nejvíce podoben J. A. Komenskému. V Masarykovi zosobněn revolucionář rozumový, vědecky vzdělaný a matematicky myslící. Následovalo jednání s jihoslovanci, poláky a rusi s navázáním styku s anglickým velvyslancem. Konečný úsudek o Italské neutralitě a spíše postoji protirakouském byl potěšující. Naopak papež smýšlel prorakousky a proněmecky a vpádu do Srbska dal požehnání.

11. ledna 1915 - Masaryk odjíždí do neutrálních Švýcar. Střediskem českých revolucionářů se stala Ženeva - město francouzské a protestantské. Úkoly: 1) zorganizovat a sjednotit roztroušené české kolonie, 2) získat místo v několika švýcarských novinách. Ústředí českých spolků bylo ustaveno v Bernu. Čilý styk s jihoslovanskou emigrací. Cestování do dalších zemí na srbské pasy. 9. února Beneš v Curychu na pas.

Březen 1915 - první tajná schůze pozdější Maffie: Šamal, Kramář, Rašín, Scheiner, Beneš, později Dr. Hajn.

Duben 1915 - Masaryk v Paříži - projednal s Denisem ústně celý plán české revoluční propagandy se zajištěním prostředků ze svého amerického fondu na nový důstojný časopis. Pokračoval do Londýna, kde vypracoval druhé memorandum o české otázce pro zahraničního ministra Greye - zdůrazňovalo naše právo historické - maximální program. Vystoupil jako mluvčí a vůdce slovanů. Přes námitky Masarykovy byla 26. dubna 1914 uzavřena smlouva mezi Dohodou (Anglie, Francie, Rusko) s Itálií, kde za vystoupení Italie z trojspolku (Německo, Rakouskouhersko, Italie) a účast ve válce na straně Dohody bylo slíbeno Itálii Trento, Terst s Istrií a velká část Dalmácie na úkor Jihoslovanů, kdy smlouva byla tajena.

3. dubna 1915 - pražský 28. pluk přešel z velké části k Rusům u Dukelského průsmyku i s hudbou. Následně zatčen dr. Kramář a dr. Scheiner jako intelektuální původci takových vojenských zjevů. V Rusku pracovala česká vojenská Družina a ve Franci první čeští dobrovolníci. České zahraniční kolonie byly mobilizovány mravně proti Rakousku.

4. květen 1915 - Itálie vystoupila z Trojspolku a zřekla se neutrality a 23. 5. 1915 vypověděla válku Rakousku-Uhersku. Následovala porážka němců nad Marnou. V činnosti Masaryka bylo rychlé a spolehlivé spojení s Prahou. V Kovandových opisech z Vídně bylo nalezeno upozornění na vyžádané Masarykovo zatčení pro velezradu za římské styky z konce roku 1914. Stav na bojištích nebyl příznivý - německá vojska postupovala do vnitrozemí ruského, Italům se málo dařilo na Soči a Anglie prohrávala výpravu na Dardanely. Masaryk si ověřoval nálady a ducha nováčků v armádě ve Francii - Lyonu a v Itálii - Miláně.

1-6. červenec 1915 - k 500. výročí upálení Husova v Kostnici byla uskutečněna celá řada vystoupení před českou i cizí veřejností s válečnou firmou: 1. 7. uveřejnil E. Denis v La Nation Tcheque širokou úvahu a poučení o našem kostnickém mistru. 4. 7. přednášel Masaryk v Curychu, 6. 7. přednášel Denis v Ženevě za součinnosti Masaryka s jeho stručným prohlášením: "Bylo řečeno, že historie je soudcem, že jest učitelem. Já pravím, že dějiny jsou povinností. Každý Čech znalý svého národa musí se rozhodnout pro reformaci nebo protireformaci, pro ideu českou nebo pro ideu Rakouska, orgán protireformace a evropské reakce. Hus, Žižka, Chelčický, Komenský jsou naším živoucím programem. Naše reformace jako každá reformace, nebyla a není skončena. Reformace znamená ustavičnou reformu, neustálé obnovování, snahu po lepším, zdokonalování, pokrok. Česká reformace byla mravní par excelence, proto odolávala církvi a skrze církev státu, neboť ve středověku církev a stát činily jeden theokratický celek. Naše reformace vedla k politické revoluci. Každé důsledné a čestné mravní úsilí vede logicky k reformě a dále k politické a sociální revoluci. Českou reformací celý národ po prvé postavil a pokusil se rozřešiti otázku autority v moderním smyslu, také dnes jde o tutéž otázku, otázka ta nestrpí odkladu a je třeba za každou cenu ji rozřešiti. ". ... "Idea nejčistší humanity nezakazuje, nemůže zakázati obrany. Právě naše reformace prohlásila s největší určitostí, že obrana není násilí. Naše reformace dává toto pravidlo: Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho používati. Avšak proti násilí budeme se brániti třeba železem. " 6. 7. měl přednášku Dr. Seton- Watson v Londýně na Kings College s podáním stručných našich dějin, současného kulturního stavu a osudu Slováků pod útiskem Maďarským. Nastínil Čechy jako bránu do slovanského světa a prostředníka mezi Anglií a Ruskem. Obdobné slavnosti konaly se v Americe v New Yorku, Chicagu a v českých obcích.

22. srpna 1915 - založen český týdeník Československá samostatnost ve Švýcarsku v Ženevě a po vypovídacím rozkazu všem propagandistům k opuštění Švýcarska byl týdeník přenesen do pohraničního fransouzského Annemassu. Zahraniční Čechové byli sledováni rakouskými špicly. Při onemocnění Masaryka lékaři zjistili pokus o jeho otrávení prádlem.

30. srpna 1915 - vykonána soudní prohlídka Masarykova bytu v Praze, na kterou byla paní Masaryková upozorněna tři dny předem redaktorem C. Duškem.

1. září 1915 - Dr. Beneš byl převeden přes bavorské hranice s falšovaným pasem a 3. 9. byl na švýcarské půdě se schváleným veřejným prohlášením Maffie k zastupování národa v zahraničí. Následně rozděleny úlohy: Masaryk do Londýna na universitu, Dr. Beneš do Paříže, Dr. Sychrava ve Švýcarsku.

6. - 24. září 1915 - Masaryk získával veřejné mínění novinami a přednáškami v Paříži, kdy česká otázka byla pro francouze zcela bezvýznamná. V druhé řadě pak vyhledával cesty k osobám oficiálním, k vrstvám uměleckým a literárním (Kupka vstoupil do legie s puškou, Štefánik opustil hvězdárnu a stal se pilotem). Byl utvořen Zahraniční komitét československý. Dr. Beneš pracoval v Paříži od 17. září a získal spojení s Prahou přes Holandsko pomocí malíře Filly a jeho ženy. Podzemní spojení s Prahou zajišťoval Dr. Sychrava ze Švýcarska a zajížděl do Londýna.

14. listopadu 1915 - Zahraniční komitét čs. vydal slavné a navždy památné prohlášení připravené Masarykem v Londýně, Denisem slohově upravené: "Všecky české strany domáhaly se samostatnosti národa posud v rámci Rakouska-Uherska, průběh bratrovražedné války a bezohledné násilí Vídně nás nutí domáhat se samostatnosti bez ohledu na Rakousko-Uhersko... Český národ se přesvědčil, že se musí starat sám o sebe. Rakousko poraženo nejen Ruskem, nýbrž i tím malým, tak opovrhovaným Srbskem stalo se přívěskem Německa... Dynastie, žijíc ve svých absolutistických tradicích, udržuje se jako fantom bývalé světové říše nedemokratickým spolupanstvím neplodné šlechty, beznárodní byrokracie a protinárodního důstojnictva. " Četlo se ve Švýcarsku, Francii, Anglii, Spojených státech, později i v Rusku. V Rakousku o něm věděla jen policie.

Prohlášení vzbudilo pozornost i tím, že bylo vyhlášeno a jím se Čechové k dohodě v okamžiku, kdy se jí vedlo na bojišti zle, Bulharsko zapřelo svou slovanskou krev a Rusko se blížilo rozkladu. V té době byl zraněn Štefánik po pádu letadla na srbském bojišti.

1916 - druhý rok práce Masaryka v cizině:

28. ledna - z Anglie do Paříže, za účelem navázání styků s mocnými lidmi ve Francii. Dr. Milan Rastislav Štefánik přes další nemocniční pobyt připravil přes svého známého redaktora deníku Matin interview s Masarykem a jeho návštěvu u ministerského předsedy Brianda. Masaryk na doporučení poslance Lemeryho a paní de Jouvenel byl přijat Briandem 3. 2. 1916. Ve světové revoluci Masaryk napsal: "Předložil jsem mu (Briandovi) mapku Evropy a podal výklad svého nazírání na válku - podmínkou rekonstrukce Evropy a skutečného zeslabení Německa, tudíž i jistoty Francie je rozčlenění Rakouska na přirozené a historicky dané části. Můj výklad byl velmi stručný, takřka jen heslový. Briand má svou dobrou francouzskou hlavu a postřehl jádro věci ihned. A hlavně přijal náš plán a slíbil jej provádět. Slyšel jsem od Štefánika, že Briand byl doopravdy získán. Vyšlo o mé návštěvě oficiální komuniké, k doplnění a získání široké veřejnosti podal jsem v Matinu (4. února) laskavostí redaktora pana Sauerweina stručně náš protirakouský program ve formě interviewu. Výklad jak se říká, uhodil nejen v Paříži, ale i v ostatních spojeneckých zemích, nepřepínám pravím-li, že Dohoda naším programem o rozčlenění Rakouska dostala program positivní...." O rozmluvě přinesly přívětivou zprávu londýnské Times i jiné anglické listy. Rovněž francouzský vážný Journal des débats přinesl o prohlášení vřelý článek A. Gouvaina.

Únor 1916 - zřízena Československá národní rada (Coseil national des pays Tcheques - Národní rada zemí českých) v sestavě Masaryk, Dúrich, Štefánik, Beneš- generální sekretář se sídlem v Paříži. Stala se výrazem jednoty Čechů a Slováků. Prvním usnesením bylo zřízení vlastního vojska, které bylo pro budoucnost rozhodující. Budování vojska bylo rozhodnuto v Rusku, kde bylo nejvíce našich zajatců.

