Bedřich Smetana
 
Prodaná nevěsta
 
Komická zpěvohra o třech jednáních na slova
 
Karla Sabiny

OSOBY

Krušína, sedlák - baryton
Ludmila, jeho manželka - soprán
Mařenka, jejich dcera - soprán
Mícha, gruntovník - baryton
Háta, jeho manželka - alt
Vašek, jejich syn - tenor
Jeník, Míchův syn z prvního manželství - tenor
Kecal, vesnický dohazovač - bas
Principál komediantů - tenor
Esmeralda, komediantka - soprán
Indián, komediant - baryton
Vesnický lid.
Komedianti.
Kluci.

Místo a čas děje: Vesnice za posvícení, odpoledne a v podvečer.
 

Jednání první

Náves, po straně hospoda. - Pouť.

Výstup 1.

Mařenka, Jeník, Selský lid.

Sbor:

Proč bychom se netěšili,
když nám pánbůh zdraví dá?
Kdož z nás ví, zda pouť budoucí
vesele tak uhlídá?
A kdo ženat, která vdaná,
rozžehnej se s radovánky!
Žena doma hospodaří,
muž se uklídá za džbánky.

Ouvej, ouvej!
Konec radostí!
Hrnou se starosti,
zlosti, mrzutosti.
Ouvej, ouvej!

Proč bychom se netěšili,
když nám pánbůh zdraví dá?
Jenom ten je vpravdě šťasten,
kdo života užívá!

Jeník:

Proč jsi tak zasmušilá,
má drahá Mařenko?

Mařenka:

Mám zlé tušení -
matička mě pravila,
že nás navštíví o pouti
souzený mi ženich můj -
Bože, jak to skončí?

Jeník:

Dobře! Nic se nestrachuj
a ve mne se důvěřuj!
Bude-li jen vůle tvá
pevná a neústupná.

Sbor:

Nechte vzdechů, nechte lkání,
vaše věrné milování
nemine se požehnání!

Proč bychom se netěšili,
když nám pánbůh zdraví dá?
Jenom ten je vpravdě šťasten,
kdo života užívá!
Pojďte s námi k tanci, k zpěvu,
vzniknout nedopřejte hněvu!
Muzika začíná, do kola, do kola!

Odejdou do hospody.

Výstup 2.

Mařenka a Jeník.

Mařenka:

Tak tedy přece se to státi má? Ó, já nešťastná?

Jeník:

Mařenko, co tě tak zarmoutilo? Co se stalo?

Mařenka:

Nediv se Jeníčku! Dnes má přijíti sedlák Mícha se synem na námluvy k nám. Snad už jsou ve vsi!

Jeník:

A ty, co jim odpovíš?

Mařenka:

Co jim odpovím?
Na to se ještě můžeš ptáti? Mohu-li přináležeti jinému než tobě, Jeníčku? Ale rodiče - otec můj jest vázán -

Jeník:

To je ovšem smutné!

Mařenka:

Tys jaksi nesmělý, Jeníčku, a ostýchavý -
jako by ses nečeho bál, či snad někoho? -
Jeníčku, přísahej mi, že nemáš jiné lásky, jiného závazku.
Věř, že mi už nejednou napadlo,
že truchlíš pro nějakou milenku.

Jeník:

Nikdy! Nikdy!

Mařenka:

Kdybych se co takového,
o tobě dověděla,
krutou pomstychtivou zlobou
na tě bych zanevřela.
tedy pověz mi, Jeníčku,
proč jsi se tak rozhněval,
že jsi domov svůj opustil
a milence výhost dal?
Pověz mi, pověz mi,
pověz mi, Jeníčku,
proč jsi se tak rozhněval?
Kdybych se co takového ... atd.
Konečně je celá minulost tvá
v jakési tajemství zahalena
a už i otec můj se několikráté o tom zmínil.

Jeník:

Má minulost byla ovšem velmi trudná!
Jsem syn dosti zámožného otce,
ale matka mi záhy zemřela.
Na neštěstí se otec podruhé oženil
a macecha mne brzo vypudila z domu.
Odebral jsem se do světa a nastoupil jsem
v služby u cizých lidí.

Jeník a Mařenka:

Jako matka požehnáním,
takže kletbou macecha zlá,
když zanevře na sirotka,
slova lásky proň nemá.

Jeník:

Nechť se jak chce děje, věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání!

Oba:

Věrné milování
nepřeruší žádné zloby
naléhání!
Lásku jsme si přísahali,
slovo jsme si navždy dali,
v každé době věrni
zůstaneme sobě.

Mařenka:

Hle, zde jsou!
Otec s nimi přichází, hledají mne!

Jeník:

Nechci, by mne viděli.
Sbohem, dívko milená!
┏  Nezapomeň na mne! Sbohem!

Mařenka:

┗ Sbohem!

Odejdou.

Výstup 3.

Ludmila, Krušina, Kecal.

Kecal:

Jak vám pravým, pane kmotře,
vy jste dal své slovo,
a když jste to slovo vyřkl,
všecko je hotovo.
Jen se ve mne důvěřujte.
mám rozumu tolik,
že neujde bystrohledu
mému na zdi kolík.
A jestli se dcera vaše,
bude zpěčovati,
uzříte, jak ji naučím
pěkně poslouchati.

Krušina:

No, co říkáš matko?
Já jsem spokojen.

Ludmila:

To se nedá provést
za jedinký den.
Potřeba tu přemýšleti
a poptat se nevěsty,
jestli nějaké překážka
nevloží se do cesty.

