Případ Pilip-Bubeník

Převzato z http://www.christnet.cz/magazin/mag.asp?clanek=502


Reverend Jaroslav Ignatius Vokoun z Ecclesia Libera in Bohemia si vyžádal od kubanského velvyslanectví stanovisko k případu Pilip-Bubeník. Kubánské stanovisko vydáváme v plném (českém) znění, tak, jak jsme jej obdrželi od Ecclesia Libera in Bohemia:
 

H. E. Reverend Jaroslav Ignatius VOKOUN E.L.Ep.
PRESIDIUM VÝCHODOEVROPSKÉ MISIJNÍ A INFORMAČNÍ SLUŽBY
P.O.Box 25
CZ-431 13 Jirkov 3
Czech Republic

Havana - Praha, 17. ledna 2001

Vážený pane,

vzhledem k událostem, jež se odehrály v souvislosti s českými občany Ivanem Pilipem a Janem Bubeníkem, bych  Vám chtěl sdělit některé údaje z dlouhého seznamu nepřátelských aktů uskutečněných ze strany české vlády proti Kubě od listopadu 1989, kdy se presidentského úřadu ujal pan Václav Havel.

PRVNÍ AKCE PROTI VLÁDĚ KUBY

Jedno z prvních opatření, jež přijala vláda "tzv. sametové revoluce" bylo vypovězení dohod podepsaných mezi Kubou a bývalým Československem, uzavření Kulturního střediska v Havaně, odmítnutí nadále zastupovat zájmy Kuby u Americké vlády, zorganizování vstupu 7 pachatelů běžné trestné činnosti na velvyslanectví v Havaně v červenci 1990 s cílem destabilizovat vnitřní pořádek, v prosinci téhož roku zorganizování protikubánského semináře v Praze za účasti významných osobností tzv. českého disentu např. Pavla Bratinky, samotného presidenta Havla a dalších, kteří vřele přivítali kontrarevolucionáře Mas Canosu, Alberta Montanera a jiné.

Od roku 1990 zachovávala česká vláda otevřeně nepřátelský postoj vůči Kubě, který se projevil na různých mezinárodních fórech, a podporovala jednotlivé americké administrativy v jejich politickém tlaku na Kubu. Česká republika jako první z bývalých socialistických zemí podniklakroky ve směru podpory USA v jejich protikubánské politice.

VMĚŠOVÁNÍ ČESKÉHO VELVYSLANECTVÍ DO VNITŘNÍCH ZÁLEŽITOSTÍ KUBY

V tomto smyslu došlo jestě v létě roku 1990 k incidentu na Českém velvyslanectví v Havaně, kdy ve spolku  s americkými diplomaty umožnili ilegální proniknutí členů jedné kontrarevoluční skupiny do diplomatického sídla. Akce vyvolala následně obdobné události na jiných velvyslanectvích.

Od tohoto data do současnosti měla řada českých diplomatů v Havaně jako svou  hlavní náplň podvratnou činnost proti Kubě. Uvádíme některé příklady:

-       Tiskový atašé Lubomír Hladík. Vyznačoval se úzkými styky s pracovníky Americké zájmové sekce na Kubě. V březnu 1990 vyzval David Evans, první tajemník pro tisk a kulturu zmíněné Sekce při jednání pana Hladíka k zaujmutí postoje proti kubánské vládě v oblasti lidských práv. Řekl mu, že doufají, že by si Češi mohli vyměňovat s USA více informací k tomuto tématu. Hladík to přislíbil a nabídl poskytování pomoci aktivistům v dané oblasti do doby, než jeho vláda přijme rozhodnutí o oficiální politice vůči Kubě. Během celého pobytu na Kubě pan Hladík věrně plnil instrukce pracovníků Zájmové sekce USA.

-       Petr Mikyška, třetí tajemník pro konzulární záležitosti. Na Kubu přijel v srpnu 1992. V lednu 1993 byl po rozdělení své země jmenován Chargé d´Affairem a.i. České republiky. Během svého pobytu na Kubě se progresívně sblížil s různými kontrarevolučními předáky, jimž poskytoval systematickou materiální pomoc pro vyvíjení jejich činnosti. Za tím účelem udržoval úzké styky s pracovníky Americké zájmové sekce, zvláště s tehdejším 2. tajemníkem Christopherem Sibillou, úzce napojeným na kontrarevoluční skupiny. Bylo prokázáno, že tento diplomat cestoval opakovaně na Miami, kde kontaktoval předáky tamních kubánských kontrarevolučních organizací. Tento pracovník přivezl s využitím své diplomatické imunity při několika příležitostech ilegálně na Kubu podvratné propagandistické materiály. Dále dodával vnitřním kontrarevolucionářům na Kubě prostředky jako jsou magnetofony, kancelářské potřeby, komunikační prostředky a peníze. Sloužil jako spojka Kubánsko-americké nadace.

