Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku.
Můj Bože, jaká nádhera, ty zlaté klasy ovsa. Hle tamť, přes louky zelené veselý pejsek hopsá. Zdeť v klobouku má myslivec co diadem vetklá pera Jaký Ty's velký umělec, jesť to Tvá přenádhera!
Po polích přímých dálných lánů, po luzích vláčných zelených uhání psíček, lehký vích, dalekosáhlým během svým. V korunách vzrostlých nad jeho hlavou vítr si pohrává s větvovím. Viselce tělo tam teskně tlí, beránky bílé do dálav plavou. Z odění zeleného už jen cáry a pohled planý v prázdno plyne, bezvolně stoupá, kam z lesů páry, odnášen vánkem bez cíle. Pro lásku žil a pro ni hyne. Viléme, Hynku, Jarmile!
Jeden pitbul z Olomouce skákal na zelené louce. šel za ním hajný a že byl tajný pes ho sežral na palouce.
Přiskákal pes ovsem, lukou, nese v hubě psaní, to mi píšou páni z Vídně hezký pozdravení. Za ním sem jde mysliveckej, říšskej žandarm k němu, že mi komis darovala urlaub ve Brixenu.
Oves a lány, kosy svíííst Hrábě. Polonahé ženy Bouda je áčko Řetěz přetržený Kulovnice, kroky, klobouk A pera, mocné zbraně Vepředu vořech Hop, hop, hop Řetěz a laně
Jestliže zdravý pes poskakuje ovsem, je to celkem prima věc. Pokud však myslivec dělá totéž - ovšem, je to blb a pitomec.
Chladné noci únorové ve hvozdu, jenž Temný slove, bloudil jsem předlouhé míle, opustiv již dávno dav. Tu v měsíčním polostínu spatřil jsem, jen na vteřinu, hostinský dům potemnělý. Sním? Či hlady nejsem zdráv? Na vývěsním štítě stojí: "Vrahův blaf". Uvnitř není nikdo více, jeden stolek bez lavice, slabé světlo jedné svíce halí místnost v tmavý háv. Cítím zrak, jenž na mne hledí: v nejtemnějším koutě sedí zchromlý pes, již olysalý, černý vlkodav. V menu řádek jediný je: Vrahův blaf. Psisko povědomé zdá se - je to ten, co v mladé kráse po polích a po lukách se nosil s lesním jako páv? A ta krčma, věřím tomu, stojí v místech jejich domu, pomalu tu chátrá v čase, jenž dovršil bědný stav. To snad okenice skřípou: "vrrahův blaf". Živé duše však tu není, jenom v kotli cosi pění. Již jen krůček k rozednění, když jas svíce náhle ztmav'. Průvanem mi kolem očí proletělo pírko sojčí, co nosíval za kloboukem onen lesník, Jaroslav. Svíce zhasla. Zlověstné zní: Vrrrahův blaf.
Myslivce i jeho psa naučil jsem zahopsat. Jak si hajní pohopsají Poznají hned koho psa jí.
Ach Asto, sladká čubičko, kráskou všech psů jsi byla kdysi. Přes pole, louky, Astičko, za tebou táhli jako krysy. A stejně žádný neužil si, ocit' se s tebou v divném spolku - na zdi dnes jeho kůže visí. Čert aby vzal tu čubčí holku! Ach Lili, sladká holčičko, kdeže jsou dnes tvé hladké rysy? V šantánu, líčko na líčko, Za výstřih růži dala jsi si. Na stole chtěla's plné mísy - já propil psa i kamizolku, a stejně potom řeklas: Jdi si! Čert aby vzal tu čubčí holku! Ach Lili, malá kurvičko každičkou noc jsi byla čísi. Dávalas jenom maličko a brala svraby, syfilisy. Skrývej teď svoje strupy, hnisy, a sedej u prázdného stolku. Dnes se mnou každý přisadí si: Čert aby vzal tu čubčí holku! Poslání nechť z básně čiší, vpálím je hned a bez okolků. Nahlas, ať to každý slyší: Čert aby vzal tu čubčí holku!
Temným lesem
hordy
vlků
A před nimi
hop
skok
hop
a hop
psík bílý
veselý
s nadějí
jiskrou
v oku
Však jistě!
po jeho boku
Myslivec
Chrabrý!