Kecal:

Co překážka? Vaše vůle
a má chytrost zvítězí
nade vším, co překážkou se
sňatku nám kde objeví.

Ludmila:

Přijde na to, jaký je ženich!

Kecal:

Jaký ženich, jaký ženich - ?
Marnáť věru otázka!
Že je dobrý, pochopíte,
když za něho ručím já!
Tobiáše Míchu znáte!
Neznáte-li, pravím vám,
že za jeho krásný statek
hned čtyřicet tisíc dám.
jak vám pravím, pane kmotře, ... atd.

Krušina:

Ovšem, Tobiáše Míchu znám
už od dětství. Má dva syny:
Jeníka z první manželky a Vaška z druhé.
Z těch neznám ani jednoho ani druhého.

Kecal:

To je pravda. Vy jste se ale před dávnými lety rukou dáním před svědky zavázal,
že dáte dceru svou jeho synovi.

Ludmila:

A za kterého syna to vlastně mluvíte?

Kecal:

Za kterého? Vždyť nemá než jednoho - Vaška.
Druhý sun z první ženy je tulák a nezbeda.
Nikdo o něm neví!

Krušina:

Nu, a jakýpak je ten Vašek?
Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?

Kecal:

Mladík slušný, a mravů víc tichých,
neváží si žertů a slov lichých,
pravý beránek to povahou.
Není na něm vady ani viny
Všecky matky by si přály syny
s duší, jak Vaškova, přemilou.
Není velký ani malý,
není tučný ani suchý,
není chromý ani hluchý,
není furiant ani hloupý,
marnotratník ani skoupý.
Slovem, všecko v míře pravé,
tělo jak lípa zdravé,
statek za třicet tisíc!
Nuže, kdož si přeje víc?

┏ Krušina a Ludmila:

┃ Vaše chvála mnoho platí,
┃ vašim slovům věříme.

┃ Kecal:

┗ Není velký ani malý ... atd.

Výstup 4.

Mařenka. Předešlí.

Ludmila, krušina, Kecal:

Tu ji máme, tu ji máme!
Rozumně s ní pojednáme.

Mařenka:

Aj, tatínku, aj, maminko
pročpak mne hledáte?

Kecal:

Ptal jsem se jich,
koho ráda máte?
Nemáte-li žádného srdci svému milého, přivedu vám mladíka vážného a vzácného.

Mařenka:

Vážného a vzácného!

Krušina:

Vždyť ho uhlídáš,
sama ho poznáš.

Ludmila

Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.

┏ Ludmila, Krušina, Kecal:

┃ Vždyť ho uhlídáš(á),
┃ sama ho poznáš(á).
┃ Nebude-li se ti(jí) líbit,
┃ košíček mu dáš(á).

┃ Mařenka:

┃ Vždyť ho uhlídám,
┃ sama ho poznám,
┃ nebude-li se mi líbit,
┗ košíček mu dám.

Kecal:

Tak tedy skončíme,
smlouvu učiníme.
Mařenka ať řekne: Ano, a bude vše vykonáno!

Mařenka:

To nejde tak rychle, jak si myslíte! Je v tom malý háček!

Kecal:

Háček sem, háček tam,
překážky neznáme!
K čemu já svůj rozum dám,
všecko překonáme!

┏ Mařenka:

┃ Mám už jiného,
┃ mně přemilého!

┃ Krušina, Ludmila:

┃ Má už jiného,
┗ jí přemilého.

Kecal:

Tomu ještě dnes dá kvinde,
ať si hledá štěstí jinde!

Mařenka:

Slovo své jsem mu už dala.

Kecal:

Na slovo my nic nedáme!

Mařenka:

Smlouvu jsem už podepsala!

Kecal:

My tu smlouvu roztrháme!

Mařenka:

Zkuste to, zkuste to!

Kecal:

Věřte jenom v rozum můj
a vše půjde, stůj, co stůj;
Ostrá mysl má, můj hled,
ten pronikne celý svět!
Co nikdo nevypřede,
to můj rozum dovede.

Všichni:

Co nikdo nevypřede,
jeho (to můj) rozum dovede.

Mařenka:

Jeník neupustí, to vím,
a mohu na to vsadit svůj život.

Krušina:

Opustí nebo neopustí, na tom málo záleží.
Zavázal jsem se Tobiáši Míchovi před svědky -

Ludmila:

Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?

Kecal vytahuje úpis z kapsy:

Zde ho mám!
Černé na bílém!
Podepsáni Mícha i Krušina i svědkové.

Mařenka:

Co je do toho! To nic neplatí.

odhodlaně

Já a Jeník o tom nic nevíme a nepopustíme!

Dupne a odběhne.

Výstup 5.

Předešlí bez Mařenky. Později sousedé a plesající mládež.

Kecal:

Ach, jak je svět zvrácený.

Krušina:

Kde pak jste ale nechal Míchu a syna jeho,
toho vážného a vzácného ženicha?
Slušelo by se, aby on promluvil s Mařenkou.

Kecal:

Inu, ovšem!
Ale on není zvyklý mluvit se ženskými.
Je ostýchavý jako panenka.

Krušina: To bude těžké namlouvání!

Kecal:

Teď ale, kmotře, bylo by nejlíp,
kdybyste jako náhodou,
sešel se s Míchou v druhé hospodě.

Zazní hudba k tanci.

Tady bude hlučno, chystají se k tanci!

vážně

Já zatím vyhledám Jeníka a promluvím s ním.

Odejdou.