-       Robert Kopecký, druhý tajemník pro tisk a kulturu. Od svého příjezdu do země se začal stýkat s kontrarevolučními zástupci, které zval často na České velvyslanectví, poskytoval jim pomoc všeho druhu a vozidly mise je převážel na další místa k jednání. Udržoval úzké styky s Robertem Witajewskim a Robin Dianne Meyer z Americké zájmové sekce, kteří ho upozornili na nutnost zintenzívnit styky s kontrarevolucionáři. Rovněž cestoval na Miami, kde se stýkal s kontrarevolučními  silami kubánského původu.

-       Petr Přibík, Chargé d´Affaires. Přicestoval na Kubu v září 1996 jako nástupce Petra Mikyšky a pokračoval ve stejném stylu jako jeho předchůdce. Stejně jako výše zmínění pracovníci, udržoval systematicky kontakty s pracovníky Americké zájmové sekce, s nimiž koordinoval podvratnou práci ve spojení s kontrarevolucionáři na Kubě.

-       Jan Vytopil, druhý tajemník pro tisk a kulturu. Na Kubu přijel v srpnu 1997 jako nástupce Roberta Kopeckého a pokračoval v podvratných činnostech svého předchůdce. 26. září téhož roku přijal na diplomatické misi kontrarevoluční zástupce a od té chvíle se věnoval poskytování materiální podpory jejich protivládní činnosti. Ve dnech 27 - 30 listopadu 1997 navštívil Vytopil USA a byl tam představen řade kontrarevolučních předáků.

-       Josef Maršíček, přijel do země v červenci 1998. Během návstěvy ředitele odboru Latinské Ameriky českého Ministerstva zahraničních věcí Antonína Blažka v listopadu 1998 sezval tento diplomat několik kontrarevolučních předáků do hotelu Cohiba, kde se s návštěvníkem setkali. Dále přijal pan Maršíček 2. dubna 1999 některé  kontrarevolucionáře na českém Velvyslanectví, aby je seznámil s návrhem rezoluce který předložila v tomto roce jeho vláda proti Kubě v Komisi pro lidská práva.

- Petr Kavan, první tajemník, přijel na Kubu v lednu 1999. Při svých prvních kontaktech s kontrarevolučními skupinami jim sdělil, že jeho předchůdce Robert Kopecký, překročil meze své funkce a stal se svým jednáním vlastně dalším členem opozice, avšak on bude ve své práci opatrnější. Tento pracovník udržuje úzké styky s kontrarevolučními předáky v sídle diplomatické mise i mimo ni.

PODPORA ČESKÉ REPUBLIKY SEVEROAMERICKÉ VENDETĚ PROTI KUBĚ V TÉMATU O LIDSKÝCH  PRÁVECH

Od roku 1991 až do 1998 česká vláda spolupodporovala  a hlasovala pro rezoluci, předloženou americkou vládou proti Kubě na téma lidských práv.

Po porážce,  kterou utrpěla americká vláda v roce 1998 v Ženevě, česká vláda, na základě  instrukcí americké vlády souhlasila, že veřejně poskytne svou tvář  pro prezentaci  protikubánského  manévru v roce 1999, a tuto činnost zopakovala také v roce 2000.

Pro nikoho není tajemstvím, že hlavními tvůrci české rezoluce proti Kubě v  Komisi pro lidská práva, byli prezident Havel a náměstek ministra zahraničních věcí Martin Palouš.

Jako příklad pro výše uvedené stačí  poukázat, že při návstěvě chilského prezidenta Eduarda Freie, bylo  hlavním bodem oficiálních rozhovorů posouzení  návrhu rezoluce, kterou měli Češi předložit v Komisi pro lidská práva v roce 2000. Je známa činnost české diplomacie, jež hledala adepty  v mnoha částích světa.

PROTIKUBÁNSKÉ AKTIVITY FREEDOM HOUSE

  Než přejdeme k tématu dvou českých občanů zadržených na Kubě, chtěl bych obrátit Vaši pozornost na aktivity organizace Freedom House.