22. února 1916 - Masaryk měl přednášku o Slovanech ve světě - v podstatě o panslavismu: "Je velmi pochopitelno, že malé slovanské národy vidí ve velkém Rusku svého mocného ochránce. Nemůže tomu býti jinak, jsou-li ustavičně ohrožováni od Němců, Maďarů a Turků a jestliže ostatní velcí národové nejeví o ně zájmu. Řeknu ještě více - právě západní národové jsou odpovědni za panrusismus tím, že buď západní a jižní Slovany přímo ohrožují nebo je nechávají na pospas německé a rakousko-uherské hegemonii. Panrusismus neudělalo ani Rusko ani ostatní Slované. Naopak národové slovanští přesto, že jsou německým nebezpečím stále ohrožováni, zůstávají žárliví na svou individualitu a nezávislost Politický panrusismus a panslávský centralismus jak nám je líčí Němci a Maďaři, nebyly nikdy v našem programu."

Konec února 1916 - divoký útok Němců na pevnost Verdun - těžiště války na západě. Umírá Lord Kitchener - naděje Anglie - potopen na křižníku Hamshire na cestě do Ruska s úkolem vypracovat Rusům válečný plán proti Rakousku. Neúspěchy v Dardanelách.

31. května - 1. června 1916 - námořní bitva u Jutska mezi anglickým a německým loďstvem. Angličané dobyli Bagdadu a Jerusalema a francouzi zahájilize Soluně akci proti Mackenesovu vojsku. Italové poraženi v Tyrolsku, v Soči postupovali až do Gorice. V Rusku ofenziva Brusilova od června do listopadu a tím ulehčeno Francouzům i Italům. Masaryk podával vládním kruhům anglickým memoranda o situaci vojenské. Zvláště závažné bylo memorandum "V jedenácté hodině" s podrobným rozkladem obyvatelstva. Spojenců bez Rumunska 305 mil. obyv. a 12, 5mil. voj. , Ústřední moci 145 mil. obyv. a 15 mil. voj. Výhody Němců – výborná připravenost, centrální poloha, jednotné velené, centralizace průmyslu, obchodu i dopravy, jasný politický plán - pangermánská střední Evropa, veřejné mínění vedeno universitami, tiskem a válečnou literaturou, propaganda i v zemích neutrálních a spojeneckých státech, rychlost dopravy, dělostřelectvo na výši, ponorky od začátku války v útoku. Nevýhody Němců - chybí velcí stratégové, hrozí jim vyčerpání sil v armádě i průmyslu, přecenili Rakousko a podcenili Rusko, porušením belgické neutrality Německo oslabilo svbé síly. Obdobně zhodnotil možnosti spojenců. Důraz kladl na podřízenost války politickým cílům.

19. října 1916 - vyšlo první číslo nově založené týdenní revue The New Europe - Nová Evropa v Londýně z podnětu a v duchu Masarykově s úvahou Střední Evropa odhalující pangermánské snahy Německa se zachováním Rakouska-Uherska, oslabením Ruska a Slovanů s konečným cílem zničení Anglie.

Koncem listopadu 1916 - Masaryk založil Českou tiskovou kancelář v Londýně s cílem dodávati anglickému tisku pravidelné a správné informace o politické, hospodářské a vojenské situaci v Rakousku-Uhersku za účelem osvobození rakouských Slovanů. Kromě toho byl na náměstí Piccadilly Cirkus najat krám s agitací pro ulici. Proti naším aktivitám se stavěly síly trojího druhu: 1) Mezinárodní finance se zájmem na zachování německo-židovského finančního systému, 2) Bojovné římské katolictví s postojem proti zničení největšího zbylého římsko-katolického státu v Evropě, 3) Snobství anglické společnosti, která hleděla na Rakušany jako na příjemné lidi vynikající nad Němce. Situace Masaryka a jeho přátel byla komplikovaná při snaze rakouských agentů pomluvit Masaryka a z pomalého postupu událostí zvláště po smrti císaře Františka Josefa I po nástupu Karla I s vydaným manifestem s mnoha sliby "svým národům".

12. prosince 1916 - Ústřední mocnosti podaly Dohodě první nabídku míru. To bylo hrozivé nebezpečí aby Dohoda nezačala důvěřovati novému císaři Karlu I. Situaci zachránil president Wilson a 30. 12. 1916 byly německé podmínky míru zamítnuty. Proto bylo Národní radou československou upozorněno na vzniklý stav memorandem ministerskému předsedovi Briandovi a otištěno 11. 1. 1917 v týdeníku Nová Evropa.

1917 - třetí rok práce Masaryka v cizině:

10. ledna 1917 - společná nota Spojenců k dotazu Wilsona jejíž součástí byla i věta: "Osvobození Italů, Slovanů, Rumunů, Čechoslováků od cizí vlády. " Zásluhu na samostatném uvedení naší budoucí státnosti měl Briand. Se zánikem Rakouska-Uherska je uplatněn i zánik Turecka. V anglickém tisku se proti naším ambicím ozvali radikální liberálové a leví germanofilští socialisté. V průběhu novinářského souboje Masaryk uveřejnil 13 článků v době od 29. 10. 1916 do 6. 5. 1917 z toho dva zvláště zajímavé: Kdybych byl Kaiserem z 12. 11. 1916 a Zda bychom se měli modlit za Františka Josefa? z 3. 12. 1916. K německým nabídkám míru poznamenal: Mír bez vítězství znamená demoralizaci Evropy, mír s vítězstvím znamená demokratizaci Evropy. Našemu odboji prospěly důstojné vlastnosti anglického tisku.

23. ledna 1917 - Předsednictvo Českého svazu na říšské radě ve Vídni podepsalo text proti prohlášení spojenců zpracovaný Černínem, zahraničním ministrem Rakousko-Uherské vlády jako protest, když jejich text vlastní obsahoval i kritiku vnitřní politiky.

27. ledna 1917 - Československá samostatnost přinesla Masarykovo prohlášení jménem Československé národní rady v Paříži jako kritiku na provinění poslance Dúrycha v Rusku proti zásadám Národní rady.

24. března 1917 - ve Večeru byl otištěn článek V cizích službách, dodaný rakouskou policií s pohrůžkou zastavení listu - v dalších dnech v ostatních listech podávající první oficielní zprávu o činnosti Masaryka v zahraničí, která byla uveřejněna na domácí půdě.

31. března 1917 - Císař Karel I dopisem presidentu Francouzské republiky Poincarému nabízel Dohodě separátní mír se slibem, že se zasadí o vrácení Elsaska a Lotrinska. O tajných jednáních se dovídali Masaryk i Beneš. Měli tak možnost čelit hrozícímu nebezpečí. Masaryk žil v Anglii v Londýnské čtvrti Hamstead, téměř na venkově s dcerou Olgou. Z Praha dostával zlé zprávy o rodině, která byla pronásledována, dcera Alice vězněna po dobu osmi měsíců. Bylo mu vyhrožováno smrtí členů rodiny, jestliže se nevrátí do Rakouska. Proces proti Dr. Kramářovi se táhl dva roky až do amnestie císaře Karla I v červnu 1917. V Timesech byl dokonce otištěn nepravdivý telegram, že Masaryk byl odsouzen k smrti. Zprávu Masaryk užil ve své Pařížské přednášce.

6. duben 1917 - Spojené státy ve válce s Německem.

5. května 1917 - Masaryk se vydal na cestu kolem světa, když odplul z Anglie do Bergenu, dále vlakem do Stokholmu pod jménem Marsden a 16. května přes Haparassdu dorazil v doprovodu B. Pavlů do Petrohradu. K cestě se rozhodl po vítězné ruské revoluci z března 1917, kdy se někteří osobní přátelé a známí dostali i do vlády (zejména Miljukov). Před odjezdem dostal od Štefánika, který se právě vrátil z Ruska informace o stavu Ruska, československých legiích a Dúrichově neblahé politice. V Rusku existovala dobrovolnická česká družina s českým týdeníkem Čechoslovan v Kyjevě již od 20. 8. 1914 se souhlasem ruské vojenské rady. Od března 1915 pracoval Svaz československých spolků na Rusi - světová válka se jim stala okamžitým povelem k činné revoluci za dosažení samostatnosti. V kyjevské redakci již visela mapa obnoveného českého státu: Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko i Podkarpatská Rus. Po třech stech letech 28. 9. 1914 na Sv. Václava byl vysvěcen prapor českých družiniků na kyjevské Sofijské ploščadi. Družina již čítala 700 čechů a 300 rusů. Další hnutí bylo mezi čechy petrohradskými vedené českým historikem J. Klecandou, další v Moskvě a Varšavě. V prosinci 1914 dostali se poslové družiniků do Prahy k organizivání trpné resistence a k domluvě s hlavními vůdci národními. Na jaře 1915 po porážce Rusů u Gorlice naděje na vysvobození z rakouského područí zhasly. Masaryk od počátku války byl ve styku se Svatkovským, bývalým šéfem telegrafní agentury ve Vídni. Jeho předkové dostali se do Ruska po Bílé hoře z Čech jako rebelové. Byl ostrým politickým i vojenským kritikem Ruska. Přes něj byl Petrohrad informován o Masarykových ceských plánech (Sazonov - ruský zahranicní ministr). Další zprávy získával od jím vyslaných zvláštních poslů a od ruských vyslanců v Paríži a v Londýne. Rusko s Čechy ani se Slováky a rovnež s Jihoslovany žádné plány nemělo. V roce 1916 postupně v Carské politice a zejména v ruské byrokracii, zvlášte vojenské nastal odklon od pročeské otázky včetne přijímání českých zajatců do armády. Došlo i k rozkolu mezi petrohradskou a kyjevskou českou družinou. V Kyjevě byl Dúrich protimasarykovsky ovládán rakousko-uherským agentem Priklonským. Narušoval tak činnost Štefánikovu, který získal podporu náčelníka politického oddělení hlavního štábu Bazili a francouzského generála Janina. Proti Masarykovi podnikl rozsáhlou kampaň i Kyjevský továrník Dědina. Rovnež rozkladný byl v Moskvě Slovensko-ruský spolek pamjati Štura se snahou o roztržku mezi Čechy a Slováky. Záškodnické práci Dúrichově učinila konec březnová ruská revoluce když smetla carství i s veškerým příslušenstvím. Národní rada čs. v Pažíži ruskou revoluci uvítala.

6. květen 1917 - v Kyjevě se konal sjezd delegátů českého vojska, zajatců a čechoslováků na Rusi usedlých. Sjezd uznal Masaryka za jediného representanta československého národa. Masaryk zahájil nejdříve styky s představiteli ruské vlády a s vůdci politických stran a směrů. Pohyboval se v kruzích universitních a akademických a dále s představiteli spojeneckých vlád a zemí. Snažil se vzpamatovat ruského ducha v představitelích vlády a ve veřejném mínění. Pořádal schůze v Petrohradě, Moskvě i Kyjevě, psal do novin, byly s ním uveřejněny rozhovory s výkladem o československém vojsku a o jeho osvoboditelském programu. Podal výklad o ohrožení Německem.