Lid před hospodou. Staří za stoly. Mládež přistupuje k tanci, později sbor.

Polka

Sbor:

Pojď sem holka, toč se, holka,
dokud vrabí skočná polka!
Ruka v ruce, hledy v hled,
s námi toč se celý svět!
basa bručí, cimbál cinká,
kolem uší jen to břinká;
pod nohama skáče zem,
věru, postát nemůžem!
 

Jednání druhé

Síň v hospodě. Jeník a selská chasa po jedné straně za stolky při pivě. Na druhé straně dohazovač, též za stolkem.

Výstup 1.

Sbor:

To pivečko, to věru je nebeský dar,
vše psoty a trampoty vede na zmar
a síli a dává kuráže!
Ejchuchu!
Bez piva by člověk smutný byl zde host;
jeť starostí na světě beztoho dost -
a blázen, kdo na ně se váže!
Ejchuchu!

Jeník:

Aj, hoši, mně věřte, pravím na svou čest,
že láska nad víno i nad pivo jest -
a jediná na světě radost,
jež blahem naplňuje mladost.

Sbor (jedni):

Tys, Jeníku, po uši zamilován.

Sbor(druzí):

Jen ať ti to nezkalí tamhleten pán.

Kecal:

No, a stane-li se tak,
nebude mít z toho škody.
Dobrá rada a peníze
jsou dvě páky života.
Kdo jich rozumně užívá,
ten se světem nemotá.

┏ Sbor:

┃ To pivečko, to věru je nebeský dar, ... atd.
┃ Ejchuchu!

┃ Jeník:

┃ A láska jediná radost!

┃ Kecal:

┗ A peníze! A peníze!

Výstup 2.

Vašek jako ženich oblečen:

Ma-ma-ma-matička
po-po-povídala,
že-že by rá-áda
u-u-uhlídala,
kdybych se o-o-oženil,
svat-svat-svatbu vy-vystrojil;
jest-jestli k tomu
ne-ne-nedospěje,
celá ve-ve-ves se
mi vy-vy-vysměje

Mařenka zatím vystoupí v pozadí.

Výstup 3.

Mařenka, Vašek.
Oba do sebe vrazí a dají se do smíchu.

Mařenka:

Vy jste zajisté ženich Krušinovic Mařenky?

Vašek:

A-ano, ja-jak to-to víte?

Mařenka:

Cožpak to není na vás vidět? Jste tak vystrojen.
Celá ves o vás mluví a lituje vás.

Vašek:

Li-li-li-tuje? A proč?

Mařenka:

Protože Mařenka vás bude šidit, neboť má jiného.

Vašek:

Ja-jak pak může mít jiného,
když ma-á mě?

Mařenka:

Vás? (ha ha ha) Co pak vás zná? A vy ji?

Vašek:

Ne-ne-ne-nezná, ale ví, že že já jsem je-je-její ženich.

Mařenka:

Ovšem, že ví, a proto se těší na to, jak vás bude šidit a soužit, abyste brzo umřel.

Vašek:

To je hrůza! A-a-a-ale ma-ma-ma-maminka mi řekla, že se mu-mu-mu-musím oženit!

Mařenka: Ovšem, proč by ne, tak švarný hoch! Tady je nevěst nazbyt, jen kdybyste chtěl!

Vašek: Já chci!

Mařenka:

Známť já jednu dívčinu,
ta po vás jen hoří.
Dlouho, dlouho se pro vás
její srdce moří.

Vašek:

O-o-och, och božíčku,
jaké štěstí,
kdy-když dívčina
po mně třeští.
Ó, jaké štěstí!
Ale Mařenka,
co ta by tomu řekla?

Mařenka:

Nic, vždyť by vám beztoho
po svatbě utekla.

Vašek:

A má maminka,
ta by křičela!

Mařenka:

Přestala by hned,
jak by uviděla nevěstu.

Vašek:

Je-je-li hezounká?

Mařenka:

Zrovna jak Mařenka.

Vašek:

Je-je-li mlaďoučká?

Mařenka:

Zrovna jak Mařenka.
┏ Známť já jednu dívčinu,
┃ ta po vás jen hoří.
┃ Dlouho, dlouho se pro vás
┃ její srdce moří.

Vašek:

┗ Ó, božíčku, jaké štěstí!

Vašek:

A ta, že by mne
vskutku chtěla?

Mařenka:

Och, kdybyste ji nechtěl,
žalem by umřela.
Do vody by skočila, uhlím by se zdusila,
dnem  nocí by plakala,
že – že vás nedostala!

Vašek:

Proč-proč pláčete?

Mařenka:

Protože ji nechcete!

Vašek:

Já bych ji chtěl,
je-jen kdybych směl!

Mařenka:
Vy se jen vymlouváte
a tu, jež vás miluje,
láskou umřít necháte.

Vašek:

Ne-ne-ne-ne-ne-nechám!

nesměle

Je-je-li ja-jako vy,
už-už rád ji mám!

Mařenka:

Já bych se vám líbila?

Vašek:

Lí-lí-líbila!

Mařenka:

Mne byste si vskutku vzal?

Vašek:

Vza-vza-vza-vza-vzal!

Mařenka:

Já bych vás milovala,
jako v plenkách chovala.
Já bych se vám líbila?

Vašek:

Lí-lí-líbila!

Mařenka:

Mne byste si vskutku vzal?

Vašek:

Vza-vza-vza-vza-vzal!

Mařenka:

Tedy ruku na to dejte,
přísahejte! Přísahejte,
že Mařenku nechcete,
že se jí navěky věků
od dneška odřeknete!