Bohatýr!
Švihácky
zatočený knír
Vintovku
v ruce
ratata bum!
Na čapce
hvězdu rudou
Výstraha
černým psům
co byli
jsou
co budou
Ať přijdou!
Jejich vina!
Ať z nich zbudou
rozbité kosti
krev
a žluč
jedy a zlosti
žlutá slina
a černý chlup
a trouchnivina
Ať si jen přijdou!
Jejich věc!
Práchnivé cáry jejich
potom
dup
dup
dup
do země hrdou
botou
Zašlape
sokolík rudý,
myslivec!
Má malá antikvární krásko barmanko Lucie
zašitá snad už navždy v oprýskané Axe na Perštýně
Přines zas něco ze svých pokladů zpod pultu
Ještě aspoň jednou Skákavého psa
Nebo ten tvůj Ovesný dryák
Aspoň rum
A nalej si taky
Sedni si ke mně Zahrajem si zase zelenou louku
nebo domino
Budeme vzpomínat Tak krásně se mi s tebou
vždycky vzpomínalo
Na instalatéra Bedřicha S natrženou harmonikou
vždycky vyhrával v pasáži Jalta
odrhovačky z tingltanglů
večer po šichtě
Na tu slečnu z rohu Perlovky Jak šilhala
Na jednoho fízla a jeho notes a jak mu tady někdo
šlohnul tužku
Na tvýho chlapa Já vím žes mu nelhala
Na tu soudružku
co ti vždycky v únoru lepila vlaječky do výlohy
Na zedníky co látali díry v Týnském chrámu
hned v květnu v pětačtyřicátém
Na Kainara a Milese Davise a sedm primabalerín z Opery
Na ty jejich
nohy
Na profesora latiny co měl brýle vyspravené drátem
Na hluchého Václava Na jeho francouzské hole Jeho slepou mámu
Na jednu bláznivou holku
No tak přines aspoň myslivce
A pero
ubrousků
je tady
dost
Skákal. Skotačivě skákal. Rozpustile. Z dlouhé chvíle. I přehopsal, co kde potkal. Louku. Pole. Role. I oves. "Stůj!", kráčel za ním. Nezastavil. Sledoval jeho psí krásu, v zářném jasu lad těch skoků, vlny vlasů. Kůži, která za pár roků zahřeje v bederním pásu. Nezastavil --- Skákal. Rozpustile, z dlouhé chvíle. Přes louku. Pole. "Stůj", volal za ním. Nezastavil. Sledoval ho. Jak by víla skotačila v svitu Luny na palouce nahá. Ladná. Klobouk z týla odsunul si. Srovnal pírko. Zvolna nabil --- Nezastavil.
Skáče pes přes oves, přes zelený luh. Jde za ním myslivec, vleče těžký pluh. Z velké lásky ke mně, selce, stal se lesník zemědělcem I když orá jemně, mělce, já jsem šťastná, juch!
osamělý pes plující rozpáleným letním polem ovsa sotva se vleče ochablý ocas mezi nohama mu cinká o koule a za sebou pořád toho chlápka v zeleným je to Henri Miller zabalenej v prostěradle co mu zbylo po tom flámu na patologii už nemůže teda ten pes - Henri ten může pořád péro má až za kloboukem a je na psy mimo jiné
Po polní cestě od Bašky k Frydku vracel se adjunktus, burmistr mladý nejmladší synek Laryše-grófa Proti mu Portáš, Magdonů pes. V Gerových lesích zajíce zahryz ke Starým Hamrům ho v mordě sám vleče tam čtvero sirot hladových čeká. Za otce Portáš, Magdonů pes. Zle hledí Laryš, rozkročen zastal, nesytný grosbyrgr, na rukou krve kovkopů-otců, pomřelých v dolech. Zastavil Portáš, Magdonů pes. Zavětřil grófskou, spraví se k skoku, chuť černé krve v mordě jak jedy... Cesta zas volná k hamerským haldám Tam běží Portáš, Magdonů pes.