29. května 1917 - na koncertu - meetingu všeruského spolku vojenských aviatiků v Alexandrovském divadle v Petrohradě udělal Masaryk půlnočním projevem senzaci dne. Projev pronesl rusky, kdy vyložil válečné cíle Spojenců a Ústředních mocností a nakonec vyzýval Rusko k energické válce a zakončil slovem "Na karaul!" - (Na stráž!). Divadlo hřmělo souhlasem.

31. května 1917 - Masaryk promluvil k Čechům a Slovákům v Rusku usedlým v československém spolku v Petrohradě. Popsal historii naší zahraniční činnosti od začátku války. Nastínil podmínky získání a udržení samostatnosti. Řeč byla otištěna v Čechoslováku i v brožurce pod názvem Naše práce a úkoly.

4. června 1917 - po rozpuštění československé brigády na rozkaz ministra války socialisty Kerenského jako výsledek carských tradic v ruské armádě a pochybností politiků v ozbrojování cizích zajatců, podal Masaryk ministru války memorandum po němž došlo ke zmírnění rozkazu. Kerenský se vydal na frontu aby nadchl armádu k dalším bojům.

12. června 1917 - Masaryk se zúčastnil schůze Akademického svazu vysokoškolských profesorů, kde promluvil v děkovné řeči o slabých národech, které zasluhují ochrany. Pro Timesy podal Masaryk zprávu o stavu Ruska v interviewu vysílaném 5. 6. 1917. Oznámil, že spojenci s Ruskem na bojišti již počítat nemohou, obraz Ruska je nevábný, revoluce byla dílem socialistických dělníků a vojáků, kteří jsou lépe organizováni a dovedou agitovat, koaliční vláda je organizací stran, v ministerstvu vojenství převažuje pacifismus. Země je zaplavena německými zvědy a na frontě se bratříčkují Němci s Rusy. Je třeba posílit Francii s potřebou americké armády ve Francii. Energické vedení války bude působiti i na ruské vojsko a lid k následování.

2. července 1917 - bitva u Zborova a následně u Tarnopole. Chrabrost československého vojska s dovedností a vytrvalostí kryla ústup Rusů, což vedlo ke změně názoru vojenského velení a došlo k rozšíření brigády na čtyři pluky s rozšířením záložního praporu. 3. 7. 1917 poslal Masaryk vzkaz a pozdrav našim zajatcům v Čechoslováku k trpělivosti. 7. 7. 1917 ústup ruských vojsk, kdy tři pluky čs. brigády kryly ústup s ohromnými ztrátami. Ještě v půli července získali si zásluhu o pád Kaluže a Stanislavě. Následoval již jen ruský rozvrat a ústup od 3. 8. 1917.

27. července 1917 - Masaryk navštívil vojáky na Ukrajině v Bobrujsku, dále odjel do Kyjeva včetně návštěvy lazaretu, kde byly ošetřována stovky raněných od Zborova a Tarnopole. Navštívil místní spolky, velitele okruhu a náčelníka města.

1. srpna 1917 - v Kyjevě konán veliký tábor lidu na nádvoří university, kde Masaryk pronesl známou řeč o našem boji za samostatnost. 6. 8. 1917 zopakoval myšlenky kyjevské přednášky v Borispoli pro druhou sřeleckou divizi. 14. 8. v Dardici si prohlédl zajatecký tábor, kde pronesl řeč. 17. 8. v Polonnoje byl uvítán prvním plukem Jana Husi, který byl základním kamenem celé budoucí české armády. 19. 8. v Novošelici na štábu 3. pluku byl hostem hraběte Dunina- Karwického na zámku Hamerňa, navštívil 2. pluk. 21. srpna v Podolské gubernii navštívil velitelství jihozápadní fronty v Berdičově.

28. srpna 1917 - Masaryk promluvil v Moskvě na veřejné schůzi s následným provoláním České veřejnosti, které vyšlo v Kyjevském Čechoslovanu 31. 8. 1917. V Utro Rossiji vyšel 1. 9. interview s Masarykem na téma politický stav Ruska s tím, že druhá část revoluce Rusko teprve čeká s vytvořením státní správy, kdy po carismu nezbylo zhola nic: "Největším nebezpečím pro revoluci je trpnost Ruska."

12. září 1917 - v Petrohradě na schůzi Odbočky národní rady přednesl Masaryk svá pozorování o vojsku a nezbytnosti jeho řádného vyzbrojení. 18. 9. vydal výzvu k Čechům a Slovákům: "Vyzývám Vás, bratři zajatci, abyste vstoupili do našeho československého vojska. Vstupte všichni!". Již 2. 10. mohl s radostí oznámit, že křížová cesta za budováním čs. korpusu (armádního sboru) je konečně skončena. V odůvodnění právního ospravedlnění vyzbrojení čs. vojska zajatci, Masaryk uvedl, že podle našeho státního práva kterého jsme se nikdy nevzdali, jsme dosud naprosto nezávislým státem: roku 1526 spojily se samostatné Čechy se samostatnými Uhrami a se samostatnými Zeměmi rakouskými. De lege trvá tento právní stav posud. To je podstata našeho státoprávního boje...

V Ukrajině byla vyvěšována vyhláška - prohlášení ozbrojené revoluce a válečného stavu mezi Čechoslováky a Ústředními mocnostmi: "Činíme všechny členy habsburského a hohenzollernského rodu odpovědny za osud našich zajatců a přísaháme, že pokud z nás jeden zůstane na živu, na protiprávní popravení našich zajatých bratří odpovíme stejnou odvetou..."

15. října 1917 - v Petrohradě se konala schůze odbočky a z ní odjel Masaryk na pozvání rumunské vlády přes Kyjev do Jass na jednání s rumunskými ministry a se zástupci všech spojeneckých států konané ve dnech 23. a24. 10. Posouzením na místě dospěl k názoru, že čs. armáda na rumunskou frontu jít nemůže. Jednak pro nezabezpečené zásobování 50. tisícové armády a pro pochybnosti, že se ruská demoralizovaná armáda ani Rumunsko neudrží ve svém odporu nepříteli. To se potvrdilo 9. 12. 1917 zahájeným jednáním o příměří. 27. 10. Masaryk narychlo odjel z Jass pro blížící se termín konání mezispojenecké konference v Paříži. Při překročení hranic dostaly se mu do rukou instrukce pro Skobeleva, které páchly již čirým bolševictvím, odchylovaly se od zásad zahraničního ministra Tereščenka pro jednání pařížské konference.

Protestoval proti tomu obšírným listem Výkonnému výboru sovětů, kdy instrukce mlčela o sebeurčení Čechů a Slováků. K jednání s Výkonným výborem zřejmě již nedošlo. K nápravě došlo v usnesení o řešení všech národnostně územních otázkách plebiscitem. Od 28. 10. po celý týden řešil v Kyjevě vojenské otázky naší armády, kde se již projevovaly bolševické vlivy se založením stranické organizace Svoboda podrývající vojsko i zásady Masarykovy. Promluvil ještě ke Kozákům na všeruském sjezdu Kozáků v Kyjevě a po slavnostním průvodu a odjezdu z města přijel asi 3. 11. 1917 do Petrohradu. Začal pracovat na chystané knize Nová Evropa. Po vypuknutí revoluce - vyhlášení bolševického převratu 7. 11. zaslal do Kyjeva telegram: Zachovat nestrannost, nemíchat se do ruských sporů! Jeho přátelé se dověděli, že v těchto dnech a zmatcích měl být Masaryk usmrcen na podkladě německo-rakouského komplotu. Na naléhání přátel opustil Petrohrad a odjel do Moskvy 10. 11. 1917 uprostřed boje bolševiků s vojskem Kerenského. Pěšky šel do hotelu National, kam nebyl vpuštěn. Stačil vskočit do dveří hotelu Metropol, těsně před jejich zavřením. V hotelu byli skryti vojáci důstojnické školy (junkeři) a hotel byl potom po šest dní a nocí obléhán bolševiky, střílejícími do hotelu z pušek, kulometů i děl. Historii svého obležení a nebezpečí vypsal Masaryk v Dopisu Plechanovovi, který byl otištěn v listu Jedinstvo. V hotelu byl pod jménem Marsden. Po té, co dal o sobě vědět telefonem byl vysvobozen z hotelu a odjel do Kyjeva za naším vojskem.

22. listopadu 1917 - začal Masarykův nejnapínavější a nejdelší pobyt v Kyjevě (do 22. 2. 1918). Po příjezdu vydal rozkaz Všem plukům československého armádního sboru s nabádáním ke klidu, neutralitě a odmítnutí využívání vojska k nevojenským službám. Rozvratnou činnost dále konal Dúrich a Dědina ve snaze získat vojsko k boji proti bolševikům, čehož bylo následně zneužíváno proti čs. vojsku. Na zákrok profesora Maxy učiněno konec těmto snahám.

20. listopadu 1917 - Ukrajina byla vyhlášena republikou jako autonomní součást Ruska. Naše vojsko se ocitlo na území jiného státu. Po jednání Masaryka Ukrajina na sebe převzala smlouvu tak, jak byla sjednána s Ruskem. 25. 11. Masaryk promluvil na protestní schůzi Ukrajinců, kteří utekli z Rakouska- Uherska, na které protestoval proti samé existenci Rakouska. Následovala poradní schůze česko-polská z podnětu prof. Grabovského, na které Masaryk potvrdil součinnost.

12. prosince 1917 - v kyjevském cirku došlo ke kongresu národů v Rakousku- Uhersku utlačovaných s prvním slovem Masarykovým. Z podnětu kongresu naši začali vydávat Československý deník - orgán čs. národní rady a svazu čs. spolků na Rusi. V něm byl otištěn po vyhlášení války Spojenými státy Rakousku- Uhersku Masarykův dopis Wilsonovi s návrhem o pásmu malých národů od Severního mysu po mys Matapan. 19. 12. na schůzce Odbočky Masaryk přečetl Benešovu depeši z Paříže o plném uznání práce Čechů americkou vládou se vznikem autonomní armády. Ve Francii utvořena komise pro front orientální a pro ruské záležitosti s pomocí Čechů.