Vašek škrábe se za ušima:

Přísahati mám?
To - to neudělám!

Mařenka:

Mařenku kdo bude chtít,
zle se mu zde bude dít,
pomsta ho tu nemine!
Rychle se rozhodněte,
přísahu hned vyřkněte!

Vašek plačtivě:

Pří-pří-přísahám!

Mařenka:

Mařenky se odříkám,

Vašek:

o-o-odříkám!

Mařenka:

Nechci ji ni viděti,

Vašek:

-ni viděti,

Mařenka:

nechci o ní slyšeti,

Vašek:

-ni slyšeti!

┏ Mařenka:

┃ Známť já jednu dívčinu ... atd.

┃ Vašek:

┗ O-o-o-och, božíčku, jaké štěstí!

Odejsou.

Výstup 4.

Jeník a Kecal.

Kecal:

Jak pravím, hezká je, hodná,
bohatá a jmenuje se Běla.

Jeník:

Inu – ale kdož ví, bude-li mne chtít?

Kecal:

To je má starost!
Jen řekni, že se Mařenky odříkáš.

Jeník:

Ne, to nejde!
Srdce by mi při tom puklo.

Kecal:

Blázni byli, kordy měli –
Hlavní věc jsou teď peníze!

Jeník:

No a ta, co mi ji dohazujete, ta má peníze?

Kecal:

Ovšem!
Nuže, milý chasníku,
dopřej pak slovíčku!

Jeník:

Raději bych poseděl
tam při svém pivíčku.

Kecal:

Znáš-li pak mě osobně?

Jeník:

Nemám čest, panáčku, ne!
A vy též neznáte mě?

Kecal:

Slyšel jsem, žes hodný hoch,
chasník pracovitý, ale v lásce prý’s
chlapík šlakovitý.
Máš-li pak též peníze?

Jeník:

Vždyť se mnohý ožení bez krejcaru v kapse;
švarné dívky hledí spíš
na švarné zas chlapce.

Kecal:

Věř mi, já jsem rozumný a mám zkušenosti:
bez peněz je ženidlo
jenom hnízdo zlosti!
Odkud jsi,
pověz mi! Dám ti dobré rady,
znám se ve všem všady.

Jeník:

Z daleka, pane jsem - z daleka
až z moravských hranic.

Kecal:

Tam se ožeň, zdejší panny
nestojí už za nic.

Jeník:

Možná že ty ostatní, -
ale má Mařenka,
to je pravý diamant,
nejkrasší krásenka!

Kecal:

Každý jen tu svou
má za jedinou,
všecky krásy
světa v ní vidí,
až přijdou časy,
kde ho ošidí.
Potom lituje,
když už pozdě je
bycha honiti.
Potom běduje,
když už se nedá
čeho měniti.
Rozumný však muž, povážlivý,
ještě před svatbou vystřízliví.
Počítá co mu to vynese,
a když nic - pak chytře vyhne se!

Jeník:

Co tím míníte říci?
Já vám nerozumím.

Kecal:

Že o lepší nevěstě
pro tebe, hochu, vím.
Znám jednu dívku, ta má dukáty,

Jeník:

Zná jednu dívku, ta má dukáty,

Kecal:

a chalupu dostane od táty!

Jeník:

a chalupu dostane od táty!

Kecal:

Dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko,
kus pole má a novou almaru!

Jeník:

Dvě krávy má a ... atd.

Kecal:

No, to by bylo něco ku zdaru!

Oba:

No, to by bylo něco ku zdaru!
┏ Znám jednu dívku, ta má dukáty.
┗ Zná jednu dívku, ta má dukáty.
No, to by bylo něco ke zdaru!

Kecal:

Odřekneš-li se Mařenky, vyplatím ti také něco.
Ano, tu má ruka na to, sto zlatých ti dám za odstoupení.

Jeník:

Jenom sto zlatých? To je věru málo za tak mnoho lásky!
Tak lacino ji neprodám!

Kecal:

Nuže, tedy dvě stě dám!

Jeník:

To je všecko málo!

Kecal:

Tedy tři sta! Činím to jen
proto, aby bylo bez dlouhých procesů.
Nepoddáš-li se nyní, teda nasadíme všecky háky
a vytáhneme tě konečně odtud.
Nebudeš pak míti nevěsty ani tří set zlatých!

Jeník:

Tak - tak - ale kdopak ti tři sta vyplatí!

Kecal:

Já sám!

Jeník:

Vy? Snad ne ze sebe? Vám svou
Mařenku neprodám ani za milion!

Kecal:

Nebuď hloupý! Pro sebe ji nechci.
Mám jedné už až po krk!
Což nevíš, že vyjednávám za syna souseda Tobiáše Míchy?
jak bude věc potvrzena, dostaneš
tři sta, ale pak hned hajdy odtud!

Jeník:

Nuže staniž se!
Tři sta jsou tři sta! Peníze na dřevo a bude konec.
Ale to vám pravím, že Mařenku nikdo jiný
dostati nesmí, nežli syn Tobiáše Míchy,
sice z naší smlouvy nebude pranic.

Kecal:

I zlatoušku, i zlatoušku, toť se rozumí, že ji jiný nedostane,
nežli Míchův syn!

Jeník:

A já ji jinému nikomu nepřenechávám,
nežli Míchovu synu.
Vynahradím si to ve smlouvě!

Kecal:

Učiníme smlouvu hnedky a přivoláme si svědky.