Sedmero mil vlček v botě kol šestera tyček v plotě ku pateru lesních skepsí za čtverem noh pílí vepsí. Až tři vepře zapře tetřev na dvě hlavně hleďme hlavně. Jedno pero na sombrero. Šup myslivca do ovsa!
Znaven, ach znaven jsem věru až k smrti krokům tvým údy mé dávno již nestačí. Ruka, jež vládla i kameny drtit, o řadu podzimů nyní je bohatší. Jen běž a raduj se, příteli nejdražší, poskakuj po lukách, užívej žití. Tvá radost nehraná, věrnost psí byla vším, a je mi průvodcem u konce bytí. Okvětí sedmikrás v slunci se třpytí letí kam odlétlo pírko mé z klobouku. Stejně nám v soumraku paprsky svítí, sám už však nazítří vyběhneš k palouku. Vši tíhu sejmou mi ve spánku s ramen. Naposled lehám dnes, znaven, ach znaven.
Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku. Na konci ulice Polní jsme zjistili osobu mužského pohlaví konající chůzi po poli spolu s jeho psem, který skákal přes ječmen proso obilí. V osobě byl námi zjištěn M. Slivec v uniformě zaměstnance správy lesů. Oba jevili známky rozjařenosti.
Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že sám neví a pokračoval ve výše zmíněné činnosti. M. Slivec k dotyčné věci doznal, že pes skáče proto, že se nažral tzv. trávy.
Provedli jsme zajištění obouch pachatelů a sdělení obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle paragrafu 187 tr. zák.
autor: Arthur Dent
Adjunkt Arnošt Adámek (abrahámoviny) apaticky aportuje Azorovi. Azor (adolescentní afgháňák) - aj, alegorie agilnosti! Atavistická animálnost amplifikuje androgeny a adrenalin. Alpinistickými akcemi atleticky aportuje arnikou a avenou. Ale akceschopnost adjunkta Arnošta absentuje, an atakován akutní angínou. Aplikoval aspirin a alnagon, ačkoli anesteziolog akceptoval apriori antibiotika. Aťsi, aspirin - ale absint a anýzovka? Arci atypický apetýt... Alkohol a analgetika akumulují a Arnoštova astmatická, atrofovaná anatomie automaticky abdikuje. Arnošt angažoval aj astrologa, absurdně argumentoval alchymií, amulety anebo abnormální aurou. Amatér. Akceschopnost aktivizována abstinencí, Adámku! Avšak alkoholická anamnéza anemického adjunkta absolutně autuje. Amen, Arnošte - a adresuj ahoj andělům a apoštolům. Adié. Aspoň Azor aportuje adlibitum...
Bílý buldok Baryk bezstarostně běží blatouchy, blaženě brázdí bezprašné brázdy. Bohorovně bojkotuje bečící berany, blahosklonně bere bokem bučící brav. Blízko bloumá Bedřich Bedrna. Bledězelená bunda, brokovnice, baret, bílé brko: byrokrat brdských borů. Bezmyšlenkovitě brnká botou brázdami, bloudí blaty. Béďa býval básník - "Brdské balady", "Bledé bory bludných bohů", "Bobří básničky"... Bohužel básně bývají blbý, ba beznadějný byznys, Béďa-básník bankrotuje. Bože! Béďa bude biflovat. Bambilióny bichlí, bezpočet blábolů (biologie, bankovní bilance, balneologie, bonita, bonton byznysu): bang! Béďa bude bakalářem. Ba, ba, báječná budoucnost. Buldok Baryk brzdí, blbě brejlí: Béďa bezpochyby blázní! Brrr, Béďa byznysmen? Bonviván? Baúú! Baryk bafne, bere brázdu. Bláhoví básníci...
Cestou cválá cvičená cejlonská cibetka Cecilka. Cyrilova Cecilka. Cyril Cajthaml (ctitel cibetek), celkem civilizovaný cesťák, cupitá cestou, Cecilka cudně courá cereáliemi. Cestují cíleně - cílem Cyrilovy cesty cerhonické cété (Cyril celoročně cítí cévkovanou cystu). Cidlinou cákají candáti, cejni; cvrčci cvičí cis, cestu cloní cypřiše, cedry, cesmíny. Copak, copak? Cecilka couvá. Cáry celty, cizí cetky, cinkají citery, cimbál. Cikánská citadela. Cachtající caparti cumlají cukrátka, cuchají cikánkám copy. Cikáni civí - cákryš, cibetka! Cecilka cítí celer, cibuli... "Cena?" cekne Cikán. Cyrilovi cuká cvikr, cedí: "Cože?! Cyničtí cvoci! Cizopasní cizinci! [cenzurováno]". Cloumají cibetkou, citlivka Cecilka cvrkla. Cyril cpe Cikánovi cigarety. Couvá, cikcak cválá curyk cestou.