1918 - čtvrtý rok práce Masaryka v cizině:

25. ledna 1918 - Ukrajina se odtrhla od Ruska, když v Brestu - Litevsku uzavřela mír s Rakouskem a Německem a byla Ústředními mocnostmi uznána za samostatný stát. Na Ukrajině se rozpoutala občanská válka, ve které nastala pro naše vojsko velice špatná situace. Masaryk jednal v Kyjevě s ukrajinskou vládou o vypovězení smlouvy Čechoslováků s Ukrajinou neboť naši vedli válku proti Ústředním mocnostem. Jednání dokončeno 26. 1. 1918.

30. ledna 1918 - Členové Odbočky v Kyjevě složili slavnostní přísahu národu a Masarykovi: "V boji s Rakousko-Uherskem neustanem dokud tento stát nebude zničen a na jeho troskách nebude dána národu československému podle jeho práv přirozených i historických úplná samostatnost a nezávislost. " Ve vojsku pak přijímána přísaha profesora Masaryka: "Jsem si vědom, že jsem podle mužného vzoru našich vojáků, kteří se první postavili proti Rakousku, od samého počátku postupoval podle našeho všenárodního a slovanského programu. V této službě národa chci vytrvati do konce. Slibuji to Vám, našemu vojsku, našemu národu."

8. února 1918 - bolševické ruské Muravjevovo vojsko dobylo Kyjev po deseti denním obléhání. Za účasti dohodových zástupců Masaryk uzavřel s Muravjevem 10. 2. smlouvu a 16. 2. dostal i zaručující listinu o dojednaném.

22. února 1918 - Masaryk odjel do Moskvy, kde 27. 2. v Odbočce řekl: "Rozbíjet Rusko je po mém názoru přímo pracovat pro Prusko. Nerad bych něco dělal na svůj vrub. Vyptával jsem se kyjevských Čechů a oni cítili totéž a každý tvrdil, že postup Ukrajiny je nesprávný. Mojí zásadou bylo a je, že máme býti loajální k Rusku a právě tím více, že je v této situaci. Já vím, že mnozí z vás byli a jsou zklamáni Ruskem. Nedivím se tomu. My jsme byli rusofilové - ale bez kritiky, kdo znal Rusko? Zejména naše inteligence, která se měla starat o studium Ruska, toho nečinila... " Tlaky na naše zástupce v Odbočce i vojsko byly jak ze strany bolševické tak ukrajinské. Bylo nutno armádu vyvést z oboustranného ohrožení a z nebezpečí, že po separátním míru Ruska a Ukrajiny, budou vydáni jako zajatci do rukou Ústředních mocností.

6. března 1918 - Masaryk před cestou do Spojených států vydal provolání: "Posílám Vám všem před svým odchodem na západ srdečný pozdrav a díky za všechno co jste učinili pro naše vojsko a zajatce. Válka sblížila a sjednotila nás všechny, naše ruská kolonie stala se nám otčinou i domovem. Vývoj Ruska překvapil také Vás, prožili jsme všichni těžké, ba smutné chvíle, ale přece doufejme, že Vaše nová vlast se sjednotí, zesílí a obrodí. Vy jistě s trpělivostí a láskou budete napomáhat zdokonalení demokratického Ruska. Část našeho vojska odchází na francouzskou frontu, aby se zúčastnila bojů proti Rakousku a Německu, tím zároveň bude bojovati v zájmu Ruska a Vás. Dosavadní organizační práce mezi zajatci se nepřeruší a také další nábor se bude provádět a opět a stále budete míti příležitost nám pomáhat. Díky Vám za to. Po vítězné válce osvobozené československé země budou samostatně upravovat i svůj poměr k Rusku a ke všem ostatním zemím, náš starý program slovanské vzájemnosti se uskuteční, třebaže v jiné formě. Vytrváme všichni a nedáme se!" Obdobně pak promluvil k vojsku provoláním ze 7. 3. 1918 a stejného dne ve svých 68 letech se slovy "Skončil jsem!" odjel sanitním vozem přes Sibiř do Vladivostoku. Od 1. 3. 1918 byla vojska německá a rakouská v Kyjevě. Od 3. 3. se dalo i naše vojsko na pochod z Ukrajiny. Mezi 9. a 13. březnem došlo k bojům Němců s naším vojskem u Bachmače. Dále již ke střetu nedošlo.

1. dubna 1918 - Masaryk přijel do Vladivostoku. Během denního pobytu získal informace ze světa a odeslal listy do Paříže, Londýna a Ameriky. Pro překážky nemohl cestovat lodí přímo do Ameriky, ale mandžuskou drahou musel přejet celou Koreu do Fusanu a do Tokia, kam dorazil 8. dubna 1918. V Tokiu byl požádán americkým vyslancem o memorandum pro presidenta Wilsona o stavu Ruska a bolševictví. Důvěrné memorandum podává svědectví o Masarykově "jasnovidství" - vklad do příštího rozvoje věcí ruských i světových a že se v předpokladech nemýlil: "Spojenci měli by uznat bolševickou vládu (de fakto, o uznání de jure netřeba diskutovat) , ... budou-li Spojenci s bolševiky v dobrém poměru budou moci mít na ně vliv... Znám slabé stránky bolševiků, avšak znám také slabé stránky ostatních stran - nejsou lepší ani schopnější. Hnutí monarchistické je slabé. Spojenci ho nesmějí podporovat. Kadeti a sociální revolucionáři se organisují proti bolševikům, nečekám od těchto stran nějaký větší úspěch... Bolševici udrží moc déle, nežli jejich odpůrcové předpokládají, oni umrou jako všecky ostatní strany na politický diletantism - je kletbou carismu, že nenaučil lid pracovat, administrovat, ... všecky malé národy na východě (Finové, Poláci, Estonci, Lotyši, Litevci, Čechové se Slováky, Rumuni atd.) potřebují silného Ruska sice budou vydáni na milost a nemilost Němců a Rakušanů. Spojenci mají Rusko podporovat za každou cenu a všemi prostředky. Podrobí-li si Němci Východ, podrobí si potom Západ... Japonci doufám, nebudou proti Rusku, to by hovělo Němcům a Rakušanům, naopak Japonci by měli bojovat se Spojenci - trhlina mezi Japonskem a Německem by se rozšířila. Na Sibiři není větší anarchie než v Rusku... " Memorandem japonské vládě se ještě staral o japonskou pomoc pro odjezd našeho vojska z Vladivostoku do Francie. 19. 4. odjel lodí do Jokohamy a 20. 4. odplul do Kanady.

29. dubna 1918 - Masaryk přistál ve Vancouveru, kam mu přišel naproti Karel Pergler, advokát vyslaný Národním sdružením v Chicagu. V Chicagu byl Masaryk triumfálně přivítán 4. 5. sto tisícovým zástupem. V čele průvodu šli Sokolové, jely automobily Spojeneckých konsulů, členů chicagské university a další. Na uvítání odpověděl: "Cesta ke spojeneckému vítězství vede přes zříceniny Rakouska-Uherska." Cesta pokračovala do Washingtonu, kde byl 9. 5. uvítán v sídle presidentů, setkal se se zástupci amerického tisku a tak v následujících dnech se již jeho názory o Rusku a Rakousku-Uhersku tiskly ve Washingtonských listech. Masaryk se představil američanům vyjížďkou na bojiště gettysburské, kde 3. 7. 1863 byla svedena konečná a vítězná bitva pro osvobození černochů. Americká demokracie si této jeho návštěvy všimla. Americkému ministru zahraničních věcí Lansingovi dal dvě memoranda o věcech ruských a československých.

21. května 1918 - masaryk byl uvítán v Bostonu čímž zahájil cestu po USA přednáškou na sjezdu Unitářů (American Unitarian Association) s odezvou v tisku. 25. 5. měl přednášku v New Yorku v Carnegie Hall s uvítáním v české čtvrti, 27. 5. přednášel v Chicagu na universitě, pro Čechy a Slováky v Harrisonově škole se slavným výrokem: "Uhodila poslední hodinka všech potentátů."

29. května 1918 - v Pittsburku, hlavním středisku Slováků byla uzavřena smlouva mezi Čechy a Slováky pod názvem Pittsburská dohoda dne 30. 5. , jejíž text připravili zástupci slovenských organizací a před podpisem Masaryk učinil korektury: "Predstavitelia slovenských a českých organizacií ve Spojených státoch, Slovenskej Ligy a Českého Národného Sdruženia porokovali za prítomnosti predsedu Československej národnej rady prof. Masaryka o československej otázke a o našich posavadnych programových prejavoch a usnesli sa: "Schvalujeme politický program usilující sa o spojení Čechov a Slovákov v samostatnom štáte Českých zemí a Slovenska. Slovensko bude mať svoju vlastnu administrativu, svoj sněm a svoje súdy. Slovenština bude úradným jazykom v škole, úradě a verejnom životě vůbec. Československý štát bude republikou, jeho konstitúcia bude demokratická. Organizacia spolupráce Čechov a Slovákov v Spojených státoch bude podla potreby a meniacej sa situacie pri společnom dorozumení prehlbená a upravená. Podrobné ustanovenia o zarjadění československého štátu ponechávajů sa oslobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstavitelom. " Souběžně s jednáním v Pittsburku prohlásil státní sekretář USA Robert Lansing 29. 5. "Sekretář státu přeje si oznámiti, že půběh kongresu utiskovaných národů Rakouska-Uherska v Římě v dubnu konaný, sledován byl vládou Spojených států s velikým zájmem a že národnostní touhy a návrhy Čechoslováků i Jihoslovanů na svobodu našly nejvroucnější sympatie této vlády. " Masaryk dále mluvil v New Yorku, Clevelandu, Filadelfii a v dalších místech kde získával přátele a pozornost žurnalistiky a veřejného mínění. Rozrůstaly se osobní styky s americkými osobnostmi.

19. června 1918 - Masaryk pozván k presidentu Wilsonovi ve věci Německa a Rakouska s přáním sdělovat presidentovi názory na věci časové. Jeho vliv na Wilsona sílil.

2. července 1918 - vydal státní sekretář Lansing prohlášení: "Od vydání rozhodnutí této vlády z 29. 5. 1918 týkajícího se národnostní tužby Čechoslováků a Jihoslovanů snažily se rakousko- uherské vládní kruhy a s nimi spřízněné živly znehodnotit a falešně vyložit naše slavnostní prohlášení. Aby tu tedy nebylo nijakého nedorozumění o smyslu našeho prohlášení, státní sekretář vyjadřuje další stanovisko Spojených států: všechny větve slovanského plemene budou úplně osvobozeny zpod německé a rakouské nadvlády."