Jeník:

Ještě slovíčko!

Kecal:

Mluv!

Jeník:

Dále tam vpíšete,
že, jakmile Mařenka a Míchův syn si ruce podají
a v sňatek svolí, ustane otec Mícha od naléhání
na Mařenčina otce dluhu.
Jsou dočista vyrovnáni.

Kecal:

Ano, to vše svoluji.

Odkvapí.

Jeník:

Až uzříš, komus
koupil nevěstu,
smutně nastoupíš
zpáteční cestu. -
Jak možná věřit,
že bych já prodal
svoji Mařenku?
Drahou Mařenku,
andílka svého,
pro nějž mi není
nic obtížného.
Ni za tisíce
bych neodstoupil;
na celém světě
rovné jí není.
Vždyť jenom láska
lásku ocení.

Výstup 6.

Jeník, Kecal, Krušina. Lid.

Kecal:

Pojďte lidičky,
pozor dejte,
naší smlouvě
svědectví dejte!

Sbor:

Pozor dáme,
svědectví dáme.

Kecal:

Tu na papíru,
zaznamená se,
co vykoná se.

Sbor:

Zaznamená se,
co vykoná se.

Kecal sedne ke stolu a píše:

Tímto já se zavazuji, že svou milou odstupuji.

Sbor:

Tímto on se zavazuje, že svou milou odstupuje.

Jeník:

Nikomu však jinému, nežli velectěnému synu Tobiáše Míchy!

Kecal:

Synu Tobiáše Míchy!

Jeník:

Jestliže ji miluje,
srdce své jí věnuje,
a před svědky bez nucení
vyřkne, že se s ní ožení.

Kecal:

Vše zapsáno,
jak žádáno.

Sbor:

Jak jen možná,
že odstoupil
milenku?

Krušina k Jeníkovi:

Nikdy bych byl neuvěřil,
že tak dobré srdce máš,
že, bys z nesnází nás vytrhl´,
dobrovolně se poddáš.

Kecal:

Ještě nejsme u konce.
Sluší doložiti,
že jsme se zavázali
Jeníkovi
tři sta zlatých vyplatili.
za tři sta on se nám poddal
a svou Mařenku prodal.

Sbor:

Aj, toť hanba, věru hanba
prodati milenku svou!

Krušina k Jeníkovi:

Béřu teď svou chválu zpět,
takového hanebníka,
jako tys, neviděl svět.

Kecal:

Punctum - satis - písek na to!
Podepište se,
nejprv ty, Jeníku,
potom svědkové!

Jeník chladně se podepíše:

Zde můj podpis - Jeník Horák.

Krušina podepíše:

Věru, jsem teď tomu rád,
naučil jsem se tě znát.

Sbor v udivení:

Prodal svou milou,
za tři sta!
Neníť věru drahá -
ó, hanba, hanba!
 

Jednání třetí

Dějiště jako v jednání prvním.

Výstup 1.

Vašek:

To-to mi v hlavě le-leží,
o-o život mi bě-běží,
je-jest-li mne otrá-tráví,
vše-všeho mne tu zba-zba-zbaví.
To-to mi v hlavě le-leží,
o-o život mi bě-běží,
Va-Vašek umřít mu-mu-musí,
och, och, co přitom zku-zku-zkusí,
to-to mi v hlavě leží,
o-o život mi běží.

Výstup 2.

Principál komediantů, Esmeralda, Indián, Vašek.

Za jevištěm slyšeti jest tlučení na veliký buben. Vstoupí principál, komediant s bubnem, Esmeralda.

Pochod komediantů (tromba za jevištěm).

R e c i t a t i v

Principál:

Ohlašujeme slavnému publiku, že se tu dnes,
jakožto při slavné pouti provozovati bude
znamenitá, nikdy předtím nevídaná komedie
na provaze, na koni i na zemi, kdežto zvláště
slečna Esmeralda Salamanka prováděti bude
znamenité a neslýchané skoky, pak opravdový
jeden Indián z Otahitánských ostrovů,
padesát tisíc mil odtud vzdálených,
polykati bude židl - éé - vidličky a nože,
načež pak vystoupí nejznamenitější kus,

(tromba)

totiž živý amerikánský medvěd
bude se producírovat slavnému publiku
se zvláště drezírovanými kumšty,
a konečně se slečnou Salamankou sem
zvláště z Frankrajchu převezeným kankánem.
Ke kterémužto představení slavné publikum
se vší úctou a vážností se zve! Však malou
zkoušku uhlídá slavné obecenstvo ihned. Hola!
Začněte!

S k o č n á

Balet a produkce komediantů.

Vašek po tanci:

Je-je-je-je! To bude hezké!
A ta-ta i-i-indiánka má he-he-hezké nožičky!

Esmeralda Vaškovi se pokloníc:

Panáček nás také navštíví?

Vašek:

A-a-ano! Rád bych
vi-vi-viděl vás na provaze!

Esmeralda s ním mluví stranou.

Indián přikvapí:

Pane principál, pane principál! Stalo se velké neštěstí! Franta se opil
v dolejší hospodě, takže se nemůže ani an nohy postaviti
a nechce dnes mermomocí dělati medvěda.

Principál:

Jakže? Jakže? Náš nejpěknější kus? Medvěd by nevystoupil?
Slavný kankán by se neprovozoval? Ne, ne, ne, to nemůže, to nesmí být! Musíme hledati jiného.
Snad někdo ve vsi, nějaký kluk?