Čistokrevný černý čuvač Čip čiperně čvachtal čekankou. Čeřil čemeřici, čile čechral čtyřlístky. Čpěl česnek, čejka čarokrásně čiřikala. Čupr čuvač číhal - čekal Čendu Čížka, Čipova člověka. Čtvrtého. Čtyřikrát Čipovi člověka čapli: často čórovali. Čip čeká. Čtrnáct čtyřicet - čoklův černý čumák čichá člověčinu: číhající četníci. Čenda! Čendo, čum: četníci! Čapni čáru! ... Čulibrk. Čímani četníci Čendu čapli. Čítají Čížkovy činy (článek čtrnáct, část čtvrtá). Čenda čechrá čupřinu, časem červená. Čeká černá čajka, četnická čekárna. Člověče, Čendo... Čachrovals čímsi? Čerpal částky či čaroval červenými čísly? Častovals čímsi četníky, čutal Číňany - či činils čestně? Čertví. Čuvač Čip čvachtá čekankou. Čubky čekají...
Sky call pas press O. Vass, Press sell an awl okew. Shells an yeem miss Lee Vetz, Pear o'nack lob okew. Pays coon ash tsod yellash, jazz tuck wessel stalley? Greg Bikh wham navym sum, Hop ask a cull dalley.
Pokud ve svém systému máte něco jako "Speak selected text" (jako je to např. v MacOSX), nechejte si tuhle verzi počítačem přečíst.
Ve spolupráci s Otou http://www.bloguje.cz/blogy/ota
Šinesito Pej-san klasamažita, ókolo niwa, ótawa kušimusaha. Zapatama samurai cokamizoluma načepici našišato perojako dekoraci. Ówinaši Pej-san, copato japato Óduchakuchu den-coden? Cotišibe? Neporuči-pan janemohuto. Netušito. Šinesito zanašichatu wen.
Ve spolupráci s Otou http://www.bloguje.cz/blogy/ota
Szkökal péz ovszöm Loukaját zélényim Sélzanyim miszli vécs szpérem nacépicos. Pézkunás csogyölás Zsösztakvészöl sztalä gyölbyhvám névímszám hópaszkákal dálö...
autor: Arthur Dent / upravil -pixy-
Piajszek przes ówosz się skokówał czy przes ląke ziełone I dla niego chłap bardzo ziełony wypochodował, pjierko wpiśćene w ćepycę ziełonę. Piajszek nasz, czo źe pan zróbiłem? Dla czego źe pan w permanencji szczastłiwy tak? Ja powiedziałem bym, ja newiedziałem. Hop i skokówal się dałę. Tak.
Skače čuba přes obile šibko hupe přes luku. Za ňu chachar v kamizole fájne brko v klobuku. Kaj se vališ, co se chlameš, co se ščuřiš jako cip? Prd ti řeknu, take zname a zas vali do kajsik.
Bere čokl glajze grýnó hópe lúpink přes Kajzec. Za nim kópe plótve rýnó plotňák jégr na Oltec. Co se pecní, těžké lochec? Kvaltuj fligny, haltni valy. Žádné ánunk, čokl borec migne cemrem a de pali.
Helfka pro Švédy - doslovný překlad pro nebrňáky:
Utíká pes po zeleni skáče salta brněnským Wilsonovým lesoparkem Za ním si rosí nohy příkopem rodilý Brňák-myslivec směrem na Staré Brno Čemu se jen pořád směje, co ten veselý smích? Přibrzdi s těmi legráckami, přestaň si z nás dělat švandu. Nemá ani ponětí, pašák pes hodí pozadím a jde pryč.
2003 (c) -pixy-