22. srpna 1918 - H. Cabot Lodge z Massachusettsu, senátor - předseda výboru pro věci zahraniční, přednesl v Senátu ostrou řeč proti Rakousku- Uhersku, jejímž jádrem bylo: "Chceme-li zabezpečiti mír národů, je naší svrchovanou povinností hleděti k tomu, aby si Slované, úpějící nyní pod rakouskou vládou – Jihoslované a Čechoslováci, kteří byli hrubým násilím vehnáni pod německé jho, jimi nenáviděné, mohli zbudovat samostatné státy. " Na rozhodování Spojených států měly vliv informace o Sibiřské anabasi československého vojska s přislíbenou pomocí. Zprávy do Evropy přicházely s měsíčním zpožděním.

2. září 1918 - po jednání přišlo "Uznání Spojených států československé myšlenky. " Uznána Národní rada za vládu de facto včetně styku za účelem vedení války proti společnému nepříteli: císařství německému a rakousko- uherskému. 13. 9. psal ministr vnitra Lane ve Wilsonově kabinetě: ... Je to veliký svět - ne? A jeho největší romantikou není ani ten fakt, že Wodrow Wilson je jeho pánem, nýbrž postup Čecho-slovanů pěti tisíci mil ruské Asie - armáda na cizím území, bez vlády, bez pídě země, jež je uznávána jako národ. To vzněcuje mou obrazivost, myslím, jak nic jiného, ve válce se neučinilo od té doby, co král belgický Albert vydržel u Liége."

6. září 1918 - demonstrační schůze v Madison Square Garden v New New Yorku na počest markýze La fayeta a čtvrtého výročí bitvy na Marně. Čs. národ byl úředně zastoupen (po prvé od svého uznání vládou USA) Masarykem a Hurbanem. Hlavním řečníkem byl bývalý president Theodor Roosevelt.

13. a 15. září 1918 Masaryk mluvil na dvou schůzích v New Yorku.

18. září 1918 - na podkladě informací Masarykových, vyžádaných Wilsonem, přijal Wilson generála Janina, který hodlalpřevyít velení Čs. armády na Sibiři za chorého Štefánika.

27. září 1918 - definitivně zamítnuta vojenská pomoc našim legiím na Sibiři. Rovněž hmotná pomoc Rusku byla zamítnuta přes Masarykovy ostré protesty o rozhodování bez znalosti na místě. 15. října 1918 - francouzská vláda jako první uznala pařížskou Národní radu československou za skutečnou vládu na podkladě žádosti Masaryka a dr. Beneše u dohodových vlád. Uznání ostatních dohodových vlád následovalo v několika dnech.

16. října 1918 - vydal císař Karel I manifest ve Vídni, jenž národům rakouským sliboval hory, doly a mluvil řečí svůdnou, jakou Habsburkové k národu našemu nikdy nemluvili od roku 1526. Ten kritický okamžik ! (Žádost o příměří podána 5. 10. 1918. Wilson se 8. 10. 1918 obrátil s otázkou, jaký je pravý smysl mírové nabídky do Berlína. 14. 10. definitivně Wilson odmítl nabídku příměří s odkazem, že se Německo má obrátit na Spojence. 15. 10. byl náčrt Deklarace Nezávislosti rozeslán k dobrozdání americkým přátelům, 17. 10. předáno Masarykovi konečné znění a téhož dne kabelovánodo Paříže dr. Benešovi a do Vladivostoku dr. Štefánikovi. V pátek ráno 18. října 1918 byla ohlášena konstituce Zatimní vlády a vydána Deklarace Nezávislosti a v domě v němž Masaryk, jako předseda Zatimní vlády bydlil, byly vyvěšeny prapory svobodného státu československého. Před polednem byly odevzdána Deklarace Wilsonovi a Lansingovi, v 16. hod. tisku, kde byla otištěna 19. 10. pod názvem Prohlášení nezávislosti československého národa ze dne 18. října 1918. Dnem 18. 10 datována odpověď Wilsona Rakousku-Uhersku ve smyslu, že se nemůže zabývati předloženým návrhem, protože od jeho poselství ze dne 8. 1. 1918 nastaly jisté události největšího významu, jež nutně změnily koncepci a odpovědnost Spojených států.

23. října 1918 - Masaryk svolal sjezd Demokratické unie Střední Evropy do síně nezávislosti ve Filadelfii. 26. 10. sjezd vydal prohlášení o nabídce svých sil Spojencům v boji proti společnému nepříteli a požadavku umožnění svobodného a přirozeného ideového vývoje kteréhokoliv státu se svou vlastní vládou s utvořením ligy národů světa na pojištění práva a míru mezi národy. Unie již předsedal Masaryk zastupovala a představovala zájmy a ideové souručenství deseti milionů emigrantů ve Spojených státech a šedesáti pěti milionů duší ve střední Evropě. Současně bylo Masarykovi předáno memorandum Uhro- Rusínů – Podkarpatsko - ruského národa na společnou autonomii s Československem (8. 5. 1919 byla Podkarpatská Rus připojena k ČSR).

28.- 30. října 1918 byl v Praze proveden nenásilný převrat bez jediného výstřelu s využitím válečné lsti, kdy v Praze nebyl místodržitel Coudenhove (odjel do Vídně) a zemský velitel vojenský s posádkovým velitelem pražským přijali součinnost Národního výboru, který konal přípravy na možný převrat od srpna 1918, kdy po vítězném Fochově útoku mezi Amiensem a Montdidierem německá armáda již de facto válku prohrála. V Praze vojáci se domnívali, že jednají v duchu císařova manifestu z 16. října a v duchu vládních příkazů. Národní výbor 28. 10. ve večerních hodinách přijal první základní zákon československého státu, jehož první věta zněla: "Samostatný stát československý vstoupil v život". Zákon byl podepsán i za Slovensko díky účasti dr. Šrobára, který náhodou 28. 10. přijel z Vídně do Prahy. 29. 10. došlo k jednání místodržitele vrátivšího se z Vídně se zástupci Národního výboru s uzavřenou dohodou, která byla na oko kompromisem s c. k. rakouskou vládou s předstíráním, že jde o akt sjednaný v duchu císařova manifestu. 30. 10. byl kritickým dnem pražského převratu. V noci na 30. 10. dostal zemský velitel rozkaz z vídeňského ministerstva války, aby pražskou vzpouru potlačil, po té co 29. 10. zažádal místodržící telefonicky ministra vnitra ke zproštění úřadu, bude-li Národní výbor uznán za národní vládu a dostal dovolenou. Pokus o potlačení vzpoura (převratu) byl uprostřed příprav zlomen a zemský velitel si vyprosil osobní ochranu a záchranu života. Revoluce tak skončila jen "procházkou na Václavském náměstí". Téhož dne byla vydána deklarace Slováků v Turčanském Sv. Martině. Došlo i ke vzpourám Němců, prohlašujících Deutschbohmen, Sudetenland, Deutschsúdmahren a Báhmerwalgdan. V zajištění klidné situace sehráli důležitou roli Sokolové.

2. listopadu 1918 - dva dny před uzavřením příměří posílá Masaryk armádní rozkaz vojákům do Ruska, Itálie a Francie o skutečnosti existence čs. státu, když předtím 29. 10. kabeloval Dr. Benešovi do Paříže rozkaz o demobilizaci všech vojáků narozených na území našeho státu s jejich následnou organizací do vojenských jednotek s naším velením s pokyny pro okupaci Slovenska před obranou Maďarů a o přesunech našich vojsk z Ruska, Francie a Itálie.

4. a 5. listopadu 1918 obdržel Masaryk dva kabelogramy - první ze Ženevy s pozdravy a vděky od Kramáře, Staňka, Klofáče, Habrmana, Kaliny, Preise a Svobody, druhý od Beneše s vysvětlením jak bude organizována vláda a o potřebě urychleného návratu Masaryka do vlasti.

9. listopadu 1918 - se vzdali trůnu Vilém II i korinní princ s následným útěkem do Holandska. Po revolucích v maďarsku a ve Vídni se císař Karel I zřekl trůnu.

14. listopadu 1918 - se národní výbor proměnil v revoluční Národní shromáždění, říšský sněm, který zvolil TG Masaryka presidentem republiky Československé.

15. listopadu 1918 - president Masaryk se rozloučil s presidentem Wilsonem, při čemž Masaryk přednesl své přesvědčení, že se s příměřím na bojišti nemá spěchat, válku vésti dále tak, aby Spojenci donutili německou armádu složit zbraně a po případě aby vtáhli do Berlína a tak přiměly nejširší vrstvy německého národa uvěřit ve strategickou porážku Německa a Rakouska-Uherska. Rovněž vyslovil názor, že by Wilson neměl chodit do Paříže na mírová jednání osobně. Obavy Masaryka se bohužel vyplnily již v roce 1919. President Masaryk opustil Ameriku 20. 11. lodí Carmania. 9. 11. uvítán v Anglii - v londýně, 7. 12. přijel do Paříže a navštívil naše vojsko v Darney, raněné ve špitále. Seznámil se s Clemenceauem. 15. 12. byl v Modane v Italii a v Padově ho čekal italský král. Navštívil naše vojsko u Padovy a 17. 12. odjel do vlasti s oddílem legionářů. 20. 12. 1918 stanuli na hranicích Čech a nocovali v Č. Budějovicích.

21. prosince 1918 - vjel president Masaryk do Prahy, kde byl velkolepě přivítán národem - dr. Šámalem, starostou pražským, předsedou Národního shromáždění Fr. Tomáškem a dr. Kramářem ve funkci ministerského předsedy. Ve dvoraně nádraží byl osloven důstojnou řečí Aloise Jiráska. Triumfální vjezd presidenta končil se ve starobylé sněmovně na Malé Straně, kde po 4. hod. odpolední Masaryk vykonal slib. Poté odjel do sanatoria ve Veleslavíně k churavé paní Charlottě Masarykové. Večer strávil mezi přáteli na Hradě, kde i ponejprve spal "vlastně nespal". 22. 12. přednesl president na hradě své první poselství: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí Tvých k Tobě zase se navrátí , o lide český... " (z Komenského Kšaftu). "Proroctví - modlitba Komenského vyplnila se doslova, náš národ je svobodný a nezávislý a vstupuje vážen a podepřen všeobecnou sympatií do společnosti evropských národů". Po rozvedení úkolů po čestné revoluci pokračoval: "My jsme vytvořili náš stát, tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Přeji si upřímně, abychom se co nejdříve dohodli. Jako německé, tak i maďarské menšiny budou požívat všech občanských práv. Maďaři byli dost krutí, že mluvívali: Slovák není člověk – my jim nebudeme oplácet zlým. " Presidentovým poselstvím byla zahájena práce v chaosu a nad chaosem státu i jeho obyvatel. Našli jsme po válce zemi zuboženou a vyloupenou s odbojem tří milionů Němců, sporné hranice státu, kde území bylo nutno zabírat vojensky, tekla krev. Byl jeden úkol: získat pro stát všechny ostatní národnosti a získat uznání Evropy i světa naší státní správě.