Indián:

Ten by to vybreptal
a lidé by se nám smáli. Kde ho také hned vzíti?
Musí býti vyrostlý, aby se mu medvědí kůže hodila.
Lidé se tam už scházejí, nezbývá už ani času někoho hledati.

Principál:

U všech všudy, Esmeraldo!

Esmeralda přiskočí a mluví s ním stranou.

Vašek:

Ach, ta-ta u-umí mluvit. Tu-tu bych si hned vzal.
To by-by-by-by-by byla radost, ce-celá ves
by-by se ko-ko-koukala.

Esmeralda:

Mně se líbíte, já bych vás také chtěla.

Vašek:

Chtěla by-by-by-by-byste mne?

Indián k principálovi:

Tomu by ta medvědí kůže slušela, jako by mu byla přirostla.

Principál ke komediantům:

Jděte a vyhlašujte dále po vsi!
Já tady promluvím s panáčkem.

Indián a komedianti odcházeji, bubnujíce první pochod.

Principál k Vaškovi:

No, panáčku, když se vám Esmeralda
líbí, můžete ji dostati. Pojďte s námi,
hrajte komedii  a ostatní se poddá
samo sebou.

Vašek udiven:

Ko-komedii?
Já-já to ne-ne-neumím.

Esmeralda:

Má láska vás všemu naučí!

Vašek:

Láska? To je hezké.

Principál:

Budete se míti u nás dobře.
Dluhů - éé - peněz máme vždycky nazbyt,
jíst a pít, co hrdlo ráčí, a plnou svobodu.

tajemně

A svoboda frejkumštýru znamení mnoho!
Vůbec stav komediantský je vlastně stav všech stavů,
kumstus kumstorum, jak se po latinsku říká.
Skoro všichni lidé jsou více méně komedianti,
jenže ne každý svou komedií tak dobře prováděti
umím jako my - jako my!

Esmeralda:

Nuže, můj drahý! Přistupte k nám,
má láska vám bude sladkou odměnou.

Principál:

Nebudete vázán. Učiňtě jen zkoušku, jenom jednu, jenom dnes -

Esmeralda:

Ano, dnes, jenom dnes, a pak - můj zlatoušku, jenom dnes, a pak - a pak budu vaše!

Vašek:

A co-co ma-mám hrát?

Esmeralda:

Kankán!

Vašek:

Ka-ka-kankán? Co to je?

Esmeralda:

Budete tančit, já s vámi a vy se mnou.

Vašek:

Mo-mo-moje máma -

Esmeralda:

Ta vás nepozná!

Principál a Esmeralda:

Milostné zvířátko
uděláme z vás,
kolem hrdla dáme
ozlacený pás.
Přehezká škraboška
skryje tvářičky,
a v měkkounké botky
dáte nožičky.
Budete jak Mílek
krásně vypadat.
Svět zajásá, když vás
uzří tancovat!

Odejdou.
 

Výstup 3.

Háta, Vašek, Mícha, Kecal.

Vašek:

Oh, já ne-ne-nešťastný! Vše-vše-všecky
mne chtějí mi-mi-milovat a-a zabít!

Háta:

Aj, proč jsi tak smuten, Vašíčku? Buď vsel, synáčku!
Ožeň se a bude ti blaze na zemi.

Vašek: Já-já-já se bojím.

Háta:

Čeho se bojíš, drahoušku? Vždy´t se ti nic zlého nemůže státi.
Dostaneš ženu a to je nejlepší věc na světě!

Kecal:

Ba věru! Vašíček podepíše smlouvu a bude všecko v pořádku!

Vašek:

Na-na-nač se ma-ma-mám podepsat?

Mícha:

Že si vezmeš Mařenku Krušinovou za ženu.

Vašek:

Já-já ji ne-ne-ne-nechci!

Háta, Mícha, Kecal:

Aj! - Jakže? Jakže - nechce ji?
Copak, copak se přihodilo?
Mluv, Vašku, co tu myšlenku
ti do hlavy vložilo?

Vašek:

O-ona by by mne
o-otrávila -

plačtivě

života
mne zbavila!

Ostatní:

Jaký to hloupý nápad!
Mluv, kde jsi to sebral?

Vašek tajemně:

Mně to ně-ně-někdo
dnes povídal.

Ostatní:

Kdo to byl, ten prostopášník?

Vašek:

Jakás panenka.

Ostatní:

A co ti pověděla?

Vašek:

Je hezounká,
mne ráda má.

Háta:

A znáš-li ji?

Vašek:

Ne-neznám.

Schová se bázlivě.

Všichni:

V tom vězí nějaký podvod.
Není v tom nikdo jiný,
než ten pacholek sám.

Vašek hledí neustále za jeviště, kam Esmeralda odešla, pak se vykrade.

┏ Kecal:

┃ Já všechno vyzkoumám.

┃ Háta, Mícha:

┗ On všechno vyzkoumá.

Výstup 4.

Mařenka, Ludmila, Krušina rychle vystoupí. Předešlí bez Vaška.

Mařenka:

Ne! Tomu nevěřím,
pouhé to šálení;
můj drahý Jeníček
bezbožný tak není.

Krušina:

A přece to pravda je.

Kecal:

O čem pochybuje?

Krušina:

Že Jeník ji prodal.

Kecal:

Viz, zde se podepsal.
Tři sta mu vyplatíme,
a tak se ho sprostíme.

Mařenka:

Ó, hanebné to šálení!
Ó, mužské srdce klamné!
Sám přísahal, že celý svět by obětoval za mne!