Její  angažování v nejnovějším programu pro Kubu, vytvořeného vládou Spojených států k destabilizaci naší revoluce prostřednictvím propagace vnitřního podvracení,  dle článku 109 Helms-Burtonova zákona, schváleného v roce 1996, začalo v roce 1997 projektem "přechodu", který obdržel velkorysé financování ve výsi 500 tisíc dolarů od Agentury pro mezinárodní rozvoj Spojených státu (USAID), následovaný další částkou 275 tisíc dolarů pro projekt "demokracie" v roce 1999, která  byla zdvojnásobena v roce 2000 na 550 tisíc dolarů. První program dal vzniknout dalšímu protikubánskému středisku nazvanému Středisko pro svobodnou Kubu,  vedeného bývalým agentem CIA i bývalým ředitelem Projektu Kuba z Freedom House, Frankem Calzónem, jenž od USAID obdržel již milión dolarů  na stejné účely.

Současný program Freedom House je orientován na tři základní sféry:
1) Vyhledávat a verbovat politiky, novináře a společenské aktivisty ze střední a východní Evropy se zkušenostmi z takzvaných  přechodů k demokracii.
2) Propagovat spojení mezi kubánskými "disidenty", kteří chtějí vytvářet nevládní organizace v souladu se severoamerickou politkou, a experty, kteří podobné nevládní organizace vytvořili v jiných, takzvaně diktátorských režimech.
3) Publikovat a distribuovat na Kubě kontrarevoluční letáky.

Některé z výsledků, které USAID připisuje této organizaci:

organizovala návštěvy  Kuby z Východní Evropy (4 novináři, 4 členové parlamentu, 2 ekonomové, 1 pracovník vlády a jeden akademik), všichni byli instruováni a financováni z fondu americké vlády - a prostřednictvím svých  východoevropoských poslů - mezi jinými, distribuovala na Kubě na 40 tisíc kontrarevolucních letáků.

Vážený pane,

v konkrétním případě pánů Ivana Pilipa a Jana Bubeníka,  kterým se zabýváme, musím začít tím, že upozorním, že oba občané vstoupili do mé země s právním statutem turisty, který porušili tím, že se věnovali velmi rozdílným aktivitám než jsou ty, jimž se spontánně věnují asi dva miliony opravdových turistů, kteří nás navštíví.  Polovina z nich přichází z evropského kontinentu.

Pánové Pilip a Bubeník přijeli na Kubu s jasnou snahou kontaktovat kontrarevoluční elementy, dát jim instrukce a odevzdat jim prostředky, pro něž nejdříve cestovali do Spojených států, do měst Newark, New York a Miami, odtud se přemístili do Mexika a z Cancúnu, letem Cbe 7538 pokračovali do Havany, kam dorazili 8. ledna na mezinárodní letistě José Martiho, začali se věnovat své podvratné činnosti a pokračovali v kontaktování  kontrarevolučních  skupin až do doby, kdy byli zadrženi v provincii Ciego de Avila.

Činnost a plán cesty  pánů Pilipa a Bubeníka, odpovídají těm, které dříve uskutečňovali různí emisaři výše zmínené kontrarevoluční organizace "Freedom House". Bylo jim zabaveno vybavení a instrukce, kromě dalších důkazů,  které to prokazují.

Nejsme to my, kdo urazil českou vládu. Jde o české občany, kteří vstoupili  do naší země, a se statutem turistů porušili kubánské zákony, když se úmyslným a předem promyšleným způsobem  spojili s vůdci kontrarevolučních skupin a očividně porušili naši  suverenitu. Toto není právě přátelský čin českých úradů, tak jak jsme informovali dříve.

Je to kubánský lid a jeho vláda, kteří čekají vysvětlení a omluvu od české  vlády. Kubánský lid, který již více než 40 let čelí nepřátelství a agresím severoamerické vlády, si  vysoce cení své nezávislosti, suverenity a národní cti. Kdokoliv ji ohrožuje, musí se zodpovídat za své činy před naší justicí. Toto je případ pánů Ivana Pilipa a Jana Bubeníka. Naše soudy včas zformulují druh deliktů spáchaných zmíněnými občany.

S  pocity upřímné úcty a přátelství k českému lidu.

David Paulovich Escalona
Encargado de Negocios a.i.
EMBAJADA DE CUBA