Rok 1919 - Přijata zatimní ústava a záborový zákon z 16. 4. k předpokládané pozemkové reformě, osmi hodinová pracovní doba, podpora v nezaměstnanosti a zákon o ochraně nájemníků. Během jara došlo i k rabování obchodů a tlaku sociálních demokratů na Národní shromáždění "Pošleme na vás ulici!"

17. května 1919 - promluvil president k dělnictvu ve Škodových závodech v Plzni se soc. dem. ministrem Habrmanem.

15. června 1919 - konaly se první obecní volby v nichž zvítězili sociální demokraté. Národní demokracie s Kramářem vystoupila z vlády ještě v červnu s ohlášením politiky volné ruky a 8. 6. ustavena nová vláda socialisticko - agrární s premierem Tusarem. Tím odešel Dr Kramář z vlády a začal v Paříži dělat vlastní osobní politiku - ruskou se snahou organisuvat zásah v Rusku. Za Tusarovy vlády bylo přijato nejvíce zákonů sociálních a socialistických s nezbytnými zahraničnímí půjčkami (platy státních zaměstnanců, zákon o válečných poškozencích, zákon o účasti horníků ve správě dolů a podíly na zisku, zákon o rozluce manželství a zrušení celibátu učitelek).

28. října 1919 v poselství president hovořil o socializaci, o bolševictví, o intervenci proti Rusku, o potřebě zbavit se jazykových sporů a o potřebě harmonie mezi zahraniční a vnitřní politikou. Důrazně odmítl volání po presidentské diktatuře. Upozornil na neblahé dědictví z Rakouska: jedni lidé jeví jistou bázeň před odpovědností, jiní mají málo smysli pro stát. K intervenci vůči Rusku pravil: "Já od srdce přeju Rusku brzkého ozdravení, přeju si Rusko mohutné, ale demokratické. Rusku můžeme nejlépe pomoci, jestliže pomůžeme sobě. Politika opravdu česká a slovenská bude podporou a pomocí Rusku a Slovanstvu."

Rok 1920 - 29. února byla přijata ústava a volební řád se soustavou poměrného zastoupení. Masarykovi vyhrazena možnost i třetí volby. 7. března u příležitosti 70. narozenin pronesl president projev o socialismu, republikánství a o době lidskosti. 25. května se Masaryk podrobil nové volbě. Vydán spis Masaryk Osvoboditel s autorstvím J. Herbena, Rádla a B. Odstrčila.

18. a 25. června 1920 - v parlamentních volbách těsně vyhrála soc. demokracie před německými stranami. Na podzim poklesem 26. poslanců komunistického bloku v soc. demokratickém klubu, převzala vedení státu vláda úřednická pod vedením J. Černého presidenta země moravské.

24. září 1920 - po nepokojích ve městech i na venkově, podněcovaných komunistickým hnutím ovlivněným obrazem současného Ruska, hovořil president k dělnictvu v Příbrami a na Březových Horách. Tři jeho významné projevy vydány v brožuře: O bolševictví r. 1921. Bylo z velké části Masarykovou zásluhou, že bolševická stávka a pokus o převrat v prosinci 1920 skončily se nezdarem ve třech dnech.

Rok 1921 - President těžce onemocněl po celé první tři měsíce roku, kdy byla obava o jeho život. Zotavoval se v létě na ostrově Capri a 18. 7. navštívil v Římě italského krále, na zpáteční cestě navštívil presidenta rakouské republiky Hainische. 16. -22. září president navštívil moravská a slovenská města se zastávkou na Bradle, kde byl pochován dr. Štefánik.

26. září 1921 - úřednická vláda byla vystřídána parlamentní vládou dr. Beneše se všenárodní koalicí jako v r. 1918 včetně Hlinkovy slovenské strany. 23. října jsme museli mobilisovat neboť v Pešti se stal králem Uherským de facto císař Karel I a my musili dokázati, že trváme na smlouvě versailleské a že nedopustíme v Uhrách monarchii. Vojenská akce byla jak na rozkaz Dohody, tak i vlivem Malé Dohody (Československo, Jugoslávie, Rumunsko) , což byla myšlenka Masarykova. Myšlenka se osvědčila a provedení její dr. Benešem vykonalo dobré služby všem zúčastněným státům. Šlo o první organizaci Střední Evropy.

Rok 1922 - plynul v presidentově životě za vzrušujících událostí. Na Nový rok učinil vůči předsednictvu Národního shromáždění prohlášení též o pozemkové reformě a proti komunismu. Prohlášení způsobilo nespokojenost agrárního deníku k uplatněné potřebě oprav stávající pozemkové reformy. V polovině roku odjel president na Capri, kde začal psát Světovou revoluci -válečné paměti. Napsal též článek Slované po válce, který vyšel v anglické revui a též česky. 17. - 24. září navštívil východní Čechy včetně Semil, Železného Brodu, Malé Skály, Kutné Hory, Čáslavi, Přelouče a Pardubic.

7. října 1922 - po přijetí Hlinky do opozice a zhoršení vztahů s německými stranami, postoupil Beneš místo vládě Švehlově s nastalou dobou částečného klidu.

28. října 1922 - president měl projev k zástupcům katolické církve o rozluce státu a církve. 15. prosince přijal poslance a senátory slovenské včele s Hlinkou a dal jim poučení o pittsburské dohodě včetně vazby na přijetí ústavy 29. 2. 1920.

Rok 1923 - Smrtelný výstřel na Rašína v lednu ohlašoval nepokojnou dobu. Rašín byl Masarykovým spolupracovníkem od počátku války. V den úmrtí 23. února napsal president dopis ministru vnitra J. Malypetrovi s ohlášením daru 1. milionu korun na Rašínův fond k výchově.

13. května 1923 - zemřela paní Charlotta Masaryková. President jí věnoval ve Světové revoluci památná slova. Obraz své ženy vykreslil v Hovorech s K. Čapkem.

Během roku navštívil celu řadu měst a přes léto se zotavoval v severní Africe a v Lánech. 16. října zahájil president zahraniční návštěvu Francie, Belgie a Anglie v Paříži a ukončil 25. 10. v Londýně. Z návštěvy bylo zřejmé, že ČSR stojí pod ochranou evropského veřejného mínění. Po pěti letech republiky stál náš kurs vysoko.

Rok 1924 - President se zotavoval v sicilské Taormině i se členy své rodiny po dobu dubna a května. Vrátil se k řešení mnoha nepříjemností, kdy se už delší dobu stával terčem útoků se snahou zeslabit význam presidenta osvoboditele a zásluhy legionářů, které oslovil na nádvoří Hradu 29. června. V roce 1922 vyšla též zlovolná knížka Osvobozenecká legenda, navazující na spor žurnálů a stran, kdo má větší zásluhy o naše osvobození, zda zahraniční vůdcové či domácí, kteří provedli převrat v Praze 28. 10. 1918. Spor byl vyvolán zlobou proti Masarykovi.

Rok 1925 - den Husův - 6. červenec byl prohlášen za národní svátek. Oslav se zúčastnil i president. Papežský nuncius na protest opustil Prahu. Tím Vatikán urazil city našeho národa. Odvolán byl náš vyslanec z Vatikánu. - po tři roky řídila politický život Pětka - jakási oligarchie se vší mocí. Pět stran si rozparcelovalo všechny mocenské pozice, porušovalo zákony i ústavu. - u příležitosti 75. narozenin president vydal knihu o světové válce – Světová revoluce jejíž hrdinou je československý stát.

Říjen 1925 - skončila konference v Locarnu, Německo bylo přijato do Společnosti národů.

15. listopadu 1925 - vypsány volby, kdy koalice den před volbami si ještě stačila rozdělit 23. mil. Kč z ministerstva zásobování jako vyvrcholení kořistnictví jednotlivců. Ministerská rada presidentovi zakázala posílat soukromé dopisy a telegramy. Nesměl ani telegrafovat náboženskému sjezdu do Stokholmu, nesměl projevovat sympatie a nesympatie soukromým osobám, chodit na pohřby vyjma ministrům pokud zemrou ve službě a pod. Povolební Švehlova vláda při změně poměru sil v parlamentu vydržela do 17. 3. 26.

Rok 1926 - v březnu povolán opětně moravský zemský president Černý k utvoření úřednické vlády jako prozatimní a proto nedělala nic nového. Tři největší tzv. občanské strany se dohodly odstranit Masaryka a nastolit za presidenta Švehlu s cílem mít katolíka na pesidentském stolci. V té době poslanec Stříbrný, ministr ovládající stranu národně socialistickou se zřejmě připravoval na převrat. Jeho plán se provalil ve spojení s aférou Gajdovou po sokolském sletu v červenci 1926. Po odhalení styků se sovětskými činiteli a fašistickým hnutím, byl Gajda odstaven a Stříbrný vyloučen ze strany. Slet ukázal skutečný stav smýšlení lidu v rozporu s politickými vůdci vedoucích stran. Za Masarykem stáli legionáři, sokolstvo a český lid.

18. června 1926 - vyšel v Lidových novinách rozhovor Karla Čapka s presidentem o přepolitizovanosti a znechucení politikou i se slovem o žurnalistice.

27. června 1926 - president promluvil k veřejnosti a prohlásil, že úřednická vláda nevznikla na jeho přání ale z obtíží v koaliční vládě, že nemůže býti řeči o krizi parlamentarismu a demokracie proto, že jsme v samých začátcích demokratismu. Je jistá krise stran.... "Vím dobře, že nespokojenost nevzniká jen z důvodů politických nýbrž i mravních, vím, že lidé slušní jsou přímo uráženi četnými korupčními aférami. Sdílím ty pocity a doufám, že tato mravní rozhořčenost nabude dostatečné síly... " K otázce testamentu pravil : "Máme přece politický testament Palackého a velmi dobrý, v stručnosti, abychom se vzdělávali a podle toho vzdělaného rozumu jednali. A tak tedy politiku rozumnou a poctivou, toť vše."