Krušina:

Nuž, utiš se, Mařenko,
aspoňs ho poznala
a víš, jak jsi se v milém
svém trpce zklamala.

Kecal:

Nuž, podepiš, panenko,
i Vašíček - kde je?

Ludmila:

Aj, vizte, tamo zase na hrázi zevluje!

Mařenka:

Já nikdy nepodepíšu -
já nechci Vaška mít,
raději samotinká
chci věčně žít!

Ostatní:

Nedá se jinak dělat,
to musí, musí být.

Kecal:

Hej, Vašku! Hej, Vašíčku!
Pojď sem na chviličku!

Výstup 5.

Vašek. Předešlí.

Vašek:

Co-co-co-co pořád chcete?

Spatří Mařenku.

A ta-ta-ta-ta to byla!

Všichni kromě Mařenky:

Mařenka že to byla?

Vašek:

A ta-ta-ta to byla!

Všichni:

Co tě tak postrašila?

Vašek:

Ta-ta mi povídala,
že by mě milovala.

Všichni.

Nuž, to je Mařenka,
budoucí žena tvá!

Vašek:

Ta-ta se mi líbí!

Odejde.

Kecal:

Tak tedy bez procesů
a beze všech excesů
podpište smlouvu hned!

Mařenka pláče:

Tak men nechte chvíli,
já si rozmyslím.

┏ Všichni kromě Mařenky:

┃ Rozmysli si, Mařenko, rozmysli,
┃ na své štěstí dobře pomysli!
┃ Máš cestu před sebou převábnou,
┃ nedej se svésti svéhlavostí svou.
┃ Rozmysli si, Mařenko, rozmysli,
┃ na své štěstí dobře pomysli!

┃ Mařenka:

┗ Ano, dobře rozmyslím!

Rodiče a Kecal odejdou.

Výstup 6.

Mařenka sama:

Och, jaký žal! Jaký to žal,
když srdce oklamáno!
Však přece ještě nevěřím,
ač stojí tam napsáno.
Nevěřím, až s ním promluvím.
Snad ani o tom neví!
Ó, kýž se mi nesnázi té
skutečná pravda zjeví! -
Ten lásky sen jak krásný byl,
jak nadějně rozkvítal!
A nad ubohým srdcem mým
co tichá hvězda svítal.
Jak blahý život s milencem
v snu tomto jsem si přadla!
Tu osud přivál vichřici
a růže lásky zvadla.
Ne, není možný taký klam!
Ten´t smutnou by byl ranou,
a rozplakala by se zem
nad láskou pochovanou!

zádumčivě

Ten lásky sen ... atd.

Výstup 7.

Jeník, Mařenka.

Jeník přikvapí:

Mařenko má, Mařenko má,
ty hvězdo mého žití!
Ó, mluv, jak stojí naše věc
a čeho se nadíti?

Mařenka:

Jdiž pak! Ty jsi mne oklamal,
tys hanebně se choval!
Kterak jsi snížil sebe sám,
že jsi mé srdce prodal!
Mluv! Je to pravda, čili nic? -
Ano neb ne - ni slova víc!

Jeník:

Jen dovol, bych ti to vyložil!

Mařenka:

Já nechci žádných výkladů.
Rci, pravdivě-li psáno?

Jeník:

Nuž, tedy - ano, ano, ano!

Mařenka:

Nuž, tedy jdi a neobjev
se mi před tváří více!

Pláče.

Jeník:

Jen dovol, bych zulíbal
tvé krásné, drahé líce!

Mařenka:

Naší už lásky konec je,
a já - já si vezmu Vaška!

Jeník směje se:

Ha ha ha ha ha, aj, toť by byla rozkošná,
veselá věru fraška!

Mařenka:

Tak? Ty se ještě vysměješ?

Jeník:

Mámť věru proč se smáti -
Jen dovol, bych ti to vyložil!

Mařenka:

Já nechci poslouchati!

┏ Jeník

┃ Jak tvrdošíjná, dívko, jsi,
┃ že nechceš pravdu zvědět?
┃ Což mohl bych do tváří tvých
┃ tak směle, přímo hledět?
┃ Jak tvrdošíjná, dívko, jsi,
┃ že nechceš pravdu zvědět!

┃ Mařenka:

┃ Tak ošemetný muž jsi ty,
┃ nechci o tobě vědět,
┃ ni do falešných tváří tvých
┃ co živa více hledět!
┃ Tak ošemetný muž jsi ty,
┗ nechci o tobě vědět!

Výstup 8.

Kecal, Mařenka, Jeník

Kecal přikvapí:

Hle, hle! Chasníku, čekáš na peníze? No, měj jen malé strpení.
jak bude smlouva podepsána, budeš vyplacen na krejcar.

Mařenka:

Ha, té hanebnosti!

Kecal:

No, a ty, Mařenko? Vezmeš si syna Míchova?

Jeník:

Toť se rozumí, že si ho vezme, a nikdo jiný ji dostati nesmí, na to přísahám!

Kecal:

Tys hodný hoch a máš z toho rozum!

Mařenka:

Tys hanebník a lhář! Ne, teď zrovna ne,
nevezmu si ho, - a kdybych měla umříti!

Jeník k dohazovači:

Co mi dáte, když ji přemluvím, aby si vzala syna Míchova?

Mařenka:

Jakže? Ty mne ještě chceš k tomu přemlouvati?
Ne, takového něco svět ještě neviděl a neslyšel!

Dá se do pláče.

