Převzato z http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs703.html


 

Prohlášení paní Dr. Viary Vike-Freibergové,

prezidentky Lotyšské republiky,

k 9. květnu 2005

9. května tohoto roku oslaví Lotyšsko společně s 24 dalšími evropskými demokraciemi Den Evropy. Společně vzpomeneme 55. výročí podepsání Schumanovy deklarace, jejímž cílem bylo zajistit v Evropě poznamenané válkou trvalý mír a jež připravila cestu evropskému sjednocení a Evropské unii.

8. května vzpomene Evropa rovněž 60. výročí konce druhé světové války. Konflikt neměl svou důsledností a brutalitou v dějinách obdoby a vedl k největším ztrátám na životech, jaké kdy válka způsobila.

Konec této války přinesl velmi pozitivní výsledek: německý nacistický režim, který obsadil a porobil přes tucet evropských národů a byl odpovědný za smrt milionů nevinných civilistů v celé Evropě, byl svržen. V mé vlasti, v Lotyšsku, spáchali nacionální socialisté a jejich místní spojenci nejbrutálnější zločiny proti lidskosti, jaké se kdy na lotyšském území odehrály. Povraždili přes 90% židovského obyvatelstva, jež před válkou v Lotyšsku žilo, i další desetitisíce Židů, kteří byli do Lotyšska dopraveni z jiných evropských zemí. Nacionální socialisté také nabrali do Wehrmachtu desetitisíce lotyšských mužů, aby je za ostudného ignorování ženevské konvence učinili potravou pro děla.

Lotyšsko vzpomíná společně se zbytkem Evropy na porážku nacistického Německa a fašistického režimu v květnu 1945 s velkou radostí. Na základě vývoje v západní Evropě nevedl ovšem pád nacionálně socialistického panství k osvobození mé země. Tři baltské státy, Lotyšsko, Estonsko a Litva, se naopak staly obětí brutální okupace jiným cizím totalitním režimem, Sovětským svazem.

Na následujících pět desetiletí zmizely Lotyšsko, Estonsko a Litva z mapy Evropy. Pod sovětským panstvím musely baltské státy snášet masové deportace a vraždy, ztrátu svobody a expanzi milionů ruskojazyčných přistěhovalců.

9. května tohoto roku se v Moskvě sejdou evropské politické špičky. Je to rovněž den, kdy Rusko tradičně vzpomíná na miliony Rusů, kteří přišli ve válce o život, a slaví vítězství nad Hitlerovým Německem.

Jako prezidentka země, která dlouhou dobu trpěla zvlášť pod sovětským panstvím, se cítím být zavázána upozornit svět na to, že tento konflikt, který dosud nejsilněji ignoroval humanitu, by se tak nebyl vyvíjel, kdyby se oba totalitní systémy, nacionálně socialistické Německo a Sovětský svaz, nebyly tajně dohodly na tom, jak si mezi sebe rozdělí oblasti ve východní Evropě. Mám tím na mysli ostudný pakt, podepsaný 23. srpna 1939 ministry zahraničí Sovětského svazu a nacistického Německa Vjačeslavem Molotovem a Joachimem von Ribbentropem.

Jeden a půl týdnu později jako důsledek dodatečných protokolů této tajné smlouvy napadl Hitler Polsko a započal tak druhou světovou válku. Sovětský svaz pak okupoval za Hitlerova souhlasu východní část Polska a o rok později vpadl do Finska. V červnu 1940 pak Sovětský svaz přepadl a obsadil Lotyšsko, Estonsko a Litvu. Tyto přepady a okupace si Hitler a Stalin předem domluvili a odsouhlasili.

Právě oběma těmto diktátorům přísluší hanba za ohromné ztráty nevinných životů a za utrpení během válečných let. Když vzpomínáme na mrtvé druhé světové války, musíme také vzpomenout zločinů proti lidskosti, jež spáchali Hitler i Stalin. Musíme správně pojmenovat oba tyto totalitní tyrany, aby svět nezapomněl, jakou odpovědnost nesou za vznik této války.

Pro Lotyšsko nadešel konec druhé světové války teprve o mnoho desetiletí později, 4. května 1990. V tento den odsouhlasil lotyšský parlament prohlášení nezávislosti na Sovětském svazu. V květnu 2005 oslaví Lotyši 15. výročí onoho historického prohlášení.

Druhého května tohoto roku oslaví Lotyšsko první výročí svého vstupu do Evropské unie. Pro mou zemi znamená toto datum skutečný konec druhé světové války. Označuje konec uměle vytvořených sfér vlivu v Evropě. Označuje návrat mé země do rozšířené evropské rodiny svobodných a demokratických národů.

Lotyšsko je hrdé, že se nyní může účastnit jako plnoprávný člen Evropské unie a NATO budování nové a lepší Evropy; toto privilegium zůstalo mé zemi po desetiletí odepřeno. Proto jsem se jako prezidentka mé země rozhodla, že se zúčastním summitu evropských politických špiček v Moskvě 9. května tohoto roku. Zúčastním se tohoto setkání, abych tím také vyjádřila energickou vůli Lotyšska účastnit se všech důležitých setkání, týkajících se minulosti a budoucnosti našeho kontinentu.

Když budu slavnostně vzpomínat na den Evropy, oslavím tak pád fašismu a znovuzrození svobody a demokracie v západní Evropě. Oslavím hodinu zrození systému, který vedl k Evropské unii a budu se radovat z členství Lotyšska v tomto významném mezinárodním společenství. Vzpomenu těch, kteří museli ve druhé světové válce položit život. Vzpomenu však s velkým smutkem i na okupaci mé země Sovětským svazem a nesmírných lidských ztrát a utrpení, jež se odtud odvinuly; nejen v Lotyšsku, nýbrž ve všech bývalých zabraných státech střední a východní Evropy.

Účastí na oficiálních oslavách v Moskvě bych chtěla podat Rusku ruku k přátelství. Lotyšsko očekává od Ruska, že bude k Lotyšsku, Estonsku a Litvě vstřícné na stejné úrovni usmíření a že odsoudí zločiny druhé světové války, ať už je spáchal kdokoli. Politické špičky všech evropských národů by měly Rusko přivést k tomu, aby vyjádřilo politování nad poválečným porobením střední a východní Evropy, jež vyplynulo jako přímý následek z paktu Molotov-Ribbentrop. Tak by se i Rusko vydalo na cestu, po níž kráčí jeho západní sousedé: na cestu svobody, demokracie, právního státu a respektování lidských práv. 

Riga, 12. ledna 2005