10. - 13. července 1926 - president navštívil severovýchodní Čechy od Hořic po Kostelec nad Ohří.

léto 1926 - president žil v Topolčiankách. V srpnu byl přítomen v Turčanském Sv. Martině otevírání Štefanikova musejního domu a odhalení pomníku Svetozára Vajanského Maticí slovenskou s citováním přísloví "Viacej božej milosti ako ludskej zlosti."

7. září 1926 - vyšel v Prager Tagblattu rozhovor Dr Rychnovského s presidentem o německé otázce a o právu i povinnosti účastnit se vlády. Podal veřejnosti i podrobnou zprávu o Gajdově aféře. Promluvil o fašismu "... Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s omezeným ručením k výrobě politických báchorek a raubířských historek.... Fašismus je měřítkem politické desirientace buržoasie a má proto jenom význam, že se vyvinul pod egidou frakce národně demokratické strany, ... fašismus je patologická sedlina této krise uvnitř národní demokracie."

12. října 1926 - A. Švehla po návratu z ciziny utvořil nový kabinet se vstupem dvou německých stran. Na naléhání presidenta zůstal ministrem zahraničí Dr. E. Beneš. Vláda byla poznamenána trvající nepřítomností socialistických stran a tím na stráži byl ponechán jen president, navíc vystaven trvalým útokům, které jen zakrývaly boj proti pokrokové republice- (G. Moudrý, Národní listy "Unaven", V. Dyk - epigram, Lev Borský - výklady, že Masaryk nebyl osvoboditel sám... K. Horký - osočení ve vztaku ke Kramářovi za války.

Rok 1927 - president odjel na dovolenou se zastávkou 9. 3 v Ženevě s neoficiální přítomností ve schůzi Společnosti národů, odtud odjel do Egypta, Palestiny a Řecka. Vrátil se těsně před presidentskou volbou.

27. května 1927 - Masaryk byl zvolen po třetí presidentem 261. hlasy - 13 nad 3/5 většinou. Byl zvolen poprvé Čechy i Němci a nebyl by měl bez Němců většiny. Vyšlo třísvazkové dílo Dr E. Beneše Světová válka a naše revoluce, dosvědčující Masarykovy myšlenky a ruce od roku 1914 až po návrat do Praha v roce 1918 proti všem pomlouvačům.

Rok 1928 - úzkostí pokrokových lidí byla třetí Švehlova vláda bez socialistických stran. Šlo o zpátečnictví. Do většiny vstoupila slovenská ludová strana Hlinkova. Důsledkem byla reforma veřejné správy opuštěním župního zřízení, které bylo již dva roky na Slovensku zavedeno a dobře se osvědčilo. Bylo obnoveno zřízení zemské, bližší luďáckému volání po autonomii.

březen 1928 - Švehla onemocněl a rok zůstal vzdálen vlády.

duben 1928 - president odpověděl K. Čapkovi: "Ptáte se mne na spor o to mé tak zvané levičáctví. Řekl jsem jednou, že vývoj jde nalevo. Opakuju to i dnes, ale užil bych raději slova vpřed jako protikladu k reakci."

9. června 1928 - president navštívil v Brně jubilejní výstavu soudobé kultury, též byl položen základní kámen právnické fakulty Masarykovy university.

1. července 1928 - Bratislava se stala ústředním orgánem pro Slovensko s vlastním zemským presidentem. Sáhlo se i na vymoženosti sociální.

27. října 1928 - president přijal deputaci socialistického dělnictva včele s Tomáškem. Vyjádřil stanovisko ke spolupráci všeho dělného lidu aby se republika slušně udržela.

28. října 1928 - vrcholí jubilejní slavnosti 10. výročí republiky.

Rok 1929 - Od 1. února byl předsedou vlády Fr. Udržal. Byla to již 10. vláda ve 12. letech.

23.- 24. května 1929 - president navštívil Pardubice s Udržalem a na pozvání Dr. Ulricha přijel do Hr. Králové.

červen 1929 - president navštívil Moravu -Boskovice, Jevíčko, Litovel, Náměšť nad Oslavou, Prostějov se závěrem na znojemsku a v Bítově. 26. 6. přijal v Lánech egyptského krále Fuada.

30. června president na krajinské a vojenské výstavě v Táboře.

9. července 1929 zavítal do Litomyšle a Svitav mezi Němce.

srpen 1929 - president žil v Topolčiankách a zajel na manévry v okolí Kroměříže se zastávkou 3l. 8. v Brně na průmyslové výstavě.

27. října 1929 - Volby svatováclavské: "Občané, rozmyslete si dobře, koho volíte. " Z voleb vyšly s většinou sociální demokraté, národní socialisté, němečtí agrárníci a němečtí soc. demokraté

Rok 1930 - K Masarykovým 80. narozeninám vydalo Národní shromáždění zákon: "T. G. Masaryk zasloužil se o stát."

7. března 1930 v den slavnosti president promluvil o vyšších hodnotách národa a státu s obšírnými úvahami o demokracii, o dualismu ve formě státní - parlament a byrokracie. Zvažoval otázku zavedení úřadu státních sekretářů podle anglického vzoru, užívat znalců ve výborech parlamentních. Končil: " Hledím na další vývoj s klidem a důvěrou. Pokud mě osudem bude dopřáno, budu postupovat jako dosud a není to neskromnost, končím-li ujištěním, že budu kráčet směrem hned za války zrale uváženým a jak soudím v praksi vyzkoušeným. Byl jsem a jsem si své veliké odpovědnosti dokonale vědom."

Jan Herben ukončil knihu o TGM kapitolou Učitel národa, kde shrnul vlastnosti Masarykovy osobnosti- presidenta, člověka, muže v rodině, člena národa i jako člena lidstva. Masaryk byl především muž náboženský - dovolával se zkušenosti Shakespearovy, jenž v Hamletu praví: "Naše nerozvážlivost nám časem velmi dobře poslouží, kde umdlévají naše záměry, a to by nás mělo poučiti, že božství utváří naše cíle, ať na hrubo je tesáme, jak chcem. " Byl filosof humanitní se speciálním oborem sociologií - naukou o společnosti s obzvláštním studiem o českém národě. Z národní filosofie byl hnán Masaryk do politiky s podmínkou správně myslit aby mohl správně jednat. Zásady pravda a spravedlnost se neměnilynikdy, měnily se názory politické, tak jak se měnilo prostředí. Romain Rolland vystihl v roce 1930 Masaryka jako harmonickou osobnost. Umění šlo u něho hned za filosofií a náboženstvím.

Rok 1931 - boj proti hospodářské tísni a korupci. Vynikli J. Stříbrný- poslanec, K. Pergler- bývalý americký spolupracovník TGM a degradovaný generál Gajda. Měli fašistické cíle, říkali si tři mušketýři a nenávist jejich patřila především hradu, baště demokracie. Záštitu měli v Kramářově národní demokracii.

Březen 1931 - Rakousko se pokusilo uzavřít s Německem celní unii jako první krok připojení Rakouska k Německu. Západní Evropa za součinnosti Malé dohody tento plán zmařila.

16. dubna 1931 - odstoupil z ministerstva financí DR. Karel Engliš pro neshody s politickými stranami při obhajobě úspor ve státní správě jako přípravu na rostoucí krisi.

27. září 1931 president napsal v Bystřičce předmluvu ke Goetovu sborníku se shrnutím svého poměru k básníkovi.

28. října 1931 - president učinil na pražském hradě poslední oficiální projev k zástupcům Národního shromáždění a vlády. Rozebral hospodářskou situaci, obhájil demokracii, postavil se za rozhodný postup proti korupčníkům a jejich společníkům. Zhodnotil zahraniční situaci i nutnost zkracovat rozpočet. Uplatnil potřebu reformy bankovnictví, školství i kultury. Důraz kladl na politiku populační, přestat s bezstarostnou povrchností a pohodlnou lhostejností, politika administrace musí spočívat na vzdělanosti a mravnosti. Řeč uzavřel: "Má-li program svobody nebýti anarchií, má-li ideál rovnosti nebýti chytráckým vykořisťováním slabších, nemá-li pod rouškou bratství řádití všeho druhu násilnictví. Tedy politiku rozumnou a poctivou."

Rok 1932 - stát se dostal do katastrofální finanční situace. Nebylo na výplaty veřejných zaměstnanců, bankovní kapitál využíval a zvyšoval svůj vliv na stát. Vláda byla ochromena vnitřními neshodami stran mezi sebou.

4. ledna 1932 - soudem osvobozen J. Stříbrný, protože se nepodařilo prokázat mu křivé svědectví. Toho bylo využito agitačně politickou spodinou k fašistickým záměrům. Gajda formoval své fašisty do vojenské organizace s plány zřejmě podvratnými. vláda nebezpečí podceňovala. Útoky na presidenta se nezastavovaly před ničím ani před jeho zdravím. Šeptanda roznášela klepy o nemoci, ke kterým napsal presidentův lékař Dr. A. Maixner článek do novin: "Zdraví presidenta republika a klepy." Zatím president byl zaměstnán zahraniční politikou - přípravou odzbrojovací konference s Benešem jako gen. sekretářem.

22. února 1932 - president promluvil z pražského hradu k oslavě 200. výročí narození J. Washingtona do amerického rozhlasu s vyslovenou reakcí na činnost amerických izolacionistů, kteří zmařili vstup Spojených států do Společnosti národů a součinnost Nového světa s Evropou.

18. března 1932 - president měl rozhlasový projev k mládeži s připomínkou hesla "Vděčnost stáří".

duben 1932 - otištěna v anglickém The Spectator rozmluva Sira Evelyn Wrenche s presidentem Masarykem točící se kolem evropské politiky, zejména o dunajském plánu. "Pravím otevřeně, že se obáváme německé soutěže a obávali bychom se, že Německo ovládne tento rámec, kdyby vstoupilo do něho hned na počátku.... Naše zahraniční politika je založena na přesvědčení, že Francie a Německo by se měly dohodnout... Čeho je nám třeba, je federální systém Evropy.... Světová součinnost je velmi drahá mému srdci."

27. července 1932 - v Brně se konal sjezd studentstva, k němuž poslal president větší projev s vytknutím, že politická inteligence propadá obecnému politickému diletantismu a amatérství, i politika je vědou a politická praxe vyžaduje odbornictví.