Jeník:

Utiš se, dívko, utiš se
a důvěřuj v slova má!
Vždyť nevíš, jaké za tím vším
se štěstí pro tě schová!
Syn Míchův tebe miluje,
jak nikdo na světě.
I věř, že z toho sňatku ti
plno blaha vykvete.
Utiš se, dívko, utiš se
a důvěřuj v slova má!

Mařenka:

Ó bože, ó bože, slova tvá
mne věru usmrcují.

Kecal:

Já neslyšel jsem moudřejších
a všemu přisvědčuji.

┏ Kecal:

┃ Teď přivedu rodiče
┃ a svědky zavoláme
┃ a všemu tomu zdráhání
┃ už konec uděláme.

┃ Mařenka:

┃ Já přivolám sem rodiče
┃ a svědky svoje známé
┃ a okamžení trapnému
┃ už konec uděláme.

┃ Jeník:

┃ Teď přiveďte rodiče
┃ a svědky zavoláme
┃ a celé komedii té
┗ už konec uděláme.

Kecal odejde.

Jeník:

Což ještě nepochopuješ?

Mařenka:

Jdi! Co tu ještě chceš?

Jeník poodstoupí.

Výstup 9.

Ludmila, Háta, Krušina, Mícha, Kecal. Předešlí. Sbor lidu.

Sbor:

Jak si se, Mařenko, rozmyslila?
Mluv, by se věc dobře ukončila!

Mařenka stranou pro sebe:

Já pomstím se a učiním,
v co on snad sám nevěřil.
Ó, křivě, křivě, Jeníku,
jsi střely své zaměřil.

K ostatním:

Já učiním, jak žádáte!

Všichni:

Buď zdráva, Mařenko!
Tak konec všemu rozbroji
a svatba se hned vystrojí!

Jeník předstoupí:

Ba, svatba se vystrojí hned
a veselit se bude svět!

Mícha a Háta v úžasu:

Hle, Jeník! Kde se tady vzal?

Jeník:

Nuž, otče, dosti dlouho jsem
se v cizině už potloukal.
Jeť, tuším svrchovaný čas,
bych domů se podíval zas.

Kecal:

Aj, pravda-li či pouhý sen,
že sprostý, chudý chasník ten
jest Jeník, starší Míchův syn?
Vždy´t praveno, že jest vojín!

Jeník:

Vskutku jsem otce Míchy syn,
jak vidíte. Ač ne vojín,
přece mnoho bojů s osudem
na cestách svých podstoupil jsem.

Háta:

Aj, měl jsi ještě času dost
k svému putování!

Jeník:

Aj, vímť já bez hádání,
že vítaný vám nejsem host.
Však neškodí, toť maličkost!
Jen když k své milé právo mám,
jsa synem otce Míchy sám!

Háta:

To neplatí, to podvod jest!

Jeník:

Ne podvod, pouhá jenom lest.
Co psáno je, to psáno!
Hle, jsme tu dva - kterému z nás
dá sama Mařenka svůj hlas,
tomu buď štěstí přáno!

Mařenka radostně:

Ach, teď jsem tě pochopila,
Jeníčku můj! Jsem tvá! Jsem tvá!

Kecal:

Aj, prohnaný to člověk jest.
Již poražen sem všady!
O reputaci mou a čest
mne připravila jeho lest!
Nevím si věru rady!

Mícha k dohazovači:

Ta vaše moudrost vás
na chvíli oputila!

Háta:

Ba, rceme přímo: hloupá věc
se vám tu přihodila.

Všichni se smějí.

┏ Mařenka, Jeník, Ludmila, Krušina, Háta, Mícha:

┃ Ta vaše moudrost vás
┃ na chvíli oputila!
┃ Ba, rceme přímo: hloupá věc
┃ se vám tu přihodila.

┃ Kecal:

┃ Aj, prohnaný to člověk jest ... atd.

┃ Sbor: ha ha ha ha ha! Hloupá věc
┗ se vám tu přihodila.

Výstup 10.

Předešlí, Vašek, kluci.

Za jevištěm hluk a pokřik. Kluci vyběhnou a utíkají přes jeviště.

Jeden kluk:

Spaste duši! Medvěd se utrh`!

Druhý kluk:

Medvěd se splašil, běží zrovna sem!

Uteče.

Vašek vyběhne jako medvěd oblečený, strhne medvědí kůži z hlavy a křičí:

Ne-nebojte se, já nejsem
medvěd, já-já-já jsem Vašek!

Všichni se dají do hlasitého smíchu.

Háta:

Ty bloude, cos to učinil? Jaká to hanba!
Kliď se odsud, darebo, a svleč se z té maškary!

Chytne ho za rameno a táhne ho do hospody.

Krušina:

Nuže, kmotře Mícho! Teď snad přece
uznáte, že s Vaškem ničeho není. Vždyť nemá ještě rozum!
Pomněte, kmotře, Jeník že
váš syn, váš syn je krevný!

Ludmila:

Rád buďte, že jste po dlouhém
zas syna nabyl čase.
Podejte ruku otcovskou
a smiřte se s ním zase!

Mícha:

Staniž se tedy, staniž se!
Dám vám své požehnání!

Mařenka, Ludmila, Jeník, Mícha, Krušina, Sbor:

Dobrá věc se podařila,
věrná láska zvítězila.
Šťastně ukončen jest boj,
veselá se svatba stroj!

Opona
 



Zpět na Bedřich Smetana


Z kníhy vydané v roce 1958 ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění pořídila Eliška Nedvědová dne 13. března 2002. Copyright (c) 1999-2002 Eridanus, s.r.o.