20. září 1932 - otisklo České slovo rozhovor amerického novináře Knickerbockera s presidentem o příčinách světové hospodářské krise. V každé zemi má krise jiné příčiny. V Československu jsme vynaložili mnohem více peněz na výstavbu svého nového státu než bylo zdrávo, protože jsme neměli dost zkušeností s administrativou. Národohospodáři zapomínají, že přátelství a důvěra jsou základem obchodu.

4. října 1932 - president měl rozhovor s P. Berendem ze Scherlových tiskových podniků: "Amatéři, hazardéři a ochotníci, různí povýšenci, všecko se vrhlo po válce na politiku a hospodářství a z části je dosud u vesla. Staří zkušení mužové dostávají se málo ke slovu a mládež ještě není tak zralá, aby sama mohla řídit společnost. " Pokud jde o bolševictví, president soudí, že v Rusku není komunismus nýbrž státní kapitalismus. "Hitlerův případ je případ německý a Němci rozřeší tento problém správně. " Vyjádřil se k menšinám obecně i k demokracii a odmítl jakoukoliv roli diktátora.

29. října 1932 - po dlouhém presidentském úsilí byla sestavena nová vláda v čele s J. Malypetrem.

8. prosince 1932 - president měl rozhovor s redaktorem deníku Der Wiener Tag o demokracii: "Žít demokraticky nejen v parlamentě nejen v zastupitelstvech, nastolit demokratický život ve společnosti, v rodině, ve svém závodě, zkrátka vyplnit celý život mravní silou demokracie, to je cesta poníž se přiblížíme ideálům demokracie."

17. prosince 1932 - president promluvil do anglického rozhlasu Odmítl hovory o balkanizaci Evropy: "Potřebujeme vzájemné důvěry, neotravných plynů." v hovoru o odzbrojení. Téhož dne byl otištěn v maďarském měsíčníku Uj Magyarok hovor Masaryka na adresu maďarské revisionistické propagandy. Prohlásil, že revise mírových smluv je vyloučena. Maďaři ze Žitného ostrova mu oznámili při návštěvě, že se nechtějí vrátit do Maďarska. Poslední presidentův projev roku 32 byl určen slovenské mládeži sdružené kolem časopisu Politika. Koncem roku president ulehl s těžkou chřipkou. Při snižování platů státním zaměstnancům požádal vládu, aby také jemu byl plat snížen. Nařídil omezení všech representačních akcí hradu.

Rok 1933 - V Německu se zhroutila demokracie.

27. února 1933 - byl vypálen říšský sněm a Hitlerova nacionálně socialistická strana se ujala v Německu diktatury. To mělo vliv na naše Němce ale i na celou zahraničně politickou situaci. Byla rozbita odzbrojovací konference. Již 22. 1. 1933 se fašisté pokusili o puč přepadením kasáren v Brně. Německé strany nacionální a nacionálně socialistické byly rozpuštěny pro protistátní pikle. Byl přijat zmocňovací zákon pro vládu a presidenta - pokus o autoritativní demokracii.

22. a 29. ledna 1933 byl otištěn presidentův rozhovor s Dr. Wernerem Hegemannem ve Vossische Zeitung o vývoji událostí v Německu a o vyhlídkách demokracie. Obdobně toho roku měl rozhovory s americkým žurnalistou E. HoWererem, s časopisem Líntransigeant o utužení svazků Malé dohody a s redaktorem Reutrovy kanceláře. Prohlásil tehdy, že fašismus vede k oligarchii, v interviewu s listem Quotidien o hitlerovství se specielní otázkou na rasovou teorii nacismu a o antisemitismu. "My máme odzbrojit, když naši sousedé vyrábějí děla? Odmítám čekat v křesle, až mě nějaký vetřelec zardousí." (30. září 1933).

Říjen 1933 - Hlinka agitoval pro slovenskou autonomii s pokusem o puč v Nitře.

28. říjen 1933 - 15. výročí republiky - president navrhl konání vojenské přehlídky celé pražské posádky na Václavském náměstí s tím, že on sám vykoná přehlídku na koni a pojede Prahou což se stalo.

12. prosince 1933 - president své názory o událostech roku shrnul v rozhovoru s redaktorem Wrzosem pro polský list Ilustrovaný Kuryerlodzienny. Na otázku: Nevidíte příští války? odpověděl "Ne. Svět nemá na válku peníze. Existují také mravní příkazy. " O ohrožení demokracie se vyjádřil: "Tvrdím, že ne.... Lidem kteří křičí je třeba odpovědět: Je krise, ale myslí. " Na vyprávění redaktora co viděl v Krkonoších, že lidé na hranicích s Německem čekají válku odpověděl: "Ano, čekají ji, já vím, ale to jsou lidé rozčilení, kteří neznají situaci. " Na otázku, zda-li se svět vyhne válce a že znovu nastanou dobré časy odpověděl: "Rozhodně ano. " A na otázku oč opírá svou víru řekl: " O historii pokroku, svět i národy mají smysl pro lidskost-logos. Je to třeba říci, věřím, jsem klidný."

12. prosince 1933 - dotrpěl Antonín Švehla.

18. prosince 1933 - president učinil poslední projev roku do mluveného filmu - vánoční poselství míru a naděje.

Rok 1934 - nebyl šťastný pro presidenta ani pro republiku. TGM dokončil rozhovory s Emilem Ludwigem a Hovory s Karlem Čapkem.

10. února 1934 - devalvace koruny, president se účastnil politického a hospodářského dění na hospodářském plánu dle jeho směrnic z roku 1931.

14. února 1934 - vypukla v Rakousku občanská válka a byl proveden ústavní převrat, ustavena druhá Malypetrova vláda.

1. května 1934 - president prvně zachvácen značnou nevolností. Porušil se zrak v pravém oku podkrvením mozkových cév-příznak stáří.

24. května 1934 - Masaryk po čtvrté zvolen presidentem 327 hlasy, když nebyl volen komunisty, Hlinkovými luďáky, maďarskými sociály a nacionály, dále ligou poslance Stříbrného a Kramářovou národní demokracií z celkových 418 platných hlasů.

Do léta 1934 se zhoršil presidentův stav - ochrnula ruka a noha. Pro osobní ctižádostivost některých vůdců koalice a neochotu k návrhu kandidatury Dr. Beneše, byl nucen president vést heroický boj s nemocí rozšířenou o neschopnost mluvy (někdy jen anglicky) při omezené snaze plnit státní povinnosti. Až koncem srpna nastalo zlepšení.

9. října 1934 - v Marseille byl zavražděn jugoslávský král Alexander a francouzský ministr zahraničí Barthou- Evropa stála před světovou válkou – v atentátu byly viděny ruce italského fašismu a německého nacismu. Rozvahou společnosti národů válka nevypukla. Na smírném řešení měl největší podíl Dr. Beneš. Jako velký vklad byl chápán vstup Sovětského svazu do Společnosti národů a jeho mírová součinnost s Francií a evropskými demokraciemi.

28. prosince 1934 - president vydal armádní rozkaz o prodloužení vojenské presenční služby na dva roky.

Rok 1935 - presidentův pětaosmdesátý rok života - pracoval v lánské tišině. Dojížděli za ním vrcholní politici i soukromé návštěvy. Dával si předčítat noviny. Sledoval literaturu- zvláště politickou. Uvažoval, radil, rozhodoval.

7. března 1935 - oslavy svých 85. narozenin trávil president v Lánech. Sněmovny i národní korporace vzdaly hold. Josef Pekař, stojící celý život v opozici k Masarykovi, pronesl na Karlově universitě projev. President na proslovy odpověděl věcně.

10. května 1935 - Z Ameriky president vyznamenám Wilsonovou medailí.

19. května 1935 - parlamentní volby v nichž Henleinova Sudetoněmecká strana získala více jak 1, 2 mil. hlasů a stala se největší politickou stranou v Československu. Národní sjednocení Kramáře a Stříbrného volby prohrálo.

6. listopadu 1935 - padla vláda Malypetrova a president jmenoval předsedou vlády Dr. M Hodžu.

21. listopadu 1935 - oznámil president předsedovi vlády úmysl resignovat na úřad s přáním aby presidentem byl zvolen Dr. Beneš.

14. prosince 1935 - se Masaryk presidenství vzdal. Posledním Presidentovým aktem byla rozsáhlá politická amnestie a armádní rozkaz - odkaz zakladatelův československé armádě.

18. prosince 1935 - byl Dr. Edvard Beneš zvolen presidentem republiky. Volbě předcházela vládní krise, při níž president Masaryk nepřijal 10. prosince Hodžovu demisi. O volbě Dr. Beneše rozhodla pevnost a neústupnost Masarykova i rozhodnost Dr. Hodži.

20. prosince 1935 - obě komory parlamentu vydaly zákon k poctě Masarykově s díkem za osvoboditelské a a budovatelské dílo ponecháním doživotně platu a sídla na zámku v Lánech.

Rok 1936 - 10. února pařížská Sorbona uspořádala velkou slavnost k poctě Masaryka při níž byl president Masaryk prohlášen mluvčím francouzské vlády za "nejdokonalejší vzor velkého Evropana." Masarykovi se během roku zlepšilo zdraví, když z něho spadla státnická zátěž.

Rok 1937 - v lednu umírá Dr.Josef Pekař - jeho smrt vede patrně Masaryka k opětovnému prostudování díla Pekařova i ke své minulosti, zda a komu ukřivdil. Sledoval nejnovější literaturu politickou - poslední nedočtena zůstala na jeho stole kniha Heidenova o Hitlerovi - Jeden muž proti Evropě. S profesorem J. Horákem pracoval na posledním díle své knihy Rusko a Evropa.

7. března 1937 - na žádost americké rozhlasové společnosti dal Masaryk Američanům vzkaz. Francouzský týdeník Les Nouvelles Littaraives otiskl s presidentem k jeho narozeninám rozhovor , zakončený: "Vývoj světa směřuje k universálnímu humanismu, k uskutečňování čistého lidství." Byl to poslední interview s Masarykem vůbec.

4. července 1937 - podnikl toho roku třetí a poslední vyjížďku do Prahy na oslavy bitvy u Zborova.

2. září 1937 - president Masaryk náhle onemocněl.

14. září 1937 - ve 3hod. 27 min. naposledy vydechl.

21. září 1937 byl president osvoboditel uložen do hrobu na lánském hřbitově po předchozí cestě pražskými ulicemi na lafetě.


Část životopisu TGM od osmdesátky k smrti napsal syn Ivan Herben a celý životopis si president Masaryk v posledním roce života nechal předčítat.

V Brně, 8. července 1997